Za Stanislavem Polanským

Standa – jak byl nejen svým okolím důvěrně oslovován – se narodil 18. března 1935 v Přelouči. Jeho otec, Jindřich Polanský, byl vynikajícím amatérským trombonistou a hráčem na akordeon. Byl členem nejen městského symfonického orchestru Občanské besedy, ale zároveň též členem tanečního orchestru i velkého dechového orchestru místního Sokola, řízeného panem Karlem Ptáčkem, později též panem Štěpánkem. Měl též významný podíl na založení známé Hotovcovy Dětské junácké kapely.

Počáteční hudební výuku absolvoval Standa zcela pochopitelně u svého otce, a to ve hře na trubku, později docházel „do houslí“ k poslednímu místnímu regenschorimu, panu Josefovi Drimlovi. Za opravdový počátek jeho profesionální hudební dráhy lze však označit jeho přijetí do Vojenské hudební školy ve Spišském Podhradí na Slovensku. Zde zahájil studium dne 15. září 1950, společně se svým přeloučským přítelem Jiřím Daškem. Po třech letech byl jako poddůstojník z povolání převelen dne 2. srpna 1953 k Vojenské posádkové hudbě Milovice – Mladá. Po pěti letech byl propuštěn do zálohy a koncem roku absolvoval úspěšně konkurs na člena orchestru Východočeského divadla v Pardubicích, dirigovaného tehdy Janem Bedřichem. (Ředitelem divadla byl tehdy pan Miroslav Čípa.)

Při zaměstnání pak S. Polanský úspěšně dostudoval Pražskou hudební konzervatoř.

Od roku 1960 působil na bývalé Lidové škole umění v Přelouči, a to jako učitel na dechové nástroje žesťové, dále na bicí nástroje a jako dirigent školního žákovského dechového orchestru. Celých 23 let, t. j. od roku 1972 do roku 1995, působil ve funkci ředitele  Základní umělecké školy v Přelouči. Někteří jeho žáci pokračovali pak dále ve studiu hudby na civilních nebo vojenských středních školách, s jinými je možné setkati se v různých hudebních regionálních seskupeních.

Vedle své učitelské a později ředitelské funkce na Základní umělecké škole věnoval svůj volný čas i místnímu Smíšenému pěveckému sboru Josefa Bohuslava Foerstera (založen již v roce 1900 jako hudebně – pěvecký odbor Občanské besedy), kde vykonával funkci sbormistra  od roku 1959 až do současnosti, t. j. téměř 44 let. Členkami tohoto sboru byly i Standova matka a sestra.

Jako vynikající trumpetista byl i oporou velkého tanečního orchestru ing. Jana Březiny, který ve své době úspěšně konkuroval i tak významným východočeským souborům, jakými byly orchestry  ing. Jana Bárty, Oskara Kmoníčka či Jaroslava Khaila. S orchestrem ing. Jana Březiny vystupovali pohostinsky i nejznámější zpěváci tehdejší doby jako např. Richard Adam, Jiří Vašíček, Milan Chladil aj. Po odchodu ing. Jana Březiny do Pardubic převzal vedení orchestru právě Standa Polanský.

Jako uznávaný hudební aranžér spolupracoval Standa s četnými dechovými i tanečními orchestry v blízkém i vzdáleném okolí.

Jeho vlastní skladatelská činnost byla často inspirována rodným krajem. Např. ve Směsi národních písní pro dechový orchestr a lesní roh nese jedna skladba název „V Polabí“. Právě tuto skladbu věnoval svému synovci Radkovi Baborákovi, synovi své mladší sestry Jaroslavy (rovněž absolventka pražské hudební konzervatoře a oboru hudební výchova na Pedagogické fakultě v Hradci Králové). Radek jako důstojný pokračovatel rodinné hudební tradice byl již od roku 1994 nejmladším sólovým hráčem na lesní roh v České filharmonii, později působil jako sólista Mnichovských filharmoniků a v současnosti je sólohornistou berlínských symfoniků. Nelze rovněž pominout, že je též stálým členem světového mezinárodního orchestru Scity Kano se sídlem v Tokiu. Svému synovci věnoval Standa již k jeho 10. výročí narození skladbu pro klavír a lesní roh s názvem „Předjaří“, a později – u příležitosti jeho svatby v roce 2000 – rovněž skladbu pro lesní roh a violoncello (manželka je cellistkou).

Smuteční obřad v pardubickém krematoriu dne 10. dubna 2003 byl setkáním nebývalého počtu zarmoucených hostů z Přeloučska i Pardubicka. Též průběh obřadu odpovídal významu velkého hudebníka: byl dán prostor vážné hudbě a osobní meditaci. Bachovský hudební závěr v sólovém podání Radka Baboráka byl důstojnou poctou zesnulého.

Význam pana Stanislava Polanského pro hudební život nejen jeho rodného města lze jen těžko docenit. Je snad srovnatelný pouze s nejvýznamnějším přeloučským regenschorim panem Františkem Filipovským starším, který zde působil v letech 1872 až do své smrti dne 11. října 1919.