Z dob (ne)dávno minulých

Začátkem roku 1958 (14. ledna) měla v Pardubicích přednášku Sida Volfová, tehdy již pětasedmdesátiletá známá cestovatelka a spisovatelka z Náchoda. 2) Přednáška byla na téma Amerika 3), týkala se tedy země, která se v té době v ČSR démonizovala jako nepřítel. Přednášku Závodní klub Tesla Pardubice, jednání se Sidou Volfovou se ujal JUDr. František Obhlídal.



Sida Volfová přijela do Pardubic vlakem, byla zde mile přijata a přednáška, kterou doprovázela promítáním skleněných diapozitivů, se dle jejího mínění líbila. Ocitla v rozpacích z darů, které obdržela, za což pak také v dopise ze 16. ledna 1958 Obhlídalovi řádně vyhubovala. 4) Ani jeden z nich však netušil, jaké následky bude tato přednáška mít.



Citujeme z dopisu Sidy Volfové F. Obhlídalovi ze 16. února 1958: 5)



Vážený pane doktore!

Buď Vás tento můj dopis překvapí, nebo jej očekáváte. Chtěla jsem Vám poslat poděkování za ten legrační snímek, ale než jsem našla vhodnou revanche, došlo k něčemu, co změnilo můj záměr, ba co mění celý můj nejbližší směr života. Možná, že již víte, oč jde, možná, že i Vám se dostalo pokynů, ne-li výstrahy nebo dokonce důtky; v každém případě se musím s Vámi dohovořit.

Byla jsem povolána na okres. nár. výbor (odbor pro školství a kulturu) a tam jsem se, všecka užaslá, dozvěděla, že o mně někdo z účastníků mé přednášky v Pardubicích napsal podivný referát. Např. jsem prý nápadně vyzvedala význam presidenta Masaryka a generála Štefánika, negovala jsem ruský jazyk, označila jsem ruské mrakodrapy za opičení po Americe, na dotaz, kdo mi mé cestování financoval, jsem nápadně uváděla, jak dřív mohl cestovat i kominík a pěstounka z mateřské školky; a ještě řadu podobných lapálií jsem vyslechla. Ovšem, že jsem vše podrobně vysvětlila a nakonec prohlásila toho nebo ty, kteří na mne žalovali, za zbabělce a necharaktery, protože se mohli přihlásit k debatě, mohli mne na místě intervenovat a byli bychom se hned dohovořili. To uznali i moji soudcové. Nabídla jsem jim k přezkoumání svůj text přednášky, což odmítli s poukazem, že mi věří, ale že jako tací ve svém úřadě a povolání měli za povinnost mne vyslechnout. Uznala jsem to a nemám jim to za zlé, jako tomu, kdo mne osočil.

Píši Vám to proto, že už sotva dojde k mé další návštěvě u Vás a kdekoliv jinde. Neboť se mi vytkly i chyby mé přednášky o starém Náchodě; měla jsem využít propagačně porovnání doby dnešní s dobou 14. století, když mluvím o založení náchodského chrámu. To jsem opravdu neučinila a také mi to nenapadlo. Zato jsem ironizovala staré "zlaté" časy, mluvíc o náchodském šibeničním vrchu a pranýři. Ale to bylo málo.

Konečný resultát: loučím se navždy s jakoukoli veřejnou činností dřív, než budu odevšad pokořena vyloučená. Už tuším, jak to bude dopadat nebo jak by to dopadalo. Měla jsem mít přednášku ve zdejším dívčím internátě [...]. Dnes právě mi píše vedoucí internátu, že byla nucena změnit měsíční plán a že tím má přednáška odpadá. (Čili, už tu je důsledek mých hříchů.)

Jak se soudruzi mýlí! A také jsem ji to do očí řekla, že jsem možná v poctivějším vztahu k dnešku a k novému režimu než mnozí patentovaní příslušníci. Uznávám změnu a nutnost změn docela podle Heraklita, nejsem ztrnulinou, ale živě cítícím člověkem s otevřenýma očima i nitrem; chtěl jsem solidární spolupráci, svou zkušeností životní, svými nepřetržitými studiemi pomáhat, kde jen jsem toho byla schopna - a takhle to dopadlo.

Konečně je to pravda. Co s takovým starým brakem. Rozloučím se dobrovolně se vším veřejným životem, [...].

Zajímalo by mne, zda také Vy jste nebyl nějak vyslýchán, neboť mi bylo také řečeno, že Závodní klub Tesly nemá právo sám o sobě jakékoliv přednášky pořádat.

Než jsme se rozešli - a to docela v dobrém - řekla jsem soudruhům otevřeně, že činí chybu, žádají-li propagaci za každou cenu a při všem, ať se to hodí nebo ne. Tím význam svého politického vyznání spíš zeslabují, neboť všeho moc škodí a zprotivuje, místo co by činilo sympatickým a vyvolalo úspěch. - No, to je už jejich starostí.

