Karel B. Englich, Moorův libretista ze Staročenska

Psal i povídky, ale hlavně však dramata a libreta.

Trojaktovku „Zdá se, že zde spí tajemství“ uvedlo 1901 Pištěkovo divadlo v Praze.

Karel B. Englich po stránce literární navázal (na základě předchozí známosti), velmi plodnou spolupráci, a to s Karlem Moorem. Z díla polské spisovatelky a kritičky Elzy Orzeskowe (1841-1910) využil Englich námět jedné z povídek její sbírky novel „Gloria victis“ k napsání libreta k opeře „MIRTALA“.

Na základě tohoto libreta nastává užší spolupráce mezi skladatelem a pardubickým učitelem a spisovatelem. Karel B. Englich se nyní obrací k domácímu autoru. Z rozsáhlé literární tvorby Julia Zeyera si vybral legendu El Christo de la Luz, která se stala námětem dalšího libreta k Moorově opeře „RISPA“, která vznikla v posledním roce (1898) skladatelova působení v Pardubicích.

O rok později předal Englich Karlu Moorovi libreto k biblické opeře „MOJŽÍŠ“, které skladatel zkomponoval v roce 1899, a to v Pečíně, kde prodléval.

Po tomto libretu se Englich vrací k dílu J. Zeyera, a to k jeho báchorce „Radúz a Mahulena“. Tento námět zpracoval Englich do libreta k opeře Karla Moora stejnojmenného názvu.

Žádná z těchto oper nebyla zatím na scéně Národního divadla provedena.

Karel Khol, pardubický libretista Karla Moora

Karel Khol, prozaik, libretista a překladatel z okruhu Lumíra, se narodil v rodině obchodníka, která se r. 1878 přestěhovala z Prahy do Pardubic. V dětství utrpěl úraz s trvalými následky. Vystudoval reálku v Pardubicích (maturoval 1896) a na pražské technice chemii (inženýr 1900), v letech 1901-02 studoval na filozofické fakultě UK obor geologie jako mimořádný posluchač. Roku 1900-01 pracoval jako chemik v pardubickém cukrovaru, pak působil v Praze, do r. 1904 na technice jako asistent stolice geologie a mineralogie u prof. A. Slavíka, do r. 1918 jako bibliotékář v knihovně Národního muzea, od další sezóny 1915 až 1916 jako literární tajemník, od další sezóny jako dramaturg činohra Národního divadla (po Kvapilově odchodu řídil 1919-20 činohru sám, od Hilarova příchodu 1. 1. 1921 vykonával svou funkci v podstatě formálně). Roku 1925 odešel na trvalý odpočinek. Po válce založil se svou ženou divadelní agenturu Centrum, která měla hlavní zásluhu na pronikání nové české dramatiky (Čapkové, F. Langer, F. Šrámek) do ciziny a která rovněž zprostředkovávala uvádění her cizích moderních dramatiků u nás. Náležel ke skupině Lumíra, byl činným v mnoha literárních spolcích (Umělecká beseda, Spolek českých bibliofilů, Penklub, jehož byl od 1925 prvním jednatelem, aj.)

Od roku 1925 žil střídavě v Praze, kde se 4. listopadu 1877 narodil a střídavě v Podhrází u Ouběnic na Voticku, kde od roku 1928 žil trvale. Zemřel 3. ledna 1930 v Praze po těžké srdeční chorobě, pohřben je na Olšanských hřbitovech.

Rejstřík Kholovy literární práce byl značně široký. Její velký podíl byl věnován divadlu.

František Khol ze sborníku novel „Mirgorod“, ve kterém jsou čtyři povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola, vybral povídku „Vij“, kterou zpracoval jako libreto pro Karla Moora. Karel Moor operu zkomponoval v roce 1897 pod názvem „Vij“. Později byla na scéně Národního divadla uvedena v roce 1903 (10x) a ještě v roce 1905 (3x).

Spolupráce Františka Khola a Karla Moora se uplatnila i u další opery, která byla komponována na námět norského dramatika Henrika Ibsena (1828 – 1905) – „Hjördis“. Byla v roce 1905 provedena (3x) na scéně Národního divadla. Děj opery o čtyřech jednáních se odehrává v X. století za času Erika Blutoekse v severním Norsku. Opera byla divadelně velmi zajímavá nejen hereckým obsazením, ale i výpravou. Režii měl Adolf Krössing a u dirigentského pultu byl kapelník František Picka. Opera zatím zůstala nevzkříšena…

Ing. František Khol, prozaik, libretista a překladatel z okruhu Lumíra, literární a divadelní referent, byl autorem odborných i popularizačních článků (Osvěta lidu – Pardubice od 1900) a kulturně historických příspěvků do Almanachu spolku akademiků pardubických (1909).