Kapitoly z dějin českého fašismu 36. část

Byly to:

1) uplatnění státního jazyka úměrně jeho prestiži,

2) zrušení pojmu „národní menšina“ a ochrana hraničářů,

3) odstranění židovsko–marxistického kapitalismu,

4) výdaje na obranu státu nesmí sloužit k obohacení jednotlivců,

5) musí být provedena revize majetku všech politických činitelů a jejich

příbuzných,

6) je třeba snížit platy poslanců a senátorů a zvýšit mzdy dělníků

a zaměstnanců,

7) je třeba provést oddlužení drobných živnostníků a malozemědělců.



NOF bude hájit zborovský odkaz, t.j. bude bránit stát proti komukoliv. Ve 21,20 hodin do schůze přišel gen. R. Gajda. Byl uvítán voláním „Zdar“ a zdviženými pravicemi. Ve svém projevu vzpomněl své návštěvy v Itálii, připomněl zásluhy italského fašismu, např. vysoušení pontinských bažin, rozdělení půdy a sociální uspořádání země. Výhodou fašismu je organizace a jeho autoritativnost.

Má osobu, jež rozhoduje spory mezi stavy. Gajda žádal na vládě ČSR uznání režimu gen. Franca ve Španělsku de iure.Poukázal na příliv židovské emigrace do ČSR a žádal proti němu vládní opatření. Tato emigrace prý ohrožuje dobrý poměr státu k cizině, je to příčina i chystaného útoku Německa proti ČSR. NOF bude hájit stát při napadení, nechce však bojovat za marxisticko– židovský kapitalismus a za jakoukoliv emigraci, jež by mohla být příčinou války.

Gajdův projev sklidil potlesk asi 150 přítomných dělníků a drobných živnostníků. Byla přijata rezoluce vládě ČSR za uznání vlády gen. Franca a proti židovské emigraci (Československo Čechoslovákům!), na závěr byla tradičně zazpívána píseň „Hej, Slované!“1) List Národního sjednocení „Východ“/ č.3 z 21. 1. 1938, s.1/ reagoval na schůzi NOF článkem „Extrémy již netáhnou“. Pisatel odhadl počet přítomných na 100 lidí (policejní relace uváděla 150! ), více než polovina přítomných nebyli fašisté. Článek připomněl, že den před fašistickou schůzí – 14– ledna byla ve „Zlaté štice“ schůze KSČ, na níž poslanec Jan Vodička nazval Gajdu „sibiřským vrahem“. Podle „Východu“ naštěstí pravé i levé extrémy ztratily svou působivost.

11. února 1938 odmítla „Družina dobrovolců zahraničního vojska“ v Pardubicích v čele s gen. Konopáskem účast na oslavách 60. narozenin prof. Zdeňka Nejedlého ve Východočeském divadle, jež pořádal Městský osvětový sbor, Čs. obec leginářská, Akademický spolek pardubický, spolek Přítomnost, DTJ a Svaz přátel SSSR.List NS “Východ“ akci označil za projev „kulturního bolševismu “ a provokaci.2) 2. března promluvil na schůzi místního NS v pardubickém Grandu poslanec prof. dr. Karel Domin.3)

Následoval anšlus Rakouska (11. 3.) a s ním sílící hrozba německého útoku také na ČSR. V první polovině května proběhla na stránkách „Východu“ tisková polemika poslance NS dr. F. Novotného s „Večerníkem Práva lidu“ z 3.5. a „Východočeským obzorem“, které kritizovaly Novotného úvodník k 1. máji ve „Východu“. Novotný odpověděl 13. května článkem „Pro pravdu nelze se zlobit!“4)

Obecní volby probíhající na sklonku května t.r. těsně po částečné čs. mobilizaci ukázaly, že NOF pozice neztrácí. V Praze NOF vytyčila heslo „Proti učiteli tělocviku K. Henleinovi volte generála ruských legií R. Gajdu!“ s podtitulkem: „22. 5. 1918 v Čeljabinsku rozhodl proti bolševismu Gajda, 22. 5. 1938 v Praze rozhodne se každý pro Gajdu!“ Gajda sice zvolen nebyl, ale NOF v Praze získala 7819 hlasů, t.j. o 2500 více než v roce 1931.5) Jak se volilo v Pardubicích? To oznámil 17. 6. list NS „Východ“ (č. 24) několika tabulkami ( viz příloha). V neděli 12. 6. 1938 odevzdali voliči Národnímu sjednocení 2287 hlasů, t.j. o 1185 hlasů méně než při parlamentních volbách roku 1935. NOF získala jen 190 hlasů, t.j. o 136 méně. Agrárníci získali 1265 hlasů, o 413 více než roku 1935, lidovci 1292 hlasů (o 166 více), živnostníci 1999 hlasů (úbytek 51 hlasů), vítězové obecních voleb v Pardubicích – národní socialisté – 4424 hlasů ( o 258 více), sociální demokraté na 2. místě 4083 hlasů (o 338 hlasů více), KSČ 2200 hlasů (o 444 více). Rozdělení mandátů v novém zastupitelstvu bylo následující:

Národní sjednocení –6, lidovci –3, sociální demokraté –10, živnostníci –5, agrárníci –3, NOF –0, KSČ –5, národní socialisté –10. Socialistický blok tedy disponoval na pardubické radnici 25 mandáty ( včetně KSČ) proti 17 mandátům t.zv. občanského bloku. Národní sjednocení (NS) mělo na své kandidátce na 1. místě starostu Jana Frýbu6), na 2. a 3. místě kandidátky byli ing. A. Žoha a továrník J. Černohous (ti po volbách zasedli v městské radě), dále figurovali např. na čísle 5 tajemník NS J. Petr, na č. 9 krejčí J. Bareš st., bývalý člen NOF, na č. 20 K. Prouza, též bývalý člen NOF, na č. 23 hoteliér z hotelu „Palace“ Adolf

Souček, na č. 28 soudní rada v.v. R. Jungr, též bývalý člen NOF.

