Třicet let od konání celostátních konferencí ?Chemická karcinogenita? Toxikologickou sekcí VÚOS Rosice nad Labem

Místem konání v pořadí první konference „Chemická karcinogenita“ byl Bedřichov u Liberce. Při tomto prvním setkání se konference zúčastnilo přibližně 45 pracovníků z oblasti chemického průmyslu, výzkumu a vysokých škol, zdravotnictví, hygieny, ale i farmacie.

Tématem prvního setkání byla problematika rizika chemické karcinogenity, především pak látek vyskytujících se v průmyslu organických barviv. Jako příklad je možno uvést některé aromatické aminy, rep. pak diaminy jako byl benzidin, tolidin, 2-naftylamin, 2-aminoanthracen a pod. Dále to byla některá azobarviva jako např. N,N-dimethyl-4-aminoazobenzen a jeho deriváty, bis-azobarviva typu Trypanová modř, Evansova modř, Přímá modř 14 a další. Přednášejícími byli především pracovnici z toxikologického oddělení Výzkumného ústavu organických syntéz. Důležitým počinem byly také panelové diskuse, z nichž byla jedna v této době věnována prokázanému riziku urokarcinogenů, jakým je benzidin. Velmi emočně vyzněl koreferát, který přednesl prof. Ing. J. Herynk. Diskuse byla věcná a měla až dramatický spád.  To vše ovlivnilo konání podobné konference již v příštím roce a letech následných. A tak již následujícího roku přijeli akci podpořit pracovníci z Bratislavy, především pak Ústavu experimentální onkologie  Slovenské akademie věd, dále z Onkologického ústavu na Bulovce v Praze, pracovníci  Přírodovědecké fakulty UK v Praze, pracovníci z Biofyzikálního ústavu ČSAV v Brně a pod. Stálými návštěvníky pak byli rovněž odborníci z pobočky Výzkumného ústavu farmacie a biochemie v Rosicích nad Labem. A tak se počala systematicky vytvářet základna četných pracovníků z oblasti chemické karcinogeneze.

I když byla snaha sestavit pokud možno jednotlivá setkání na bázi monotématických celků, bylo třeba v zájmu všech přítomných obohatit tyto přednášky také o obecné referáty zaměřené na chemickou karcinogenezi. K tomu účelu přispěly referáty erudovaných odborníků z oboru toxikologie, onkologie, genetiky, biochemie a pod.  disciplin. Postupně se vytvořila struktura těchto konferencí a dosáhla vysoké úrovně. Již vždy po večeři byl přednesen centrální referát, který zpravidla znamenal  vyznačení a vymezení tématu celé konference. Další dva dny byly věnovány základním a původním sdělením a další dny to byly již referáty poněkud s odlehlejší  tématikou. Nicméně vždy byly věnovány chemické karcinogenitě. V průběhu doby bylo možno vyznačit význam a převratný objev struktury nukleových kyselin, především pak kyseliny deoxyribonuklové - DNA. V rámci metodik se pak objevily práce z oboru mutagenity, především v rámci metod screeningových. Zde je třeba upozornit, že značnou roli sehrály i analytické metody pro stanovení stopových množství  chemických karcinogenů, a to v různých materiálových matricích. Proto se také průběžně objevily práce související s ekotoxikologií. Na druhé straně to byla mimo jiné problematika chemoterapie maligních onemocnění a hledání vztahu mezi chemickou strukturou a jejich vlivem na biologický materiál. Stalo se to tak na nejen úrovní pokusných zvířat, ale také díky úrovni orgánové, či molekulové a pod. Proto bylo třeba zastoupení všech potřebných profesí, které měly vztah k dané problematice.

V rámci snahy o prohloubení vztahů přednášejících byly pořádány kulturní akce, jako např. pozvání komorního orchestru v Pardubicích, či společný kulturní zájezd za památkami, či volné půldenní procházky v okolí místa, kde byla pořádána konference.

Večer pak byl věnován zpravidla panelové diskusi na předem vytyčené téma. Tyto diskuse byly velmi bohatě navštíveny a měly přínosný průběh. V poslední den – pátek bylo zpravidla zhodnoceno celé jednání a po rozloučení následoval odjezd. Zde je třeba upozornit na významnou roli přípravy celé akce. K tomu přispělo již předem zajištěné vydávání sborníku  s abstrakty jednotlivých referátů.To umožnilo předem dobrou orientaci v projednávání jednotlivých témat. Při této příležitosti bych připomněl pečlivou spolupráci řady členů Toxikologické sekce v Rosicích nad Labem ( J. Diviš, M. Přecechtělová, J. Pípalová, L. Holická a další ). Později se pak tyto akce děly pod hlavičkou odborných skupin- ČS Vědeckotechnické společnosti . Za zcela mimořádnou zásluhu je třeba ocenit tajemníka konferencí -  Ing.V.Mejstříka,CSc., nynějšího vedoucího pracovníka Centra ekologické a toxikologické analytiky ( CETA ) v Rybitví u Pardubic.

Většina těchto konferencí se konala ve vhodném prostředí jako byla např. středisková rekreační oblast Sečské přehrady v hotelu podniku Synthesia, dále pak ve Žďáru  nad Sázavou, v Dolcích u Trutnova a pod. V jednom případě došlo k výjimečně k uspořádání konference v Pardubicích a to v prostorách hotelu Grand. Poslední, v pořadí 15 . konference „Chemická karcinogenita“ se konala v roce 1988, v Dolcích u Trutnova. Jen namátkou pro ilustraci je možno demonstrovat zhruba odbornou náplň a uvést některé autory přednesených referátů: MUDr.J.Šmíd: Thermodynamické aspekty chemické karcinogeneze, doc. RNDr. J. Barek, CSc.: Analytické monitorování chemických karcinogenů, prof. RNDr. PhMr. R. Kalvoda, DrSc.: Stanovení stopových množství chemických karcinogenů v zevním prostředí, doc. Ing. M. Matrka, DrSc.: Biotransformační mechanismy N-nitrososloučenin, RNDr. D. Slameňová, DrSc.: K některým otázkám chemické karcinogeneze, MUDr. J. Soška, CSc.: Genetická toxikologie a chemická karcinogeneze a pod. Bohužel  k dalším setkáním nedošlo. Tím byla zakončena tato významná etapa rozvoje této činnosti a k dalším akcím monotématické povahy již nedošlo. Je proto třeba toto období zhodnotit a věnovat mu místo v celostátním měřítku. Velká část aktérů těchto setkání již nežije a proto je třeba vyzvednout jejich zásluhu v oblasti tohoto rozsáhlého a významného vědního oboru ve druhé polovině minulého století. Stalo se tak v centru aktivity Toxikologické sekce VÚOS v Rosicích n.L. u Pardubic.