Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
35 let práce Keramického klubu
Počátku vzniku KK sahají do roku 1969, kdy v Telčické Základní škole řediteloval Arnošt Christ, učitel výtvarné výchovy (později i na pardubickém gymnáziu). Jako milovník keramiky zavedl na škole kroužky keramiky nejprve pro děti, později pro dospělé. A právě v roce 1969 se sešlo několik nadšenců z Pardubic, Hradce a okolí, která tvárná hlína oslovila. Nejmladším tehdy byl student Míla Chaloupka. Mezi prvními stálými členy byli: Milan Macháček, Slávka Matějková, Boženka Vlčovská, Marta Novotná, Jan Klapka. Postupem času se přidali další: Ota Bardoň, Eva Hollmannnová, Štěpánka Lorencová, Máša Hrubá, Růženka Placková, Zdena Kučerová, Hana Samková, Hela Adamovská.
Dojíždění zabralo spoustu času. Usilovali jsme o přestěhování pece do Pardubic. Pan Reinberg, vedoucí na PKO, naši snahu přivítal. Projednal umístění v klubu Polabiny I., jehož součástí jsme se na pár let stali. Počet členů se pohyboval kolem 25. Pro zvyšující se počet členů a nárůst požadavků na výrobky bylo v Polabinách málo místa. Po řadě jednání se podařilo získat sklepní prostor ZK ROH v Ohrazenicích.
Po smrti Arnošta Christa jsem převzala jeho práci. Povinností byla řada. Kroužky, prezentace, zajištění glazur atd. jsme museli zajišťovat sami. V Ohrazenicích bylo třeba postavit pec na vypalování, keramický kruh, točny, police pro materiál atd. Za pomoci ZK ROH Ohrazenice si šikovní členové spolu s keramikem E. Strnadem obětavě ve volném čase pracovali. Nejen na zavedení elektřiny, vody a pece, ale také na větrání a úklidu. Pan Černý vyráběl police na glazury, na sušení výrobků a hotové keramické předměty.
Hlína byla z různých zdrojů, které si členové zajišťovali, právě tak jako glazury – většinou za výrobky a také pomocí známostí po celé republice (Roudnice, Karlovy Vary, Tuněchody, Trenčín, Žilina, Znojmo).
Práce v klubu běžela na plno díky zapálenosti členů pro věc, jejich kreativitě a pracovnímu úsilí, které bylo ohodnocováno jen tu a tam oceněním a uznáním. Hřálo nás vědomí, že v příjemné společnosti uděláme někomu radost.
V Ohrazenicích byl Keramický klub od roku 1978. Chod Klubu měl svůj pevný řád. Každý měsíc členové s pevnou legitimací dávali do pokladny poplatek. Evidovali jsme každé pálení, teplotu pece, počet výrobků, množství nakoupených spirál (do pece), hlíny, glazur – hospodařilo se.
V předávacím protokole (1984) PKO Ohrazenice je cena dílny 8 791, 1 Kč.
Po roce 1989 byl Keramický klub rozvolněn. Mnozí členové si pořídili vlastní dílny a vlastní pece a stali se velmi úspěšnými a uznávanými keramiky. Mezi ně patří Míla Chaloupka (který svou dílnu budoval souběžně s Keramickým klubem), Saša Prokopová (která se věnuje práci s postiženou mládeží), Helena Adamovská a mnozí další, pro které se keramika stala životní náplní.
Když zpětně hodnotím, je to skvělá parta lidí, která se dala řízením osudu dohromady, která udělala pro město kus dobré práce a která se ještě stále schází ( i když ne v plném počtu) na výměnu zkušeností nebo jen na dobré lidské popovídání.
