KAPITOLY Z DĚJIN ČESKÉHO FAŠISMU V PARDUBICÍCH - 9. část

Vojtěch Vážný byl pro NOF na Pardubicku zřejmě velkým darem pro své řečnické schopnosti a zachovalou  pověst. Tak o něm referoval i vrchní rada politické správy v Pardubicích J. Vítek prezídiu Zemského úřadu v Praze v podrobné relaci (18 s.) o NOF na Pardubicku ze dne 28. února 1932. 9) Vítek zmiňuje hadí opatrnost Vážného vůči úřadům, jeho řečnický um  a autoritu v NOF a uvádí, že jeho vlastnostmi jsou spravedlnost a  nestrannost. Je to příkladný úředník se vzorným rodinným životem, ale nejhorlivější fedrovatel fašismu. Dovedně dokáže mluvit o hledání pravdy a spravedlnosti a vyhlazení veškeré korupce. Je protižidovský, protisocialistický a protibolševický. Hlásá katolický kult kříže. Jeho slova padají na úrodnou půdu hlavně mezi politickými nespokojenci, zejména v rozštěpené straně živnostenské v Pardubicích, mezi penzionovanými gážisty, v míře mizivější u republikánů (tj. agrárníků), majetníků domů a lidovců. Je znalcem správních postupů ve schůzích, kde nedával volit předsednictvo, ale raději schůze řídil sám. Rušitele schůzí NOF dávat vyvádět pořadateli, udával je četníkům, pro něž byl vždy jako soudce věrohodnou osobou. Byl pořadatelem ohlášeného sjezdu NOF v Pardubicích 18. – 19. 7. 1931, do nějž vložil 10 000 Kč, za což sklidil výčitky od své manželky. Nechtěl konat sjezd ilegálně. Rozhlašoval, že kdyby byl zákaz sjezdu odvolán, on svou autoritou by dosáhl jeho klidného průběhu. V době konání zájezdu NOF na Celostátní výstavu tělesné výchovy a sportu do Pardubic se uchýlil do sanatoria, protože byl „vážně nervově zhroucen.“ Vážný nepodal nikdy žádný důkaz o tom, že by zneužíval své služební postavení.

Tato Vítkova podrobná charakteristika Vážného pobouřila presidenta republiky T. G. Masaryka, jenž pozorně sledoval vývoj v NOF. V listě ministru spravedlnosti Meissnerovi z 10. 2. 1932 označil Masaryk Vítkovu analýzu za „smutný doklad úřednické bezmyšlenkovitosti … Panu hejtmanu imponuje, že soudce je opatrný, ale nepostaral se o to, aby vyšetřil, jak tento soudce soudí. V Praze Gajdovi a jeho bandě docela zjevně stranil…Šlo by tedy o to, jak si vede v Pardubicích jako soudce. Chytrácké formálnosti nepadají na váhu. Žádám Vás, abyste tento a pod. případy dal vyšetřit.“ 10)

Za těchto okolností bylo jasné, že úřady začaly věnovat další činnosti Vážného pozornost. V hektické předvolební době od 15. do 28. 2. 1932 uspořádala NOF v Pardubicích řadu schůzí, kde Vážný řečnil, ale kde též došlo ke rvačkám a porušení veřejného pořádku. Poprvé se tak stalo na schůzi NOF v Pardubicích 20. 2. konané ve známém hostinci F. Kohoutka v Husově ulici čp. 157. Přišlo na ni asi 250 lidí. Předsedal Alois Janďourek, správce cukrovaru v. v., který předal slovo Vážnému. Asi 30 přítomných komunistů se začalo dožadovat volby předsednictva schůze a slova. Nastal velký zmatek, který vyvrcholil rvačkou, při níž kdosi dokonce zhasl v hostinci světlo. Vážný byl chráněn svými stoupenci, někteří z nich (O. Šulc, R. Medek, V. Hájek a F. Forman) byli zbiti, Medek dokonce byl nezaměstnaným dělníkem J. Rongem strkán do náhonu Haldy před hostincem. Naštěstí se mu podařilo Haldu přeskočit (3 m šíře) a utéci přes louky k Ležánkám. Telefonicky byla přivolána městská policie, komunisté však předtím rychle odešli z hostince. Četnická stanice č. 1 pak na základě vyšetřování udala jako „hlavní organizátory útisku“ nezaměstnaného J. Šimůnka, dělníka F. Přibyla, strojního zámečníka T. Horáka, kolportéra komunistického tisku O. Hromádka, čalounického pomocníka B. Zavorala, dělníka B. Habětínka, člena obecního zastupitelstva ve Svítkově, nezaměstnaného J. Rongeho, nezaměstnaného bývalého ruského legionáře Karla Metteho, jeho bratra Františka a Františkovu dceru švadlenu Boženu Metteovou, dvakrát trestanou dělnici E. Přibylovou, vdovu A. Škorpilovou a nezaměstnané F. Horáčka a A. Ulrycha. 11)

