KAPITOLY Z DĚJIN ČESKÉHO FAŠISMU V PARDUBICÍCH - 12. část

Skutečně asi 30 přítomných se přihlásilo do NOF. ⁴⁴⁾ Schůzi zahájil revizor vlaků Josef Škutchan (bytem Nerudova ul. 925, nar. 17. 1. 1874 v Martinovsi, okres Roudnice), dalšími řečníky byli Alois Rosůlek, železniční posunovač (nar. 1. 12. 1895 ve Velkých Vyklekách u Poděbrad, bytem Pardubice – Jesničánky 127, do 1. 3. 1932 člen KSČ), dále posunovač Jindřich Hlavatý ze Studánky čp. 40 (nar. 9. 4. 1900 v Medlešicích na Chrudimsku) a Gustav Glasser z Máteřova čp. 37, pomocný železniční zaměstnanec, člen Národního sjednocení (nar. 12. 7. 1884 v Opočně.) Tak vznikla na pardubickém nádraží samostatná fašistická buňka. ⁴⁵⁾ NOF agitovala však i na venkově. Na 3. 4. ohlásil obchodník v Pardubicích Karel Konečný (bytem Pernerova 375) veřejnou schůzi v Komárově (měli zde mluvit R. Gajda, MUDr. F. Novotný, V. Vážný, rolník ze Stradouně u Vraclavi  Fr. Levinský, rolník z Podlažic B. Mach, rolník ze Svačeně na Vraclavsku J. Sopoušek a prof. Kašpar Nekut z Litomyšle). Tentýž den se měla konat obdobná schůze v Křičeni. ⁴⁶⁾ NOF v Pardubicích prožívala roku 1932 členský vzestup, přihlášeno bylo přes 3000 členů, členský příspěvek platilo přes 4000 lidí. ⁴⁷⁾ Začínal však vážný souboj NOF s republikánskou (agrární) stranou o český venkov. Ten začal již roku 1931 (viz např. článek ve Východočeském republikánu 8. 5. 1931 „Fašistické schůze na našich vesnicích“, kde se konstatují útoky F. Formana z pardubického Židova na agrárníky).  V tomto článku se m. j. psalo: „Fašismus u nás je totéž co komunismus…. Protivy mají k sobě nejblíže a stýkají se“. (viz nahoře i zmíněný přestup Aloise Rosolka z KSČ do NOF). 20. dubna proběhla nejdříve v lázeňské restauraci v Bohdanči důvěrná schůze NOF za účasti asi 170 lidí. Přítomni byli R. Gajda, V. Vážný, dr. F. Novotný a  J. Sovina. Potom gen. Gajda s V Vážným odjeli do Vlčí Habřiny (140 lidí) a Bukovky (200 lidí). ⁴⁸⁾ 27. dubna pak pokračovaly schůze NOF v Horní Rovni, Kladině, Dašicích a Moravanech. V Kladině za předsednictví J. Škutchana  z Pardubic se sešlo v hostinci  V. Šulce asi 150 – 200 lidí, vystoupili zde R. Gajda a rolník z Nedomic Josef Zvoníček. Ten plaidoval pro revizi pozemkové reformy a úspory na ministerstvech. Oponoval mu tajemník republikánské strany Machek z Pardubic, který vytkl českému fašismu, že nemá žádný program. ⁴⁹⁾ Hlavním řečníkem v Kladině byl sám „bratr Vůdce“. R. Gajda hájil fašismus proti výtce nedemokratičnosti a tíhnutí k diktatuře nezbytností autority. Je proti řemeslnému politikaření a obohacování se z politiky. Žádal svornost všech stavů v národě. Do zákonodárných sborů mají vysílat své zástupce nikoliv zkorumpované politické strany, ale 4 stavy: zemědělci, dělníci, živnostníci a duševní pracovníci. Fašismus jde proti zlořádům a provinilým osobám, ne proti státu. Chce  řešit hospodářskou tíseň úsporami. Gajda kritizoval příjmy poslance L. Pika z Plzně (568 000 Kč ročně). V ČSR je spousta cizinců, pracují v dolech i průmyslu na úkor našich nezaměstnaných. NOF zaměstnává sama jen 3-4 síly v ústřední kanceláři a 1 redaktora. Závěrem svého projevu Gajda zaútočil proti „mezinárodnímu zednářství a velkokapitálu, který chce v národě rozleptat národní myšlenku, rodinu a náboženství.“ Sklidil velký potlesk.

1. května proběhla v Komárově schůze republikánské strany, na níž došlo k přímému střetu s přítomnými členy NOF. Program schůze byl přímo formulován jako „Současná hospodářská a politická situace a český fašismus“. K tématu vystoupili poslanec Ing. Jindřich Žilka ze St. Ždánic a ministerský předseda František Udržal. Ten doslova prohlásil: „Kdyby Gajda dosáhl vlivu, bylo by to hrobem ČSR!“ Gajda si mu prý stěžoval, že pokud bude TGM presidentem a E. Beneš ministrem zahraničí, že to sám nemůže nikam přivést. Jemu a Žilkovi oponovali přívrženci NOF rolníci z Komárova Václav Půlpán (čp. 7) a Bohuslav Slavík (čp. 22) a strojní zámečník Fr. Žalský z Holic (Holice I. – čp. 299), jenž poukazoval na rozkrádání republiky. Přerušovali hlavně Žilkův projev, Žalský je podle názoru četnické stanice v Dolní Rovni částečně duševně nemocný. ⁵⁰⁾

