OBDOBÍ DINOSAURŮ NA PARDUBICKU

Jak už bylo řečeno, v mezozoiku následoval vývoj plazů, který vyvrcholil v juře. V tehdejších mořích byli hojní především měkkýši (molusca)[i], zvláště hlavonožci (amoniti). V průběhu jury se začal velký kontinent Pangea rozpadat na severní Laurasii        a jižní Gondwanu.[ii] Asi v polovině této periody došlo k poklesu části některých pevnin a ty se staly na 20 milionů let mořským dnem.

Ještě ke slovu dinosaurus. Vymyslel ho anglický vědec („otec dinosaurů“) a jeden ze zakladatelů paleontologie Richard Owen (1804 – 1862). Použil řecké názvy „deinos“ = hrozný a „saurus“ = plaz (ještěr), čili v překladu dinosaurus = „hrozný ještěr.“ [iii]

V mezozoiku došlo k mohutné transgresi[iv], při které moře zalilo zhruba jednu třetinu plochy současné pevniny. V Čechách bylo tehdy přímořské a lagunové prostředí. Severní část českého masívu se stává mořským dnem.[v] Vzniká průliv mezi křídovými moři na severovýchodu Evropy a teplým oceánem Téthys na jihovýchodě. Ve střední Evropě je jediný pevninský masív tzv. Rýnsko – český ostrov (masív). To je geologický důvod, proč se na našem území nevyskytovaly žádné velké formy dinosaurů. Lze však s velkou pravděpodobností připustit, že na mnoha ostrůvcích žili menší dinosauři, kteří odpovídali tzv. ostrovnímu nanismu (trpasličímu vzrůstu) a rovněž ostrovnímu endemismu (výjimečnosti druhů). Ostatně oba biologické fenomény můžeme spatřovat a doložit            i v současné ostrovní fauně a floře.[vi] 

Období křídy a zkameněliny na Pardubicku (a snad i „dinosauři“)

Pardubice a širé okolí (Přeloučsko, Dašice, Holice) jsou součástí východočeské Polabské roviny (Polabí), která spadá do geografického pojmu Česká tabule a do geologického pojmu česká křídová tabule. Celý prostor Pardubicka je útvar křídových naplavenin, které jsou „prorostlé“ třetihorními vyvřelinami (např. u Kunětic, Semtína, Spojila). Silné naplaveniny např. opuky (slínovců) najdeme od Hradce Králové přes Pardubice                   a Bohdaneč směrem k Chlumci n. Cidlinou až k Dašicím. Křídové útvary tu zastupují vrstvy Březenské, Teplické, Bělohorské a Korycanské. Tyto vrstvy dobře vystupují a jsou znatelné na vysokých březích Labe, Chrudimky, Klešického potoka a Nákelky. Někde vytváří příkré zvětrávací stráně (sutiny), z nichž známé jsou např. Vinice u Pardubic, její pokračování na stráních Nemošické a Dvakačovické, dále Jesbořické, Jeníkovické, Mikulovické, Zaravické a Rosické.  Zejména Vinice a Nemošice jsou známé hojnými nálezy křídových zkamenělin.

Křídový útvar krajiny v Polabí se na jihozápadě opírá o starší prahorní (prekambrický) pruh Železných hor. Dnešní údolí Železných hor vznikla vnějšími (exogenními) erozními vlivy, kdy došlo především o odplavení a navrstvení původního materiálu, který postupně překryly křídové druhohorní sedimentární usazené horniny. Jedna z teorii mluví o překrytí geologického útvaru Kunětická hora rovněž křídovými sedimenty, které postupně erodovaly a vymodelovaly nynější podobu fonolitového (znělcového) suku v polabské rovině u Pardubic.

