24. červen 1866 - Osudný den majora von Panze

Jeho vojenská kariéra byla zaznamenána v „Kmenové knize” z Válečného archivu ve Vídni 3/:

– Franz Ponz von Panz se narodil 2. července 1831 jako syn podplukovníka v Hejčíně 4/.

– Dne 15. prosince 1843 byl přijat do 2. ročníku Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. 5)

– Z Akademie byl vyřazen 14. dubna 1849 jako podporučík 2. třídy a nastoupil službu u 1. kyrysnického pluku „Císař FJI”.

– Na podporučíka 1. třídy byl povýšen 22. června 1849 6/ a 1. dubna 1850 přeložen k 9. husarskému pluku „Kníže Liechtenstein”.

– Na nadporučíka byl povýšen 25. prosince 1850.

– Rytmistrem 2. třídy se stal 4. února 1856.

– Rytmistrem 1. třídy a velitelem 1. eskadrony se stal 24. dubna 1859.

– Po složení kauce 12 600 zlatých se 27. dubna 1859 oženil se Zdeňkou Marklovou, dcerou prvního správce (primáře ?) pardubické nemocnice 7/. Manželům se narodily dvě dcery: Luisa, narozená 1860, zemřela 1872 a Žofie, která zemřela 2. října 1861, zřejmě brzy po narození.

– V roce 1864 obdržel Záslužný kříž s korunou. V tomtéž roce, 1. 12. mu byla udělena Pamětní madaile za polní tažení 1849 v Uhrách a 1864 proti Dánsku.

– Dne 11. června 1866 byl povýšen na majora a převzal velení 2. divizionu (4., 5., 6. eskadrona).

– Dne 24. června 1866 padl v boji u Dlouhého Mostu u Liberce.

Husarský pluk č. 9 „Kníže Liechtenstein” byl od roku 1854 dislokován v Pardubicích a okolí.

V roce 1866 se v Pardubicích nacházel štáb pluku, štáb 1. divizionu (1., 2., 3. eskadrona), 1. a 3. eskadrona. Druhá eskadrona byla jako náhradní dislokována v některém z obvodů pěších pluků, z kterých byl husarský pluk doplňován 8/. Štáb 2. divizionu a 4. eskadrona byly v Týnci nad Labem, 5. eskadrona v Dašicích a 6. eskadrona v Přelouči.

Velitelem pluku byl plukovník hrabě Pejacsevich 9/. Pluk byl zařazen spolu s 2. dragounským plukem „Kníže Windischgrätz” a 4liberní jízdní baterií č. 4/XI v jízdní brigádě plukovníka barona Appela 10/ z 1. lehké jízdní divize genmajora Leopolda barona v. Edelsheima – Gyulai. Do zmíněné jízdní divize byly zařazeny další jízdní brigády:

Brigáda plukovníka hraběte Wallise 11/:

– 1. dragounský pluk „Princ Savojský”

– 10. husarský pluk „Král pruský”

– 4liberní jízdní baterie č. 5/XI.

Brigáda genmajora v. Fratricsevicse 12/:

– 5. husarský pluk „Hrabě Radecký”

— 8. husarský pluk „Kurfiřt Hessen – Cassel”

– 4liberní jízdní baterie č. 6/XI.

První lehká jízdní divize s 1. armádním sborem generála jízdy hraběte Clam-Gallase a saským armádním sborem generála pěchoty korunního

prince Alberta Saského tvořily „Jizerskou skupinu”.

Když 23. června 1866 překročily hlavní síly nepřítele hranice Čech, byly jednotky 1. lehké jízdní divize v tomto postavení:

Brigáda Fratricsevics – štáb Liberec.

5. husarský pluk – Cvikov, Jablonné v Podještědí, Chrastava, Mníšek.

8. husarský pluk – byl přidělen k pěší brigádě genmajora barona Ringelsheima z 1. armádního sboru, která v té době byla ještě v prostoru Štětí – Ústí n. L.

Brigádní baterie Vratislavice a Rochlice.

Brigáda Appel – štáb Turnov

9. husarský pluk – Nová Ves, Smržovka, Železný Brod, Hrubý Rohozec u Turnova.

2. dragounský pluk – na úpatí Krkonoš od Jilemnice k Trutnovu.

Brigádní baterie – Nová Ves.

Spojení mezi 5. husarským a 2. dragounským plukem zabezpečovala 3. setnina 18. mysliveckého praporu z pěší brigády genmajora Poschachera.

Brigáda Wallis – štáb Turnov

10. husarský pluk – 3 eskadrony Sychrov a Hodkovice n. Mohelkou, 2 eskadrony Čtveřín a Přepeře u Turnova. Brigádní baterie

v Modřišicích.

Po překročení hranic směřovaly jednotky První pruské armády (generál jízdy princ Bedřich Karel Pruský) přes Raspenavu, Dětřichov, Chrastavu, Jitravu, Václavice na Liberec.



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2006, číslo 7/8.