Živelné pohromy v obci Opočno (u Uherska) (1891 - 1930)

Protože v obci nebyla loďka, zhotovil se vor a několik odvážných občanů (Josef Vodvárka z čp. 29 a Václav Tesař z čp. 36) pomáhalo ostatním dopravovat se ze zatopených oblastí obce na souš. Vor vznikl z vysazených vrat stavení čp. 25 (Dostál). Tímto způsobem byla zachráněna i Macháčkova rodina, která obývala opočenský mlýn. Záchranná situace byla ztížena, protože Macháčkovi měli malé děti.

Prázdný vor byl nakonec stržen pod most, rozlomil se a voda ho odnesla až do Velké bažantnice, kde byl nalezen. František Dostál si nakonec pořídil nová vrata, za která mu obec zaplatila 60 krejcarů.

Ve stejný rok (1891) zasáhlo obec velké krupobití. Voda podemlela mnoho cest, které musely být opraveny.

V roce 1903, po žních, vypukl požár stodoly u čp. 28. Stodola byla rozdělena a část patřila k čp. 41. Úroda shořela jak Marii Dostálové, tak i Josefu Říhovi.

Další požár vypukl roku 1906 (stejně jako v předešlém případě chybí v kronice přesné datum). V nočních hodinách začala hořet stodola u čp. 22, patřící Václavu Lacinovi. Stodola lehla popelem.

Jak uvádí kronikář (na str. 87), v roce 1906 ještě neexistoval v obci dobrovolný požární sbor. Hasilo se primitivními prostředky, které zůstaly po mnohá staletí prakticky stejné (vědro a hák na strhávání hořících částí). Později se používala ruční stříkačka zvaná lidově „berlovka“, která si brala vodu přímo ze dřevěného vědra.

Na počátku 20. století nebyly srážky vlaků tak časté, jak je tomu v posledních letech. Taktéž železniční neštěstí můžeme těžko počítat mezi přírodní katastrofy. Avšak srážka rychlíku a stojícího nákladního vlaku z roku 1909 u nádraží u Uherska byla natolik „hrůzná“, že se dlouho v obci o ničem jiném nemluvilo. Proto jen krátká poznámka.

Dne 25. 12. (přímo na hod Boží) se v dopoledních hodinách (přibližně v 9.30) ozvala obcí velká rána. Rychlík, přijíždějící od Prahy, narazil na řadu nákladních vagónů, které stály na nesprávné koleji. První čtyři rychlíkové vozy byly naprosto zdemolovány. Zemřelo 21 cestujících! (počet raněných není uveden).

Železniční neštěstí bylo „překryto“ v roce následujícím novou velkou povodní, která zatopila obec. Velká voda trvala 14 dní a docela zničila okolní úrodu.

Po válečném požáru (1914 – 1918) vypukl v roce 1920 v obci požár skutečný (9. 10.). Hořet začalo u Josefa Dostála (čp. 28). Požár vyvolal 8letý hoch. Oheň byl lokalizován a zlikvidován za pomoci hasičů z Trusnova a Ostrova. Obec ještě stále neměla svůj požární sbor, ten byl ustaven až v roce 1926. Shořela i místní knihovna, která se nalézala u Josefa Dostála na půdě (půda byla dosti nevhodným místem pro knihovnu!) Rok 1929 je už tradičně v obecních kronikách nazýván katastrofálním. Neobvyklá zima a následné velké „sněhové peřiny“ způsobily kalamitu.

Pomrzlo více jak 50% ovocných stromků. Následkem neúrody obilnin se projevil nedostatek slámy, která se musela mnohdy dovážet až z Německa!

Je pozoruhodné, že v kronice chybí jakýkoliv záznam o „vichřici“ století ze 4. 7. 1929.

Rok 1930 byl v Opočně rokem „křečků a myší!“ Škodlivých hlodavců se vyskytlo tolik, že se platilo školním dětem za chycenou myš 10 hal. a za křečka 30 hal. Následující čísla hovoří za vše:

chycených křečků – 497

chycených myší – 6 373

Celkem vyplaceno přibližně 814 Kč.

Výnosy klesly díky invazi hlodavců o 30 %. Krize zasáhla i ceny obilí (např. za žito se platilo 85 Kč, za pšenici 115 –130 Kč atd.)

Použitý materiál:

SokA Pardubice: Pamětní kniha obce Opočno.