Večerní České slovo upozornilo 11. května 1932, že V. Vážný  jako soudce nedodržuje úřední hodiny (stání ohlášená na 8,15 začínají v 8,45) a nechodí v sobotu do práce. Přitom se tváří jako sentimentální chudáček, jemuž se křivdí. ⁵¹⁾  V květnu byla také zastavena nepovolená činnost Junáků NOF, což bylo oznámeno jejich veliteli J. Sovinovi (bytem Wilsonova tř. 60 – Pardubice Pasáž) a kvalifikováno jako porušení par. 17 zákona na ochranu republiky a paragrafů 4 a 36 spolkového zákona. ⁵²⁾ 25. května předsedal právě krejčí Sovina veřejné schůzi NOF v Hájkově hostinci v Sezemicích, na níž bylo přítomno asi 350 lidí. Svolavatelem schůze byl strojní mechanik v Sezemicích Karel Pánek. Nejdřív promluvil  V. Vážný o zásadách a cílech fašismu. Odsoudil špatné hospodaření státní správy a jako obvykle plaidoval pro národní ráz států pod „znovuzrozeným Ruskem“. Je třeba se vrátit k víře v Boha a vyšší spravedlnost. Blaho vlasti je nejvyšším zákonem, spravedlnost je základem států! R. Gajda přerušován výkřiky komunistických posluchačů líčil poměry v Rusku a zločiny bolševických vojáků. Zmínil se o prohlídce ve svém bytě a na sekretariátě NOF v Praze. Vyslovil se pro silný autoritativní stát, fašisté chtějí svornost stavů, ne třídní boj! Dotkl se konkrétních případů rozkrádání státu (nějaký senátor přistižen při pokusu vyvézt 900 000 Kč do ciziny, R. Beranovi byla přidělena půda přes 1000 ha, starosta Plzně L. Pik, člen správních rad Škody a pivovaru, má přes půl milionu Kč příjmů). Rolník Fr. Levínský ze Stradouně kritizoval agrárního ministra Karla Viškovského ⁵³⁾, který bere plat 60 000 Kč jako poslanec, 120 000 jako ministr a ještě 93 000 Kč penze z Pozemkového úřadu. Vyzval rolníky ke vstupu do NOF. Přítomný obuvník Josef Richter odsoudil útoky fašistických tiskovin na hlavu státu, což Gajda vyloučil. Schůze skončila  zpěvem písně „Hej, Slované!“ a výkřiky asi 100 přítomných komunistů a socialistů. ⁵⁴⁾ R. Gajda v této době hojně objížděl vesnice na Pardubicku (8. 4. byl v Komárově, kde řekl, že na Pankráci nepoznal nikoho z velkých zlodějů, měl však možnost prohlédnout si žalářní kobky, takže bude vědět, kterého zloděje kam umístit ⁵⁵⁾, 29. května navštívil spolu s V. Vážným a F. Levinským agrární schůzi ve Dřítči, kde hovořil poslanec ing. J. Žilka ze St. Ždánic. Přítomní fašisté při Gajdově vstupu za Žilkova projevu povstali a zvolali „Zdar, bratře!“ Gajda v generálské uniformě přijel z Podskalí u Chrasti na Chrudimsku, kde se účastnil oslav výročí bitvy u Zborova. Ve Dřítči se zmínil o svých sociálních poměrech a okolnostech svého odstěhování z Košic do Prahy r. 1924: „Nechtěl jsem opustit Košice, kde jsem měl 8 pokojový byt, poněvadž bych nemohl být v Praze na 34-36 tisíc Kč živ s dvěma dětmi. Byl jsem přeložen do Prahy a dostal jsem od ministra obrany Udržala 20 000 Kč na byt.“ ⁵⁶⁾ Agrární list Venkov psal o Gajdově účasti ve Dřítči 2. června. Reagoval tak na článek sociálně demokratického Práva lidu z 31. května, jenž napadl
J. Žilku, že uzavřel dohodu s Gajdou.

Poznámky:

⁴⁴⁾J. Vítek četnickému veliteli v Pardubicích 4. 4. 1932, č. pres. 448.

⁴⁵⁾Tamtéž a hlášení četnické stanice v Pardubicích Okresnímu úřadu 6. 4. 1932, pres. spis 413.

⁴⁶⁾Relace J. Vítka Prezídiu ZÚ v Praze 31. 3. 1932, spis č. 429.

⁴⁷⁾Tamtéž.

⁴⁸⁾Pres. spis 509 a 515, 21. 4. 1932.

⁴⁹⁾ Relace dr. J. Raise 28. 4. 1932, u pres. spisu č. 550.

⁵⁰⁾Hlášení četnické stanice v D. Rovni Okr. úřadu v Pardubicích 2. 5. 1932, pres. spis č.579.

⁵¹⁾Večerní České slovo, č. 110, 11. 5. 1932, stejný článek jako v pozn. 43.

⁵²⁾Pres. spis 627 z 29. 5. 1932.

⁵³⁾Karel Viškovský (1868 – 1932), zemědělský odborník a agrární politik, blízký spolupracovník A. Švehly, v letech 1925 – 26 ministr spravedlnosti, v letech 1929 – 32 ministr národní obrany (po F. Udržalovi).

⁵⁴⁾Relace  vrch. komisaře dr. E. Hofmanna v pres. spisech 1932, kart. 26, č. 706 

⁵⁵⁾Hlášení četnické stanice v D. Rovni Okr. úřadu v Pardubicích 9. 4. 1932, č. pres. 465.

⁵⁶⁾Hlášení četnické stanice v Opatovicích n. L. Okr. úřadu v Pardubicích 2. 6. 1932, č. pres. 738. Gajda působil v Košicích od 9. 10. 1922 jako velitel 11. pěší divize, od 1. 12. 1924 byl zástupcem náčelníka hlavního štábu, od 20. 3. 1926 náčelníkem hlavního štábu. 14. 7. 1926 byl superarbitrován.

                                  Pokračování