Také 22. února t. r. vnikli komunisté do hostince F. Koláře „Na Špici“ (čp 800) na Přerovsku (dn. Svítkov) na předvolební schůzi NOF a zmařili ji. Došlo k těžkým zraněnín fašistů, zdemolování hostince a pronásledování prchajících členů NOF až do jejich soukromých bytů. Svolavatel schůze V. Vážný včas odešel. 12) Zatčeno bylo 15 osob. Podívejme se však na hodnocení těchto kraválů z druhé strany v článku „Rudého večerníku“ z 24. února 1932 s titulkem „Boxery ozbrojení fašisté se rozbrečeli!“ V článku se píše: „V neděli (t. j. 28. 2. – pozn. J. K.) se konají v Pardubicích volby. Fašisté, jejichž kandidátku vede soudce Vážný, pokoušejí se získati také dělníky. Svolali několik schůzí na periferii Pardubic, na kterých rozvinovali svůj vábný „program“. Ale dělníci jim dobře porozuměli. První schůze se skončila tím, že fašističtí bojovníci byli vyházeni, přestože byli ozbrojeni boxery. Soudce Vážný se skryl,ale byl dělníky objeven (v kuchyni hostince U Kohoutků – pozn. J. K.) a „šel“ za svými poddanými. Druhá schůze, ve Svítkově, dopadla pro fašisty ještě hůře. Svítkov je čtvrť, kde bydlí většinou jen dělníci. Když fašisté viděli, že dělníků v sále přibývá, postavili venku úderné roty, které zabraňovaly dělníkům  vstupu do sálu. Dělníci si to nenechali líbit a výsledek: 12 zřezaných fašistů. Ostatní zbaběle utekli. A tak, když přichvátali četníci, museli se omezit jen na konejšení plačících fašistů, kteří vylézali z kurníků a chlívků. Soudce Vážný byl nalezen teprve po půl hodině hledání, a to v žalostném stavu (v ložnici hostinského – pozn. J. K.) Včera  (t. j. 23. 2. – pozn. J. K.) byly Pardubice ve stavu obležení. Z celého okolí byli staženi do města četníci, kteří od rána zatýkali dělníky pro rozbití fašistických schůzí. Mezi dělníky je velké pobouření. Fašisté chodí s četníky a ukazují jim, koho mají zatknout. Bylo zjištěno 25 dělníků, z nich bylo 10 ponecháno ve vazbě. Zatýkání dělníků pokračuje. Na 25. 2. svolali komunisté schůzi, na které pardubičtí dělníci dají odpověď na fašistické řádění“. 13)

Poznámky:

5) SokA Pardubice, presid. spisy 1932, kart. 25, č. 172, 30. 1. 1932, J. Vítek velitelství čet. stanice v Pardubicích.

6) Východočeský Rozhled, č. 4 z 27. 1. 1932, výstřižek vložen v pres. spisech č. 196.

7) Relace vrch. komisaře polit. správy dr. Ed. Hofmanna z 1. 2. 1932, pres. spisy č. 181.

8) Relace vrch. komisaře J. Konopíka z této schůze však v pres. spisech (č. 185) chybí.

9) Pres. spisy 1932, č. 308. V knize Klimek – Hofman, s. 236 však autoři datují Vítkovu relaci již k 2. únoru.

10) Klimek – Hofman, cit. d., s.237.

11) Podrobné popsání schůze v hlášení četnické stanice v Pardubicích č. 1 Zemskému četnickému velitelství v Praze, č. j. 2377 ze 4. 3. 1932, kopie u pres. spisu č. 344. K. Mette a A. Ulrych žili tenkrát v barácích pardubické karantény.

12) Tamtéž, dále pak relace prezídia Krajského soudu v Chrudimi prezídiu Vrchního soudu v Praze z března  1932.

13) Rudý večerník, č. 46 z 24. 2. 1932, výstřižek přiložen u pres. spisu č. 344.

Pokračování