Rozhovor s Hubertem Krejčím

Hubert Krejčí poskytnul Zprávám KPP krátký rozhovor:

Pilířem vaší divadelní kariéry byla pantomima…

Byl jsem uměleckým vedoucím „Yorickovy pantomimy“. Toto uskupení zahájilo svou činnost v říjnu 1976 premiérou sedmi obrazů pantomimické klauniády nazvané „Sanatorium č.1“, se kterou jsme byli například na Festivalu pohybového divadla v Budapešti, Festivalu klaunů v Dijonu a Festivalu malého divadla v Bad Radkersburgu. Hráli jsme v tehdejším Osvětovém klubu na Drážce a po řadu následujících let na mnohých místech u nás asi v šedesáti reprízách.

Čím jsou inspirovány hry, které píšete?

Mám rád němé americké grotesky, Shakespeara, Čechova...

Ze značného počtu vašich divadelních představení jsou mnohými z nich tzv. „kjógeny“. Mohl byste přiblížit, o co se jedná?

Kjógen je veselá mezihra vážného japonského klasického divadla Nó. Kjógeny vznikaly před rokem 1200, jejich délka se obvykle pohybuje okolo patnácti minut. Pan Ondřej Hýbl z Pardubic, inicioval vznik malého divadla kjógenů c Česku, na základě přímých zkušeností z japonské kjogenářské rodiny dospěl k přesvědčení, že vnitřní spojitost mezi rituálním divadlem Nó a kjógeny je daleko větší a dle něho existují i kjógeny trvající hodinu a koncentrací se blížící představení „vážné“ hry Nó.

Podíval jste se někdy do Japonska?

V době existence Yorickovy pantomimy se naskytla příležitost k návštěvě festivalu pantomimy do Japonska. Tehdy se však do západních zemí mohlo přes instituci, která se zabývala amatérskými divadly a ta rozhodovala o tom, kdo kdy kam pojede. Jednalo se sice o tom, že bychom jeli do Japonska, ale nakonec bylo rozhodnuto, že na místo nás pojede do Japonska skupina populárních pražských mimů

Již jste se zmínil o Sanatoriu č.1. Jaká další představení stojí za zmínku?

Za pozornost stojí například „Tři tváře frašky“ uvedené v roce 1987 v kulturním domě na Dukle. První fraška byla komedie dell’arte, následoval klasický kjógen, jako třetí fraška byla předvedena Labutí píseň od A.P.Čechova.  Komedie dell’arte je založená na improvizaci a pracuje s obrovskou pohybovou stylizací a na dnešní dobu nevídanou snahou ansámblu.

Japonský kjógen a komedie dell’arte – jak tyto dva na první pohled odlišné žánry spolu souvisí?

Existuje knížka, kde se píše o čínském vlivu na komedii dell'arte. Když si prohlédnete kresby figur z komedií dell‘arte a porovnáte s fotografiemi tchai-ťu, tak si uvědomíte souvislosti. Základní podmínka když se hraje s maskou je, že nositelem výrazu vůči divákovi je maska, nikoliv mimika, gestika a postoje herce. Omylem však je, že komedie dell’arte je především pantomimická. Určitě v ní byly pantomimické výstupy. Především jde o umění vysoce stylizované nejen v pohybu, v celkovém aranžmá a jazykovém výrazu. Tempo komedie dell’arte bylo rychlé – jako v barokní hudbě.

Viděl jsem představení souboru, který objížděl ve druhé polovině osmdesátých let festivaly s jedním představením komedie dell’arte, kde vše bylo všechno autentické – masky, kostýmy, přisvěcovalo se svíčkami. Dokonale mrtvolné divadlo. Je ovšem potřeba zkoumat například proměnlivý výraz masky ve světle svíčky nebo slunečních paprsků, má smysl se ptát, proč určité tipy z komedie dell’arte mají kostýmy té či oné barvy atp.

A co současné divadelní umění?

Kamenná městská divadla by měla podle mne hrát poctivou měšťanskou dramaturgii, pardubické divadlo z toho nevyjímaje.

Spolupracoval jste někdy v Východočeským divadlem?

Jen na pohybové spolupráci dvou her: V.K.Klicpery Ženský boj pohádce Ostrov splněných přání.

Jaký je váš vztah k Pardubicím jako Vašemu rodišti?

Asi dvacet let jsem bydlel v domě na Starém městě, takže k němu mám vztah včetně místních figurek. Existovala melancholie Polabí, jak ji zachytil fotograf Jiří Toman. Atmosféru měla dnes již neexistující dělnická čtvrť na Karlovině.

Děkuji za rozhovor.

