120 leté STOPY pardubických JAHNÚ ve Vídni

Z jeho básně „Do nebe“:

Snad tam ta výspa blažená,

o níž jsem kdysi sníval,

tam lásky svět – a opodál

vedle hučí světa příval.

Do Vídně poslal na univerzitní studia svého syna Jaroslava (* 1865 v Pardubicích), který pak tu dvanáct let odborně s úspěchem pracoval na univerzitě i v říšském geologickém ústavu. Roku 1899 opustil Vídeň v nastoupil jako profesor české techniky v Brně.

Na vídeňské stopy pardubických Jahnů navázal syn profesora chemie Zdeňka Jahna (* 1849 Pardubice) jménem Jiljí Jahn (po dědovi z Pardubic). Ve třetím vídeňském okrese na Sebastianplatz 3 je česká škola, kde hned u vchodu hlásí velká pamětní deska, že tu je škola Dr. Jiljího Jahna. Nevím, jestli někdo z Pardubic tam zavítal při návštěvě Vídně. Jisté však je, že v této škole o Jannovi ještě loni nevěděl nikdo nic. Na požádání paní ředitelky školy jsem po čtyřměsíčním pátrání mezi vídeňskými pamětníky a v archivech mohl obeznámit českou Vídeň s osobností Dr. Jiljího Jahna.

Narodil se v Plzni 19. června 1883 v rodině prof. chemie Zdeňka Jahna, rodem z Pardubic. Jeho nejstarším zaznamenaným předkem byl český malíř Jindřich Jahn (1672 – 1713) 2). Zajímavou osobností rodu byla teta Božena Jahnová .- Svobodová, vynikající klavíristka, která koncertovala pro poslední korunovaného českého krále Ferdinanda Dobrotivého na Pražském hradě. Blízkým příbuzným také byl Dr. Kamil Krofta, vyslanec ČSR ve Vídni a ministr zahraničí, významný český historik.

Ve Vídni vystudoval Jiljí Jahn univerzitu a roku 1906 složil státní zkoušky pro vyučování jazyků na středních školách. Učil pak klasickou filologii v Praze, Přerově a ve Valašském Meziříčí.

Po rozpadu monarchie se ve Vídni oženil a začal se tam věnovat zvelebení českého školství. Dne 1. července 1920 nastoupil jako inspektor školství „Komenského“ ve Vídni. Zavedl tu první střední školy při spolku „Komenský“. Roku 1928 byl jmenován prezidentem ČSR T. G. Masarykem do hodnosti vrchního školního rady. Osvětovou činnost mezi širokými vrstvami krajanů obnovoval a udržoval české povědomí. Redigoval časopis „Komenský“ a přispíval i do dalších časopisů.

Vzpomeňme výňatek z článku, který napsal před sto lety J. S. Machar do Herbenova „Času“…“Škola Komenského ve Vídni nemá práva veřejnosti. Koncem každého školního roku jezdí 800 školních dětí s učiteli do Břeclavi ke zkouškám, aby měly právoplatné vysvědčení. Od roku 1883 nedovedli čeští poslanci ve vídeňském parlamentu vymoci českým školám práva veřejnosti…“ Vedení „Komenského“ se odvážilo o toto právo požádat roku 1885, a až téměř o 40 let později dosáhl výsledku Dr. Jahn.

V roce 1931 vydal Jahn v Londýně svou knihu v angličtině „Stříbrný svět“, která měla značný ohlas v celém světě. Prezident T. G. Masaryk zaslal roku 1937 Dr. Jahnovi poděkování za jeho záslužnou činnost při propagaci ČSR v zahraničí.

Po ochuravění na přelomu let 1946 – 1947 opustil Jahn Vídeň. Vrátil se do svého rodiště Plzně, kde zemřel v sobotu 21. června 1947 ve 22 hod.

Aby se české školství vymanilo ze závislosti na rakouských školách, věnoval Jahn velké úsilí vybudování vlastních školních budov, ve Vídni a okolí. S pomocí čs. státu a české menšiny vyvrcholila jeho práce otevřením nových školských paláců ve čtyřech vídeňských okresech a Itzersdorfu.

Rakouské úřady nedovolovaly nadále užívat učebnic dodávaných z Československa. Proto je dal Jahn přepracovat s použitím přeložených rakouských. Byla to práce únavná, spojená s nesčetnými intervencemi, dopisováním, hádáním se s úřady někdy i o drobnosti pro velký cíl.

Po záboru Rakouska německým sousedem roku 1938 byla činnost menšiny utlumena. Dr. Jahn se věnoval čínské filozofii, aby odvedl pozornost nacistů.3) Roku 1940 vydal ve Vídni spis „Čínské moudrosti“, kde se mezi řádky dotýká problematiky české menšiny i západního „civilizovaného světa vůbec“.

Konečně po válce roku 1946 vyšla jeho učebnice „Kurzgefasste tschechische Kultrurgeschachtte pro všechny rakouské střední školy. Toho roku byl také jmenován dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. Napsal také filozofickou práci „Das grosse Nichtwissen“ jako pokus o objektivní pohled na svět.

Práce, kterou Dr. Jahn vykonal pro českou menšinu v Rakousku, výrazně obohatila její život, zvláště ve Vídni. Věnoval tomu veškeré síly na úkor svého zdraví a rodiny, neznaje prázdnin ani volných víkendů. V orgánu rakouských Čechů a Slováků, v sobotníku „Vídeňské Svobodné Listy“ vyšel jeho dlouhý nekrolog, týden po úmrtí, dne 28. června 1947, který vysoce hodnotí zásluhy Dr. Jiljího Jahna. A život šel dál… Naše vyslanectví vedl Dr. František Bořek – Dohalský, české děti zakončily školní rok bohoslužbami v českém chrámu Páně na Rennwegu a večer se v sále školy na Sebastianplatz 3 promítal film „Barbora Hlavsová“…

1)         Dr. Jiljí Jahn – podobizna

2)         Česká škola ve XII. okresu Vídně na Erlgasse z roku 1931.