Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Dopisy z Pardubic z let 1871 – 1872
Na Předměstí, vesnici, která je dnes součástí města Sobotky, žila v první polovině 19. století rodina Pelcova. Měli několik dětí, a i když byli chudí, tří z dětí dali na studie. Hynek Pele vystudoval medicínu a stal se zakladatelem české komunální hygieny a lékařské statistiky. Alois Pele působil jako právník ve státní službě, Jan Pele (nar. 23. 3. 1853) zemřel v době studií na pražské technice na choleru 29. 6. 1873. A právě tento mladík nás zajímá, neboť vyšší reálku studoval v Pardubicích, kde také v roce 1872 maturoval.V písemné pozůstalosti MUDr. Hynka Pelce, která je uložena v literárním archivu Památníku národního písemnictví, jsou zachovány čtyři dopisy, které Jan Pele psal bratru Aloisovi v letech 1871 a 1872. Převážná část obsahu dopisů se týká rodiny, společných známých apod., ale jsou tu i zajímavé pasáže, které se věnují životu v Pardubicích i přímo na reálce. Nejvýznamnější událostí ve městě byla tehdy stavba železnice. Pele o ní píše 15. dubna 1871 v souvislosti s návštěvou příbuzného: „Prováděl jsem strýčka po Pardubicích - byl jsem s ním také u řetězového mostu železničního, který se přes Labe staví pro dráhu Pardubicko - Chrudimsko - Německobrodskou. Obdivoval se tomu velice; most byl nejdříve sestaven na pevnině a pak teprv po válcích pošinován na pilíře ve vodě stojící." A v dopise z 28. května téhož roku dodává: „Dne prvního června bude zahájena jízda po Pardubicko - Chrudimsko - Německobrodsko - Přibyslavské dráze, kudy bratr (Hynek) také přijede. Máme zde dvě nádraží. Předlabské se stanicí liberecké a pak státní dráhy, a zálabské, odkudž vede řetězový most k druhému nádraží se stanicí dráhy chrudimsko - pardubické." Nejčastěji se korespondence týká školy. Ředitelem pardubické reálky byl tehdy J. V. Jahn, ale Pele si oblíbil češtináře prof. Martináka1*, který mu svěřoval k opisování „články z rozličných kněh sebrané, které on pořádá do čítanky, kterou vydá pro 3. a 4. třídu gymnasiální a 2. a 3. reální". Nespokojen však byl s matematikem. „Máme nyní jiného profesora na matematiku; Paula2)totiž, který je rozený Čech, studoval na německých ústavech a byl předtím profesorem v Lokti u Chebu, kdež přednášel v německém jazyku. A nyní tak jako ňúma přednáší, kocour aby tomu rozuměl (jak se to v Pardubicích říká). Proto se bojím maturitní zkoušky z matematiky u něho. Věčná škola přísného Smolíka3), který je v Praze, to často vyřkneme, kteří jsme ho znali."
A přišla obávaná maturita. Pelcovi dopadla dobře, i na techniku do Prahy se pak dostal bez problémů. O jejich průběhu podrobnosti nevíme, jen o písemných píše podrobně 20. června 1872: „Bohudík mám třetinu práce za sebou, ale krutšího něco na mne čeká; mám totiž odbyté písemné maturity. Konaly se předešlý týden: v úterý z němčiny (dne 11. června), ve středu z kreslení, ve čtvrtek z matematiky, v pátek z češtiny, v sobotu z deskriptivní geometrie (propravy to ku strojnictví a stavbě silnic a železnic)... Výsledek písemných maturit mne uspokojuje, ač nenalézám pohnutky ani moji kantoři k nespokojenosti; aspoň se u ní jako u jiných tak nevyjádřili. Budeš teprv vidět, až se dostaneš do oktávy (bóhdejž), co to je dělat státní zkoušky. Musíš sedět na jednom fleku od šesti hodin do dvanácti, jíst se nedovoluje, jen tomu, kdo se vykáže lékařským vysvědčením o slabosti žaludka neb o slabosti svalů tělesných. Zůstaneš-li v polou úloze vězet a přemýšlíš-li, neujde to zrakům třech dozorců, kteří neustále škrabou, co na nás uvidí. Ohlédnutí jest trestáno co podvod; v lavici se netrpí ani papírku, kapsy musí každý po vizitýrce otevřít a obsah jejich vyložit na stůl. S profesorem není dovoleno mluvit. Na stranu-li jdeš, jde za tebou dozorce, na chodbě, kde se dělají maturity, je zapovězeno chodit žákům ostatním pod trestem snížení známky z mravů. A vůbec je formalit a vizitací dost a dost. I papír podložkový musí být půlknihou papíru čistého, nově koupeného - tatáž se také prohlíží před úkonem. Musil jsem již v půl šesté být ve škole; ředitel čekal vždy se zapečetěnými otázkami na chodbě a přečetl nám je po vizitýrce. To je matný obraz maturitních zkoušek státních."
Oproti dnešku mnoho demokracie v c. k. rakousko - uherském školství nebylo, ale i tuto přísnost studenti přežili a stěhovali se pak většinou do Prahy na vysoké školy. Tak i Jan Pele opustil příjemný pokojíček u Budínských, kde dával i kondice synáčkovi bohaté vdovy, u níž např. o Štědrém večeru „nás deset sedělo u stolu, samá to honorace pardubická." Opravdu se tam neměl špatně, i když si stěžoval na studentíka: „Hocha mám velmi rozpustilého a líného, nazlobím se s ním, že jsem od toho již celý mrzut." Ale jinak si pochvaloval: „Mám zdarma pokojík, stravu, prádlo, světlo a topivo s obsluhou. Jest to velmi bohatý dům v Pardubicích..., má poblíže města veliké hospodářství (dvůr) a v městě dům rozsáhlý jednopatrový..."
Čtyři obyčejné dopisy - a kolik nám toho řeknou o životě v Pardubicích před jedním a čtvrt stoletím...