Vybraná divadelní díla Huberta Krejčího:

-          N.V.Gogol: Ženitba – adaptace, scénář, režie – JAMU 1972, účast na divadelním festivalu Nancy 1973

-          Sanatorium č.1 – Pantomimická klauniáda o 7 scénách – režie, scénář, hraní – premiéra v roce 1976 v Osvětovém klubu na Drážce, účast na festivalech v Budapešti, Dijónu a další

-          Hry a hříčky – 3 japonské kjógeny a 2 kratší hříčky – režie, překlad z ruštiny –Divadlo Na provázku Brno 1982

-          Úklady doktora Sakripantiho – 5 – 6 krátkých textů – Ha-divadlo Prostějov 1984

-          Tři tváře frašky – komedie dell’arte, kjógen, A.Čechov: Labutí píseň - KD Dukla 1987

-          Drei Gesichtor der Force – totéž jako v předchozím bodě, režie, pohybové vedení herců – Vídeň, Theater Brett 1988

-          Samuel Bechett: Ohio impormptu – česká premiéra, Praha U zlatého melounu 1989, hráli studenti DAMU

-          Dva nepraví cikáni – scénář komedie dell’arte z roku 1611 – JAMU Brno 1993

-          Arlekino vévodou Bretaňským – Brno CED 1996 – variace na Krále Leara. Jarmareční divadlo

-          Hry ze smetiště – autorství textů a režie – Dejvické divadlo Praha 1998

-          Proměna a Bramborové divadlo doktora Sakripantiho - režie a texty Proměny, režie Bramborového divadla – Vladimír Morávek – Klicperovo divadlo Hradec Králové 1999

-          Bodhajána: BHÁGAVADADŽDŽUKÍJAM – režie, úprava textu, pohybový scénář – Praha DAMU 2000. Hráno pod názvem Děvkomnich či mnichoděvka. Pravděpodobně novodobá evropská (ne-li světová) premiéra

-          Japonské kjógeny – realizace s věrnými kopiemi japonských loutek divadla bunraku – režie, překlad z ruštiny, vedení herců. DAMU Praha 2000

Vybraná literární díla Huberta Krejčího:

-          Hry ze smetiště –Krystal Praha1992

-          Divadelní hříčky – Krystal Praha 1999

-          Dva nepraví cikání – Divus/Krystal Praha

Hubert KREJČÍ, divadelní autor a režisér

* 11. 11. 1944

Narodil se v Pardubicích. Vystudoval činoherní režii JAMU v Brně (1969 – 1974), v 70. a 80. letech externě spolupracoval s Divadlem Na provázku, s prostějovským Hanáckým divadlem. Divadlem Vítězného února Hradec Králové, vídeňským Theater Brett aj. V Pardubicích a později v Praze vedl vlastní soubor Yorickova pantomima (s níž navštívil i Japonsko) Aktivně se zajímá o asijské divadlo a asijské bojové techniky. V letech 1991 – 1993 vyučoval externě na JAMU stylizovaný herecký projev. V 90. letech spolupracoval jako autor a režisér se Studiem Dům Brno, s JAMU, DAMU, Klicperovým divadlem Hradec Králové a spolu s J. A. Pitínským i s Národním divadlem Praha. V r. 2000 byl iniciátorem a spoluorganizátorem dílny vedené japonským mistrem Šime Šigejamou, zaměřené na techniku divadelní formy kjógen (historicky první dílna, kdy v ČR vyučoval představitel tradičního japonského rodu).

Zabývá se řadou tvůrčích činností spjatých s divadlem – režií, režijní a pohybovou spoluprací, výtvarným řešením, překlady, psaním textů, úpravou textů apod.

Některé premiéry her, na kterých se podílel: Úklady dr. Sakripantiho, Bramborové divadlo doktora Sakripantiho. Hrabě Pálfy, Příběh z poutí a Idioti (Ha – divadlo Prostějov, 5 vlastních textů + M. de Ghelderode: Slepci, 1984; autorství textů, režie); Tři tváře frašky (Pardubice – amatérské divadlo; první komedie dell´ arte, 2. japonský kjógen. 3. A. P. Čechov: Labutí píseň, 1987; autorství textů, překlad, režie), Tajemství muzea voskových figurín (Brno, divadlo Na provázku, režie: V. Morávek, 1994; autorství textů); Král Leyr (Brno, Divadlo Na provázku (Studio Dům), 1996; spoluautorství textů, režie), Hry ze smetiště (Dejvické divadlo, Praha 1998, autorství textů, režie); Tři kjógeny v úpravě pro loutky bunraku (2. ročník KALD DAMU, 2001; režie, překlad a úprava textů z ruštiny, pohybová realizace, pedagogický dozor) atd. Úprava textů, např. N. V. Gogol: Ženitba (JAMU Brno 1972). Překlady: Hry a hříčky (3 kjógeny) (z ruštiny, Divadlo Na provázku, Brno 1982), náměty: Sanatorium č. 1 (Pardubice 1976). Eseje a různé hříčky publikoval v Divadelních novinách, Literárních novinách, Světě a divadle a v regionálním tisku. Jeho divadelní hry a texty existují ve více variantách, vycházely ve Světě a divadle či Difusi. Knižně vyšly Hry ze smetiště (Dilia, Praha 1988), Úklady doktora Sakripantiho (tamtéž 1991). Dvě etudy pro pohybové divadlo (obsahující Obřad za vyléčení páteře a Student a volavka; tamtéž 1991), Princ Bhadra a princezna Vasantaséna aneb Mnich pokrytec neboli Psí ocásek svrchované čistoty (tamtéž 1991). Dvojí proměna (obsahuje Dvojí proměna aneb Kozel Pantalonem a Krásná Desperanda, strašná dcera neboli spravedlivá odplata pejše a marné nádhernosti, tamtéž 1993). Dva nepraví cikáni (Divus/Krystal, Praha 1994). Nepotřebné paběrky za staré Číny a Japonska (překlady ruských překladů japonských a čínských příběhů; Krystal, Praha 1997), Divadelní hříčky (tamtéž, 1999).

Žije v Pardubicích.