Druhý červenec 1942 v Pardubicích a Táboře - popravy českých bojovníků proti německému nacismu v druhém stanném právu

Datum 2. července se jistým způsobem vztahuje i k druhé světové válce a k tzv. druhému odboji, a to k roku 1942. Ten den – tedy po 25 letech po 2. 7. 1917 – je památný popravami českých lidí, antifašistů, zastřelených v době druhého stanného práva (nepřesně nazývané doba heydrichiády) v r. 1942 jednak u pardubického Zámečku, jednak v prostoru kasáren v Táboře a na popravišti v lubském lese v o. Klatovy.

Z publikace MUDr. Karla Jičínského (1903–1989) Zámeček /1 se dovídáme, že 2. července 1942 bylo u pardubického Zámečku v katastru Pardubiček zastřeleno německými policisty a vojáky 40 českých lidí, z nichž 22 do té doby bydlelo přímo v Pardubicích. Byli to čeští občané různých profesí: dětský lékař MUDr. Josef Bartoň, advokát JUDr. Vladimír Žváček, správce pardubického velkostatku Ing. Josef Jánský, knihovník a bývalý voják čsl. armády z povolání Josef Hrdina, mlynář Jindřich Švanda, hostinský Jan Jozíf, učitelka Věra Junková a její kolega Josef Janáček, truhlářský dělník Bohuslav Konvalinka, majitel kamenolomu František Vaško a jeho bratr Jindřich, majitel hotelu Veselka v Pardubicích Arnošt Koštál a další. Dále je v publikaci Dr. K. Jičínského uvedeno datum narození té které popravené osoby (v prvním vydání datum celé, t.j. den, měsíc a rok, ve třetím vydání je uveden jen rok narození) a poslední bydliště, název města či obce, někdy i číslo domu. Celkem bylo u pardubického Zámečku v průběhu 19 „popravčích” dnů popraveno 194 lidí české nebo jiné národnosti. Toto číslo (počet 194) uvádí i obsáhlejší práce historika Jaroslava Žižky Proti okupantům /2. O popravách v období platnosti druhého stanného práva v r. 1942 v Táboře se dočteme v publikaci Táborská cesta smrti od Mariana Konečného /3. Podobně jako v publikaci Dr. K. Jičínského je i v této práci uveden jmenný seznam popravených podle popravčích dnů s uvedením příjmení a jména, celého data a místa narození včetně povolání. Navíc je zde uváděn důvod popravy zpravidla ve dvojím znění: schvalování atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha a účast na činech nepřátelských Říši, roz. fašistickému Německu. Nechybí ani uvedení posledního bydliště. Za kasárnami v Táboře bylo ve dnech 3. června až 3. července 1942 (18 popravčích dnů) celkem popraveno 156 českých protifašistických bojovníků z různých měst a obcí Českobudějovického kraje. Žižkova připomenutá práce uvádí počet 162 popravených. I v případě 2. července 1942 v Táboře to byli lidé různého povolání a různého politického smýšlení: kameník Emil Babka, kamenosochař Jaroslav Benda. Stejného povolání jako E. Babka a J. Benda byli ještě Božena Bendová (sestra J. Bendy), Karel Jílek a Rudolf Jílek. Toho dne bylo v Táboře popraveno několik učitelů. Patří mezi ně Bohumil Kozlík, řídící učitel v obci Slabec u Trhových Svinů, Josef Kubeš, který spravoval obecnou školu v obci Křemže a Václav Tutter, který byl ředitelem školy v Kamenném Újezdě. Dále byli popraveni ředitel záložny František Činátl z Benešova, policejní úředník Bohumil Kalma, obecní zřízenec Antonín Ryba ze Sušice a další. Mezi další je třeba počítat i Marii Krausovou, patrně blízkou známou Jaroslava Bendy, která pracovala „v domácnosti”, ale její poslední pracoviště a bydliště bylo v bavorském Mnichově, kam s J. Bendou odešla před r. 1942, aby unikla zatčení. Druhého července 1942 bylo za táborskými kasárnami zastřeleno 17 českých lidí. Ani z práce Dr. K. Jičínského ani z publikace M. Konečného se nedovíme, jakého byli popravení politického přesvědčení, případně sociálního smýšlení. To nic neubírá na hodnotě a hodnověrnosti jejich literatury faktu.

Ovšem z druhé strany věci: z jiných knih a pramenů /4 víme, že šlo jednak o členy a funkcionáře stran socialistického bloku (Čsl. strana sociálně demokratická, Komunistická strana Československa, Čsl. strana národně socialistická), jednak o členy stran občanského bloku (Republikánská strana, Národní demokracie, Čsl. strana živnostensko-obchodnická středostavovská a další). Pro některé historiky zabývajícími se otázkami národně osvobozeneckého protifašistického boje Čechů a Slováků je to otázka podružného významu. Jsem však přesvědčen, že by dnešní český člověk měl vědět, že Arnošt Koštál byl členem živnostenské strany středostavovské, že odborný učitel na měštanské škole dívčí v Pardubicích Josef Janáček byl funkcionářem čsl. sociální demokracie podobně jako typografové Josef Čeřenský a Jaroslav Ruml z Pardubic, že Bohuslav Konvalinka byl členem strany komunistické a František Nyklíček z Opatovic n. L. funkcionářem strany národně socialistické, že Jan Jozíf z týchž Opatovic byl zvolen starostou obce za stranu Republikánskou (agrární), ke které inklinoval i advokát JUDr. Vladimír Žváček z Pardubic. Z uvedených jmen v Konečného Táborské cestě smrti víme - po prostudování knihy Protifašistický odboj na Českobudějovicku 4/, že Jaroslav Benda, jeho sestra Božena, Marie Krausová a Antonín Ryba byli příslušníky ilegální komunistické strany. Na závěr našeho tématu o 2. červenci 1942: Na popravišti v okrese Klatovy – Lubský les, kde se popravy konaly ve dnech 31. 5. až 3. 7. 1942 bylo 2. 7. 1942 zastřeleno 12 českých lidí, z nich pět žen. Touto krátkou studií chci přispět k posílení tématiky Paměť národa, o které se dnes příliš nemluví.



Poznámky:

1. Publikace Dr. Karla Jičínského Zámeček vyšla péčí Okresního výboru Svazu protifašis-

tických bojovníků v Pardubicích v trojím vydání: první v r. 1972, druhé opravené v r.

1982, třetí v r. 1989. Třetí vydání má podtitul Historie národního odboje za heydri-

chiády na Pardubicku.

2. Jaroslav Žižka: Proti okupantům, Praha 1974.

3. PhDr. Marián Konečný: Táborská cesta smrti. Tábor 1985. O popravách v Táboře je

nejnověji zmínka v práci Kalich utrpení, kterou vydala občanská iniciativa Vděčnost

v nakladatelství Orego Říčany 2006. Autoři Stanislava Klímová a Zdeněk Gavalec.

4. Sr. práci Protifašistický odboj na Českobudějovicku. Vydal OV ČSPB v Českých Budějovicích v r. 1986.