Obrázky z minulosti Pardubicka 3

R. 1318 byl Příbek ze Svinčán žalován od Havla z Brloha, že mu způsobil požárem škodu na Benešovicích, asi mu je v sousedském sporu vypálil. Později jsou uváděni Havel ze Svinčan, Mikeš, Heřman a Zdeněk ze Svinčan. Po smrti Havla daroval r. 1385 král Václav IV. Svinčany, tvrz a poplužní dvůr, lesy a rybníky se 14 kopami ročního platu Strnadovi z Poděhus. Proti tomu marně protestoval Jan ze Štěpánova. R. 1349 stál ve Svinčanech dřevěný kostel.



Kojata, syn Hrabišicův

Byl velmi významným velmožem, měl jich v držení na 60 ve východních Čechách i několika místech na Moravě. Patrně po Opatovickém klášteře byl druhým největším držitelem pozemků na dnešním Pardubicku, kde mu patřilo 17 vsí na levém břehu Labe kolem celého jeho ohybu. Byl podobně jako kláštery zřejmě kolonizátorem řídce osídlených oblastí, ale není známo, které osady získal a které založil. Do dějin Pardubicka se významně zapsal roku 1227 kdy prý v pokročilém věku neměl mužské potomky, a proto své statky rozdělil příbuzným a klášterům. V jeho závěti je poprve jmenována řada osad na Pardubicku.

Jednou z nejvýznamnějších byly snad Sezemice. Ty se třemi statky a se Zminným věnoval klášteru cisterciáků v Sedlci. Dle J. Sakaře cisterciáci, podobně jako opatovičtí benediktíni, přelévali vzdělanost do zemí slovanských a pomocí svých laických bratří mýtili les, měnili jej na pole a pastviny, zřizovali kromě dvorců, zahrady, mlýny, kovárny, podnikali vodní stavby odvodňující kraj, zřizovali rybníky a také prý stavěli silnice. To, že Sezemice jsou starší než Pardubice, podporuje domněnku, že původně cesta z Chrudimi do Hradce nemusela překračovat širší a hlubší tok Labe u Pardubic, ale v Sezemicích jen Loučnou. Zde se patrně připojovala k odbočce Trstenické stezky podél Loučné od Vraclavi, později Vysokého Mýta, královského města založeného r. 1265.

Před kolonizací Holicka ta cesta vedla po jižním okraji lesa Království sahajícího až k Loučné. Při ní vznikla obce Radhošť, o níž je první zmínka z r. 1226.

R. 1265 sedlecký klášter založil v Sezemicích ženský (panenský) klášter. K jeho statku patřilo Zminné a na jeho pozemcích vznikly Lány u Dašic a Počáply. Památkou na později zaniklý klášter je sezemický kostel, zčásti raně gotický z poloviny 13. století.

K záhadám patří zmínka, že téhož roku Kojata postoupil sedleckému klášteru i Přelouč, která před tím patřila klášteru opatovickému, a pak mu byla vrácena, jak bylo zmíněno ve stati o Přelouči. Kojata obdaroval i opatovický klášter, věnoval mu Dříteč a několik vsí na levém břehu. Není jisté, které, protože klášteru zde později patřily Bukovina, Bohumileč, Dražkov, Rokytno, Újezd, z nichž některé jako Újezd a další, klášter teprve založil. Opatovickému klášteru též věnoval ves Mateřov. Zderazskému klášteru odkázal Ostřešany. Něnkovice (Jeníkovice) odkázal svému služebníku Miquardovi (Markvartovi) de Nenchonich, který je pak prvním známým vladykou z Něnkovic. Vojslavovi, snad jinému služebníku, odkázel „Vgerci“, což historici pokládájí za Uhersko.

Vzhledem k blízkému sousedství jmenovaných osad je pravděpodobné, že vlastnil i území dnešních Pardubic. Zmínka o nich se sice objevuje až po jeho smrti, ale archeologické nálezy v Pardubičkách posunují vznik Pardubic dlouho zpět, snad ještě do doby, kdy žil. V jeho odkazech však jméno Pardubic není.