Břehy křídového moře (mělké laguny) dnes vyznačují mohutné vrstvy kvádrových pískovců a slepenců, které se tehdy na pobřeží ukládaly.[vii]

Nejrozšířenějším sedimentem křídového útvaru je zcela jistě opuka – jílovec. Materiál je šedý, světlý, tmavý, především výrazného lasturovitého lomu (tzv. „geologická kniha“). Někdy je lom břidličnatý, opuka se pak rozpadá na tenké „plátky“ až v plastický jíl. Opuka je bohatá na křídové zkameněliny, též otisky, případně stopy činnosti druhohorních živočichů. Nejbohatší nálezy pochází ze Srnojed u Pardubic (ves ležící poblíž Svítkova), dále Lánů na Důlku (poblíž zaniklé vsi Krchleby), dále v okolí Kunětické hory, strání          u Počapel a Lukovny, Mikulovic, Bezděkova a Valů u Přelouče (poblíž Opočínku).

Jak už bylo v úvodu nastíněno, křídové vrstvy ve východních Čechách leží na archaickém – paleozoickém podkladu. Nejhlouběji zapadají křídové vrstvy do prvohorních na severu východních Čech.

Korycanské vrstvy z vápenitého pískovce jsou zastoupeny u Spytovic, Chvaletic a Choltic.

Na levém břehu Labe od Kojic po Javorkovice lemují úpatí korycanské kvádry, které lemují labské alluvium.[viii]

Kopec Vinice tvoří Březenské vrstvy, které jsou pokryté diluviálním štěrkem.[ix] Na severním svahu Vinice po obou stranách cesty od Pardubiček vystupují čedičové (bazaltové) útvary třetihorní.  Mladší formy čediče můžeme najít též u Spojila a Černé za Bory. „Vyrůstají“ rovněž z Březenské vrstvy. Na „čediči Kunětickém“ jsou některé vrstvy přeměněny na tzv. porcelánový jaspis (porcelánit). [x]

Hojná na zkameněliny je opuka „krchlebská“, barvy modrošedé, místy oxidy železa rezavě zbarvená. Zde se nalézají hojně foraminifery, ježovky, plži a mlži, dále korýši, hlavonožci, též otisky rybích šupin a zuby žraloků.  Hojné jsou zároveň nálezy dentritní – otisky rostlin.

Opuka se u Srnojed, Počapel (ale i na Holicku) mění ve slínovitý materiál, mazlavý jíl. Zde bylo nalezeno mnoho zkamenělin, především hlavonožců. Barva jílovce je charakterická – zlatolesklá. [xi]

Naleziště zkamenělin na Kunětické hoře se nachází ve zdvižené kře vrstev Březenských na jižním svahu horu. Opuka se účinkem horkých vyvřelin změnila na kámen tvrdosti porcelánu. Ze zkamenělin jsou dobře zachovány především foraminifey (dírkonožci), které teplem zčernaly. Nalézají se rovněž větší lastury hlemýžďů, které se při dotyku rozpadají na červený prášek.[xii]

Naleziště zkamenělin je bohaté též u Pardubiček na pravém břehu Chrudimky, na již zmíněné Vinici a poblíž kostela sv. Jiljí. Někdy lze nalézt i slabé vrstvičky (tzv. flicky) lignitu, podobnému cenomanskému lignitu (Skutičskému). Poblíž Vinic, na nemošické stráni, na místě lomu, který vznikl částečným sesutím stráně, lze nalézt zkameněliny v tzv. inoceramové opuce.

Známé je na Pardubicku naleziště v Srnojedech (někde se píše u Srnojed). Jedná se lokalitu mezi Srnojedy a Rosicemi n. Labem, především na levém břehu Labe. Před padesátými lety min. století, kdy proběhly na Labi technické úpravy (narovnání toku z ekonomických důvodů) se na vysokých stráních na břehu nalézaly bohatě zkameněliny. Jednalo se opět     o Březenské vrstvy, z nich nejnižší byly břidličnaté (temnošedá tvrdá opuka), sahající pod dno Labe. Nad nimi byly vrstvy žlutavého měkkého slínu, který se na vzduchu rozpadal na tenké šupiny (lupénky). Tento slín obsahoval žluté, lesklé, velmi dobře zachované baculity, scaphity, hamity, které se vylupovaly z rozpadajícího se lupku. Některé z nich byly nalezeny i na povrchu strání. V tomto slínu se nalézaly i hojné železité konkrece (hydrát železitý) limonitu (hnědel). V limonitu se nalézaly krystaly sádrovce a pyritu (tzv. srostky). V nich se objevovaly zkameněliny spongrií (mořských hub). [xiii]