Ze známých pardubických osobností připomeňme i stavitele V. L. Hořeňovského

(č. 15) a ředitele A. Vendla (č. 14). Národní sjednocení mělo kandidátku

č. 1, NOF č. 6.7)

NOF před svým volebním debaklem postavila do čela své kandidátky civilního geometra ing. S. Šťovíčka , na číslech 2–5 figurovali rolník Jindřich Fryš, pekař Josef Stárek, technický úředník Antonín Novotný a obchodník Bohuslav Anderle (Sladkovského ul.). Nebyl však získán žádný mandát. Porovnejme – 28. února 1932 bylo v Pardubicích odevzdáno 2200 hlasů pro NOF, v obecním zastupitelstvu zasedlo 6 lidí včetně V. Vážného. Tehdy měla NOF ve městě ovšem 3–4 tisíce členů.8) Jistě to byl v roce 1938 důsledek stálých sporů

a diferenciací v NOF samé i v celém nacionálním pravicovém táboře, jak jsem jej popsal výše.

Už za květnové mobilizace napsal R. Gajda na Hrad, že NOF přestává být opoziční stranou a silou, dává se plně k dispozici presidentu E. Benešovi a žádá neustupovat tlaku Němců. 10. srpna 1938 napsal pak R. Gajda jako poslanec osobní dopis E. Benešovi, v němž mu slíbil „Stát při Vás do posledního okamžiku našeho života, abychom ochránili svobodu a čest našeho státu.“9) Zářijové události přivedly R. Gajdu až na balkon Rudolfina – vedle Klementa Gottwalda – když mu udělil slovo další z poslanců KSČ Josef Krosnář.10)

Přišel však Mnichov a po něm 5. října abdikace E. Beneše. Gajdova NOF se již 2. října přihlásila o moc voláním po národní vládě s velmi dobrým poměrem k Němcům. Pokusem o koncentraci nacionálních sil byly 19. října kroky ke zřízení t.zv. Národního tábora. Kromě prof. K. Domina, S. Nikolaua a gen. J. Šnejdárka11) byl ve vedení nově vzniklého NT i R. Gajda.12) Přihlášky do NT měly být zasílány na pražskou kancelář NOF v Dlouhé třídě čp. 25. Program NT žádal: 1) rozpuštění politických stran a ustavení stavovských skupin ( nakročení ke korporativnímu státu italského typu), 2) vyloučení „Zkorumpovaných benešovců“ z politického života země, 3) revizi majetku bývalých vedoucích politiků, 4) rozpuštění zednářských lóží, 5) vyřešení t.zv. židovské otázky zřízením pracovních táborů pro židovskou emigraci a propuštění všech židů ze státních úřadů, armády, veřejných institucí a kulturního života včetně tisku, 6) revizi majetku židů a židovských společností, 7) vyšetření politické činnosti E. Beneše, bývalých ministrů a generálního štábu, 8) zabránění odjezdu „bene



šovců“ do Švýcarska 9), okamžitou demisi vlády a vytvoření „ silné vlády národních a hospodářských činitelů českého a slovenského národa.“ Ta má zjednat dobrý poměr s Německem a sousedy ČSR.



Poznámky:

1) Pres. spis 77 ze 17. 1. 1938, hlášení koncipisty politické správy JUDr. B. Skřivánka, kart. 42.

2) Východ, č. 7, 18. 2. 1938.

3) Tamtéž, č. 10, 11. 3. 1938.

4) Tamtéž, č. 19, 13. 5. 1938, s.1.

5) Klimek – Hofman, cit. d., s. 268–269.

6) Jan Frýba (1881–1939), JUDr., národní demokrat, v období 1932–38 starosta Pardubic.

7) Východ, č. 22, 3. 6. 1938.

8) Archivní fond Okresní úřad Pardubice 1850–1945, volby do obecních zastupi telstev, inv. č. 782 (období 1933–39), sign. I–18, podle obcí A–R, kart. 510.

9) Klimek–Hofman, cit. d., s. 269.

10) Gregorovič: Kapitoly o českém fašismu, s. 88.

11) Josef Šnejdárek, armádní generál, velitel Národních střeleckých gard.Roku

1919 se zúčastnil bojů o Těšínsko a Slovensko, roku 1920 jako pražský vojen ský velitel potlačil pokus radikální levice o převzetí moci v hlavním městě.

12) Proklamace NT čs. pro očistu a obrodu národa začínající slovy: „Já, generál Gajda, volám vás jménem Národního výboru pro očistu a obrodu státu“ s 9 bodovým programem NT byla v opise přiložena k pres. spisu 1979 z 27. 10. 1938, č.j. 74845 (Oběžník prezídia ZÚ v Praze).



Pokračování