Na Pardubicku měl statek i klášter doksanský, roku 1226 mu patřila ves Luhenice (Lohenice) na pravém břehu Labe.



Tvrz Moravany a vladykové z Moravan

Na severozápadě Moravan, naproti faře, na zahradě čp. 42, možno dle F. K. Rosůlka spatřit zbytky moravanské tvrze, malé podlouhé návrší 10 sáhů dlouhé a 5 sáhů široké. Tvrz byla rodělena na dvě částí, předhradí a vlastní tvrz. Zničena byla snad požárem, jak svědčí nalezený popel a přepálený jíl. Tvrz byla původním sídlem vladyků z Moravan, z nichž se r. 1244 připomínají bratří Přibislav a Nižbor z Moravan. Oba byli svědky Otakarova listu litomyšlského z 25. března 1263. Zdislav z Moravan byl r. 1318 žalován Boleslavem z Hradce, že mu neplatil dluh. V tomtéž roce je ještě uváděn Bartoš z Moravan a Hošč. Přelouč městem

Král Přemysl Otakar I. r. 1229 potvrdil opatovickému klášteru držbu Přelouče, kterou, jak zmíněno, r. 1227 prý Kojata Hrabišic daroval klášteru sedleckému.

Listina je formulována, jakoby šlo o dar, jakoby Opatovický klášter o Přelouč předtím přišel a král mu ji opět věnoval. Přelouč se stala hlavním hospodářským střediskem opatovického panství. Dle dr. P. Vorla druhá čtvrtina 13. stol. a následující léta se stala pro Přelouč obdobím velmi rychlého rozvoje. Ten hospodářský vzestup a význam potvrdil král Přemysl Otakar II., když Přelouč (psanou Přelúč) povýšil 8. září 1261 na město. Udělení městského práva dosáhl opatovický opat Částka. Po vzoru Kolína a Kouřimi bylo Přelouči přiznáno tzv. magdeburské městské právo i s právem popravy. Tato pergamenová listina, jedna z mála zakládacích listin, se zachovala v originále a je nejstarším zachovaným písemným dokumentem týkající se Pardubicka.



Počátky Bohdanče

Kdy byl Bohdaneč založen, není známo. Jméno, dle F. K. Rosůlka, prozrazuje, že jeho zakladatel slul Bohdan. Nejstarší tvar jména byl Bohdaneč, ženského rodu. Proto J. Kosina psal rybník Bohdančin, místo Bohdanečský a August Sedláček: „Samostatným zbožím se stala Bohdaneč r. 1488...“. Podle „Obce okresu Pardubice v číslech“ je první písemná zmínka o Bohdanči z r. 1264. Dle internetových stránek města L. Bohdaneč až r. 1343, kdy byl zaznamenán spor mezi občanem Křížem a farářem, který vyvrcholil rvačkou, při níž byla rozbita oltářní deska. V té době Bohdaneč patřil ke tvrzi Blatník, označované také jako hrad Blatník stával jihovýchodně od Bohdanče u Labe uprostřed rybníka.

Bedřich z Cimburka, držitel blatnického zboží, dával k bohdanečskému kostelu 21. června 1363 nového faráře. Jeho následovník Albrecht z Cimburka prodal své zboží hrad Blatník s městečkem Bohdaneč, ležící u hradu (?) a další vsi Janovi z Orle, opatu Opatovického kláštera. Dle nedoložené tradice stávala tvrz na návrší nad Bohdančem, asi tam, kde je dnes kaple sv. Jiří, kde se však po ní nezachovaly žádné stopy. Odpovídala by však tomu zpráva o prodeji městečka Bohdanče, „ležícího u hradu“. Mohli až Cimburkové postavit bezpečnější „hrad“ v blatech u Labe ? Ale teprve ten by se mohl jmenoval Blatník a při prodeji se píše jen o jednom hradě či tvrzi. Další pozoruhodná záhada Pardubicka…



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9/10 rok 2008.