Velmi ráda bych četla Váš úsudek o celé této záležitosti; doufám, že mi napíšete. Nikomu jsem o tom neřekla, jen své oddané a věrné sestřenici a jejímu manželi. Oba jsou starými komunisty, hlavně on, [...], a ten to odsoudil. Prosím i Vás, abyste uchoval věc pro sebe.

Srdečně Vás pozdravuji a měl-li jste i Vy kvůli mně nějaké podobné nepříjemnosti, odpusťte mi to. Člověk dnes ani netuší, čím a jak hřeší.

Ruku Vám tiskne

Sida Volfová



Jednotlivé události nelze vytrhávat z kontextu doby. Bylo by zajímavé za¨sadit tento dopis do skládačky, zjistit, jak na dopis reagoval František Obhlídal. Zda i on byl vyslýchán či nějak postižen. Materiály v pozůstalosti však již neposkytují další pohled na danou událost, věnují se především činnosti Obhlídala jako ornitologa a ochranáře přírody.



Dopis Sidy Volfové má hluboký morální kontext. Je "němým" svědkem doby, ve které byl napsán. Léta po Stalinově smrti jsou dobou jistého uvolnění mezinárodních vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy. Stalin je mrtev, k moci se dostává Nikita Chruščov, který je známý jako kritik kultu osobnosti. 6)



V bývalé ČSR je rok 1958 začátkem éry třetího komunistického prezidenta Antonína Novotného, který byl do své funkce zvolen po smrti Antonína Zápotockého roku 1957. Nesmíme zapomenout, že monstrózní politické procesy, kterými je poznamenán začátek padesátých let, kdy mezi sebou soupeří jednotlivá mocenská centra v komunistické straně.



Kultura v této době je podporována pouzte z hlediska možné propagandy komunistické strany a jejích úspěchů. Hlavní snahou je, vztáhnout propagandu na vše a ukázat, jak zaostalé byly doby minulé a jak pokrokové jsou a budou časy pode vedením jediné strany.



Dopis Sidy Volfové není jediným dokladem doby, ve které se lidé báli mluvit. V pozůstalosti Františka Obhlídala najdeme několik dopisů od jiných odesilatelů, které jsou stejného ražení. Tyto dopisy jsou mladšího data.



Účelem toho příspěvku není rozbor studené války ani mezinárodních vztahů. Chce pouze připomenout každodenní realitu člověka žijícího v době budování tzv. lidové demokracie. Z uvedených skutečností bychom mohli vyvozovat, že v té době bylo nebezpečným tématem pouze pojednání o Americe, to by však byl chybný závěr. Z jiné korespondence vyplývá, že si člověk musel dávat "pozor na jazyk", i když přednášel např. o Sibiři. 7)



Poznámky:

1) Východočeské muzeum, Sbírka Slavín, Pozůstalosti, JUDr. František Obhlídal Sl 06/1051, kart. 1.

2) Sida Volfová se narodila roku 1882 v Náchodě, zemřela 1. 11. 1961 v Trutnově, je autorkou autobiografické knihy Město pod horami, viz Katalog národní knihovny, rejstřík autorů

3) Sida Volfová dr. F. Obhlídalovi, dopis týkající se přednášky o cestách po Americe, Náchod 14. 12. 1957, Inc.: Vážený pane doktore! Přijedu s radostí..., Exc.: Ruku Vám přátelsky tiskne Sida Volfová.

4) Sida Volfová dr. F. Obhlídalovi, dopis týkající se dojmů z Pardubic, Náchod 16. 1. 1958, Inc.: Drazí a vážení přátelé, nemohu zapomenout..., Exc.: Srdečně Vás vzpomíná a pozdravuje Vám oddaná Sida Volfová.

5) Sida Volfová dr. F. Obhlídalovi, dopis týkající se následků přednášky, Náchod 16. 2. 1958, Inc.: Vážený pane doktore! Buď Vás tento..., Exc.: Ruku Vám tiskne Sida Volfová.

6) Nikita Chruščov odsoudil "kult osobnosti" J. V. Stalina na XX. sjezdu KSSS v tajném projevu poslední den sjezdu.

7) Pozůstalost JUDr. František Obhlídal, Sl 06/1055 Korespondence Jiřího Havlína Fr. Obhlídalovi - Inc,: Vážený příteli, děkuji za zaslaný program...Exc.: Těším se na Vaši schůzi, snad nebudete příliš přísní a kritičtí; a když, snad mě omluvíš. Srdečně zdraví Jiří Havlín, Brno, 1. 11. 1972. Inc.: Vážený příteli, promiňte, že jsem nucen vracet se ještě k přednášce...Exc.: Avšak rozšiřování pomluv, snad o likvidaci tam, kde chybí argumenty a kde nedostatek inteligence brání zaujetí správného stanoviska...Brno 20. 5. 1973. Inc.: Milý příteli, velmi srdečně děkuji za Tvoji odpověď na můj dopis... Exc.: Prosím, vyřiď mé pozdravy všem členům Klubu+ mám na něj opravdu pěkné a nezapomenutelné vzpomínky, Brno 4. 6. 1973.