Protektorátní školáci Starého města na Krajském úřadě

Do kavárny EVROPA – spolkového evropského domu na Pernštýnské náměstí, se ohlásili v pátek 22. března 2002 na srazu prvně po téměř šedesáti letech m. j. tito žáci – důchodci: Jan Adam (nar. r. 1930), Oto Dobruský (1933), Jiří Dvořák (1930), Jiří Filípek (1930), Jar. Havelka (1927), Jindř. Jaroš (1932), J. Kamenický (1932), Jiří Konečný (1932), Oto Koníř (1930), Karel Koza (1928), Oldřich Kudrna (1926), Oldřich Ločárek (1930), Mir. Mikulecký (1931), Zd. Moravec (1931), Evžen Musil (1928), Oldřich Nešetřil (1927), Stan. Petr (1927), Jan Picka (1925), Jaromír Řehák (1933), Josef Salavec (1924), ing. Vl. Salavec (1931), Jan Suchánek (1928), Zd. Šimek (1932), Zd. Veselík (1931), Z. Vohryzek (1925), František Zárybnický (1933), Josef Zelinger (1928) a další. Někteří pro nemoc a vzdálené bydliště mimo Pardubice se omluvili za nepřítomnost. Z učitelského sboru přijal pozvání a osobně se zúčastnil premiérového srazu učitel Václav Kulhánek (1917) z Nemošic.

Bylo m. j. vzpomenuto dalších nepřítomných pedagogů, jako např. ředitelů Viléma Weisse, Rudolfa Robla, Karla Otruby a učitelů Josefa Jíry, Jar. Pavaly, Růženy Vojtěchové, Václava Macha, Marie Křišťanové, Miroslavy Erbenové, Rudolfa Smetánky a dalších.

Tichá vzpomínka byla věnována větší polovině nežijících spolužáků. Přesto však při širší publicitě by příští setkání mohlo přesáhnout dvojnásobný počet prvního srazu.

V rámci programové náplně došlo k vzájemnému představování, navázání kontaktů, výměně adres. Přítomní byli seznámeni s posláním KPP a měli možnost získat přihlášku do Klubu přátel Pardubicka.

Hlavním bodem programu byla návštěva býv. školní budovy, resp. současného sídla Krajského úřadu na Komenského náměstí. Po souhlasu pana hejtmana ing. R. Línka byla nám umožněna prohlídka zrekonstruované budovy, kde jsme jen poznali původní schodiště, jinak celý interiér doznal podstatných změn a moderního vybavení. Jménem Krajského úřadu doprovázely nás ing. Irena Lněničková a ing. Radka Kusá, aby nám velice ochotně zodpovídaly naše dotazy a zároveň umožnily vstup do zasedací síně, kde všichni býv. žáci zasedli do křesel s mikrofony k panelové diskusi. Všichni obdrželi v upomínku malé kalendáříčky 2002 Pardubického kraje a spontánně projevili radost, že se do Pardubic opět zase vrátil „KRAJ“. I když někteří zesmutněli nad krutým opatřením, že studentky býv. Vesny, resp. zdravotní školy musely část školního bloku v Jahnově ul. opustit a přesídlit do Černé za Bory.

Účastníci srazu si poté prošli staré město, prohlédli opravené budovy – fasády v historickém jádru, kudy před 60 – 65 lety chodili do školy, a to vesměs pěšky všichni „přespolní“ z Hradiště, Cihelny, Rábu, Hrobic, Brozan  a Trnové kolem zámku apod. Na dobu válečnou za protektorátu se vzpomenulo, že i vysvědčení bylo dvojjazyčné (německo – české) a klasifikace prospěchu byla známkami 1-6 ( velmi dobrý, dobrý, uspokojivý, dostatečný, sotva dostatečný a nedostatečný). Ze vzpomínek bylo cítit utrpení z doby heydrichiády a HITLERJUGEND, což zanechalo na některých rodinách a žácích nesmazatelné následky. Někteří absolvovali totální nasazení na zákopech. Pro všechny zůstávají nezapomenuty letecké nálety, který byly směrovány zejména na Pardubice – průmyslové centrum východních Čech. Sirény nás zahnaly do krytů ze školních lavic. Po bombardování jsme v kráterech objevovali střepiny anglo-amerických bomb, což byl mezi kluky významný suvenýr jak z poledního náletu na „Fantovku“ a na nádraží, tak i z nočního náletu na východní část města u pracovny. Do posledních válečných dnů před osvobozením panoval velký strach z ozbrojených německých hlídek, které se objevovaly ve velkém počtu v ulicích města a především v teritoriu starého města, kde m. j. sídlil „Oberlandrat“ s příslušníky SS.

Účastníci srazu besedovali do pozdních odpoledních hodin a mnoho zážitků připomínalo místa dětství, poznamenaného válkou, bídou, ale převážně hrdinstvím a vlastenectvím. Vždyť většina rodičů žáků měla živnost, obchodovali a hospodařili v zemědělství, aby si vzájemně vypomáhali, když vše bylo na vázaném trhu (potravinové lístky, šatenky, topivo atd.) Zároveň docházelo k různým sabotážím, což jsme sledovali v zakázaném poslechu Rádia Londýn. Školní děti byly  „směrovány“ do tzv. Kuratoria (sportovní a zájmové kroužky pod dohledem protektorátních přisluhovačů). Pod zámkem bylo v zimním období přírodní kluziště LTC, kde se narodil pardubický hokej, který dnes znamená pro Pardubice významnou hokejovou tradici v nejvyšší republikové soutěži. U hokejové kolébky stáli tehdá i někteří žáci ze školy na Starém městě, jako např. Antonín Seifert, Jan Suchánek, Josef Hiller, „Sodr“ Novotný, Jiří Danihelka, Broňa Danda, Zdeněk Hron a další.

Všeobecně se konstatovalo, že tento premiérový sraz by měl být periodicky 2x v roce, aby účast se relativně zvyšovala. Je nutné, aby se dostalo do povědomí, že chlapecká škola na Starém městě v Pardubicích nezmizela, ale že absolventi se našli a neustále se nacházejí a vzájemně se zvou. Vždyť do této školy patří i populární herec pražských divadel Petr Haničinec, který by měl na příštím srazu také přispět něčím do diskuse (ač byl pozván prostřednictvím Vinohradského divadla, nepřijel z dosud neznámých důvodů).

Příští II. SRAZ je plánován na středu 23. října 2002 od 14 hodin v salonku areálu Pardubického pivovaru a.s., Palackého tř., Pardubice.