Quido Arnoldi, italský ditigent u opery Východočeského divadla

Vladimír Wuršer (nar. 6. listopadu 1888) byl absolventem konzervatoře a od roku 1907 operním korepetitorem na Vinohradech, od roku 1908 operním tenoristou v Moravské Ostravě a pak se věnoval dirigování; Pardubice ho znaly jako dirigenta za Bedřicha Jeřábka. Wuršer působil také v Brně, ale již od sezony 1912–13 zpíval znovu v Ostravě. Prošel vinohradským divadlem i operou v Lublani a v roce 1920 byl angažován jako tenorista do Národního divadla. Vladimír Wuršer zemřel 6. února 1942

v Praze v poměrně mladém věku 54 let.

Po nástupu do funkce ředitele VČD se stal Wuršer šéfem opery s dirigenty Vlastislavem Viplerem 1) a Quidem Arnoldim. Quido Arnoldi se narodil 19. prosince 1896 v Inšpruku, mládí prožil v Čechách a na Moravě. Studoval řízení a skladbu na brněnské konzervatoři u Františka Neumanna, u něhož také absolvoval symfonickou básní Pouť do Kevlaaru. Po absolutoriu se stává ředitelem hudební školy v Prostějově (1923–24), poté odjíždí do Itálie jako dirigent operních stagion (1924–25), načež v letech 1926 až 1930 působí jako operní a operetní

dirigent Východočeského divadla v Pardubicích.

Během své umělecké činnosti ve VČD diriguje Verdiho Troubadoura, Čajkovského Evžena Oněgina, Auberova Fra Diavola, Gounodova Fausta a Markétku, Lortzingova Cara a tesaře, Blodkovo V studni, Smetanovy opery Prodaná nevěsta, Hubička, Tajemství a další díla. V hlavních rolích se jako hosté představují sólisté Národního divadla z Prahy – Otakar Mařák, Hanuš Thein, Emil Pollert, Vilém Zítek, Jarmila Novotná, J. Alexová a jiní. Vlastní operní soubor tehdy tvořili kupříkladu Alois Heřman, Jaroslav Chvála, Jan Pifka, Vladimír Wuršer, Milada Nedeová, Soňa Borovičková, Božena Žlábková. Z operetních sólistů jmenujme Hanu Jelenskou–Lauterbachovou, Marii Maratovou a Vladimíra Jelenského.

Z Pardubic odchází Quido Arnoldi do Městského divadla v Liberci, kde působí v letech 1930 až 1936. Odtud se vrací do města svého studijního mládí – do Brna, kde se v letech 1936 až 1941 osvědčuje jako operní dirigent světového repertoáru. Souběžně učí na brněnské konzervatoři (1936–1942). V roce 1943 odchází do Itálie, kde se stává dirigentem milánské Scaly. Sídlil v Trentu a řídil téměř všechny velké italské orchestry. Poprvé v Itálii uvedl Janáčkova Tarase Bulbu, v rozhlase pak Příhody Lišky Bystroušky. Byl nejen znamenitým dirigentem, ale i plodným skladatelem – mimo jiné složil šest symfonií (čtvrtou, kterou provedl u nás na Pražském jaru, nazvala italská kritika Českou symfonií; dirigoval ji 22. května 1954).

K jeho vystoupení na Pražském jaru kritika uvedla: „Vystoupení členů milánské Scaly v Praze bylo očekáváno s velkým zájmem. Jsou to velcí umělci, zejména hostující dirigent Quido Arnoldi je ve svém oboru jedinečný: svrchovaná jistota, s kterou vedl orchestr a soubor různorodý dvojí řečí a stylem zpívajících herců, jsou prostě obdivuhodné...“

Od roku 1945 vedl Arnoldi zájezdy pěvců milánské Scaly do Československa, které bylo v mládí jeho domovem. Své vztahy k naší vlasti zpečetil sňatkem s Češkou. Mluvil bezvadnou češtinou a říkával, že se česky mluví i v jeho rodině. Quido Arnoldi býval častým hostem v Mlázovicích, kde si ve válečných letech léčil revma, a rád se sem vracel i po válce. Vřelé přátelství jej poutalo k lázeňskému lékaři dr. Heřmanovi. Na domě čp. 53 v Karlově uličce v Mlázovicích je umístěna pamětní deska, na níž je napsáno: „Zde mnohá léta trávil dovolenou Ital Quido Arnoldi, dirigent Zemského divadla v Brně, profesor hudební konzervatoře, šéf opery v Miláně.“

Ze vzpomínek mlázovického lázeňského lékaře:

„Arnoldi nezahálel ani za svého pobytu v Mlázovicích. Snažil se, aby z místních hudebníků vytvořil orchestr. Na místní hudebníky měl ovšem nároky velmi vysoké a jeho požadavky vzbuzovaly u hráčů respekt, ba u některých i strach. Když dirigoval oběma rukama, bylo vše dobré, ale jakmile dirigoval pouze jednou a druhou si prohrabával vlasy, bylo zle. Ukázal pak na „hříšníka“, aby patřičný úryvek nebo takt přehrál sám.



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2006 číslo 5/6