Pohromy v obci Stéblová (nejen o železničním neštěstí)

Dne 16. února 1913 byl ve Stéblové založen Sbor dobrovolných hasičů. Jeho velitelem se stal Jan Kolman z čp. 16. Hned v roce svého založení sbor poprvé účinně zasáhl při likvidaci požáru ve Starých Ždánicích u mlynáře Josefa Prokše. Dne 24. května 1915 pomáhal sbor při velkém požáru v Plchu. Po půlnoci dne 19. dubna 1920 vyhlásil ponocný Josef Šebek poplach. V sousední vsi Pohránov hoří! Hasiči nemohli vyjet ihned, protože právě zuřila velká bouře s krupobitím a vzniklo i nebezpečí zásahu bleskem přímo ve Stéblové. Do Pohránova přijeli čtyři minuty po jedné hodině a ihned začali likvidovat požár v čp. 10. Oheň byl uhašen až ke třetí hodině ranní.

26. listopadu 1926 se sbor zúčastnil likvidace požáru u Danihelků, opět v Pohránově a v květnu 1932 podruhé úspěšně zasáhl v Srchu. Jak je vidět, hasiči ze Stéblové měli více práce v blízkém okolí než ve své obci. V roce 1934 zasahoval sbor při pěti požárech, jejich místa však nejsou uvedena.

V pátek 14. února 1947 v obci tragicky zahynul Antonín Rejmont, jednatel požárního sboru. Vracel se domů po železniční trati a protože věděl, že vlak v tuto dobu jezdí po druhé koleji, šel po koleji první. Jenomže ten den foukal tak silný vítr, že znemožnil železničářům přehodit výhybku. Rejmont měl navíc v okamžiku příjezdu vlaku přes hlavu pláštěnku s kapucí, takže přijíždějící vlak neslyšel. Byl jím zachycen a usmrcen! Pohřeb oblíbeného místního listonoše a člena hasičského sboru se konal 15. února 1947.



Dne 30. října 1952 došlo v nedaleké chemické továrně v Semtíně k výbuchu, který se obce nijak fyzicky nedotkl. Způsobil však smrt paní Cyriusové, která ve Stéblové žila a v Semtíně pracovala. Zůstala ten den v práci i na odpolední směnu, což se jí stalo osudným.

Roku 1954 udeřila na obec Stéblová "mandelinková pohroma". Napadení brambor jako první ohlásili František Novotný a Bartoloměj Benda. Na 26. června byla vyhlášena povinná "hledačka" mandelinky. Z každé rodiny se jí měla zúčastnit jedna osoba. Další "hledačka" byla uspořádána 4. července. Brambořiště se práškovala dynocitem. Přes všechna tato opatření způsobila mandelinka na bramborách velkou škodu. Ve stejný rok místní požární sbor likvidoval požár dřevěné stodoly u Matysů.

Dne 20. října 1959 tragicky zahynul po nárazu na strom při jízdě na motorce z Černé do Bohdanče třiadvacetiletý Josef Matys.

Datum 14. listopad 1960 vešlo nejen do černé kroniky obce, ale i do černé kroniky celé naší země. Toho dne došlo u Stéblové k dosud největšímu neštěstí v dějinách naší železnice a jméno malé obce znala hned následujícího dne většina československých obyvatel. K tragédii došlo v 17 hodin 44 minut na trati směrem k Pardubicím pouhých 202 metrů od příjezdové cesty do obce. Ten den bylo sychravo a na kolejištích se válela hustá mlha, viditelnost byla sotva 50 metrů. V 17.40 přijel od Hradce Králové o sedm minut zpožděný parní vlak č. 608 sestavený z 12 vozů. Ve stanici pravidelně křižoval s motorovým vlakem č. 653 od Pardubic, který měl do Stéblové přijet už v 17.30 hodin, ale byl také zpožděný. Vlak č. 608 na něj měl počkat, ale znenadání se dal do pohybu. Výpravčí Josef Bažant přitom povel k odjezdu nedal! Okamžitě přehodil vjezdové návěstí pro motorák od Pardubic na "Stůj!". Pak vyběhl ze své kanceláře a snažil se pískáním na dvě píšťalky vlak zastavit. Marně. Marný byl i pokus výhybkáře Kněžoura dohonit vlak na kole. Josef Bažant volal na stanoviště č. 10 směrem na Pardubice, aby závorář František Jozíf motorový vlak zadržel. Bylo však už pozdě!

Ke srážce, které již nebylo možné zabránit, došlo 1 500 metrů od stanice Stéblová. Bilance byla děsivá: 117 mrtvých, 110 raněných, škoda za 470 tisíc korun! Mezi usmrcenými byli i vlakvedoucí František Odvárka, strojvedoucí Jaroslav Merwart a průvodčí Božena Čečetková, všichni z motorového vlaku č. 653. Strojvedoucí Miroslav Pleskot (na jiných místech se ovšem uvádí příjmení Loskot) z vlaku č. 608 přežil. Vlakvedoucím téhož vlaku byl Antonín Snítil, starším průvodčím Josef Havel.

Po srážce vznikl požár, který pravděpodobně napáchal nejvíc škody. Záchrané akce, při které obětavě pomáhali i obyvatelé Stéblové, ztěžovala tma. Pomohli vojáci se světlomety. Na místě pracovalo několik lékařů, například MUDr. Černý z pardubické nemocnice, a několik desítek zdravotních sester. Trať Pardubice - Hradec Králové byla neprůjezdná 19 hodin 41 minut. Muselo být zrušeno 5 rychlíkových, 21 osobních a 7 nákladních spojů. Osobní doprava byla zajištěna autobusy.

Bohužel se vyskytl i "hyenismus" v podobě okrádání mrtvých a těžce raněných. Mnozí ranění bloudili pomateně po lese a apaticky sledovali zkázy. Sčítací rychlost při nárazu činila asi 115 km/hod., rána byla slyšet na kilometry daleko. Na místě nehody byl vztyčen křížek, který byl v březnu roku 1967 přemístěn asi 80 metrů od místa skutečné srážky. Současně byl obehnán mřížkovým plotem (pozn. red.: Při příležitosti 40. výročí tragédie, tedy v roce 2000, byl rozpadající se křížek nahrazen důstojnějším kamenným pomníčkem).

K dalšímu velkému neštěstí poblíž nádraží Stéblová došlo v roce 1966. V noci z 5. na 6. června zde přišlo o život 6 vojáků. Vraceli se z vojenského cvičení nákladním autem, které ze cvičných důvodů jelo se zhasnutými světly. V zatáčce však sjelo ze silnice a narazilo na stromy. Vojáci sedící na trámech na korbě vozu utrpěli smrtelná zranění.

Dne 21. května 1971 zaútočila na Stéblovou neobvykle silná bouře. Setmělo se tak, že "na 6 metrů nerozeznal člověk protijdoucí osobu" (str. 145). Blesk uhodil do Kolmanovy stodoly u čp. 18. Byl to velmi podivný blesk, kronikář uvádí, že se s největší pravděpodobností jednalo o kulový blesk. Sjel do země a podzemím se dostal do kravína, kde "pokácel všechny krávy". Nic však nezapálil. Bouře zlomila kamenný kříž u hasičské zbrojnice a před Šínovýma a Kudrnovýma vyvrátila staré lípy.





1) SOkA Pardubice: Kronika Stéblová /I. část/

2) Jelínek, Milan: Tragédie u Stéblové. Hradec Králové 1996