Srnojedy, kde Labe prostupuje v nížině jednou z nízkých vln Březenských vrstev, jsou nalezištěm zvlášť zajímavým. Zde byl koncem 19. století nalezen ve středních slínových vrstvách dnes (ne)známý „srnojedský dinosaurus.“ Zbytky ještěra jsou popisovány jako kožní pancíř velkého plaza, který byl podobný iguanodontovi[xiv], býložravému dinosauru, který byl poprvé identifikován z nálezů ve Velké Británii. První nález byl popsán prof. Dr. Antonínem Fričem (1832 – 1913)[xv], druhý nález byl popsán již zmiňovaným ředitelem J. V. Jáhnem.

Slovo „dinosaurus“ je úmyslně v uvozovkách, protože až do června 2011, kdy výzkum ostatků srnojedského nálezu pracovníky Národního muzea potvrdil, že se může jednat opravdu o kosti jednoho z teplokrevných dinosaurů, byla klasifikace nálezu nejasná. O srnojedském „dinosaurovi“ jsem se již zmiňoval v jednom ze svých článků ve ZKPP – věnovaných geologii Pardubicka.[xvi] Profesor KU A. Frič tehdy svého „dinosaura“ nepojmenoval iguanodon, ale vědeckým jménem Albisaurus scutifer. Rodové jméno Albisaurus můžeme volně přeložit jako „Bílý ještěr“, od slova Albis – Bílý = původní název Labe. Při té příležitosti byl pojmenován ještě jeden nález, další „dinosaurus“ jako Protoceraptos (Ponerosteus) exogyrarum. Jednalo se o středně velkého býložravého veleještěra. Mimochodem prof. A. Frič se zapsal do dějin naší paleontologie i dosud jediným nálezem ptakoještěra na našem území (Choltice), kterého pojmenoval jako druh Ornithocherus hlavac (hlavatschi). Slovo Ornithocherus lze volně přeložit jako „létající ruka“.

Fričovým nálezem u Srnojed vznikla otázka, zda v Čechách mohli žít dinosauři (přesněji, jestli žili dinosauři ve východních Čechách?). Na našem území se přece rozkládalo druhohorní moře (nebo spíše velký lagunový záliv, který mohl být protkán nejrůznějšími mořskými kanály mezi malými či většími ostrovy (Rýnsko – český ostrov (masív). Na tuto otázku našel definitivně odpověď až nález MUDr. Michala Moučky z jara 2003, kdy byl severně od Nové Lhoty (Mezholezy) u Kutné Hory objeven ornitoped druhu iguanodon. Nález byl geologicky zařazen do pozdního cenomanu – pozdní křídy, čili do období zhruba před 95 miliony lety.[xvii]

V květnu 2005 došlo k nálezu fragmentů jiného jedince stejného dinosaura pod vedením doc. dr. Václava Ziglera, CSc. Jednalo se o stejnou lokalitu u Kutné Hory jako v případě prvního nálezu.[xviii]  Dinosauři tedy v Čechách žili a jsou potvrzeny i nálezy (stopy) z východních Čech. Spornou otázkou tedy zůstává, zda je Fričův nález „srnojedského“ dinosaura prvním dokladem o existenci těchto veleještěrů na našem území. Dnes jsou Fričovy nálezy uloženy v paleontologických depozitářích Národního muzea. Při publikování svého nálezu Frič neuvedl nikdy přesnější lokalizaci, pouze jen „u Srnojed“, což může být naleziště zkamenělin v sousední vsi Lány na Důlku (též Lány Dlouhé), poblíž kterých stála ve středověku osada Krchleby se středověkou tvrzí.

Jestliže se ještě vrátíme k srnojedskému nalezišti, můžeme uvést příklady nálezů zkamenělin z nejsvrchnějších vrstev, které obsahují kromě scaphitů a baculitů také nálezy korálů, gastropodů (tzv. vrstva „gastropodová“) čili pravěkých plžů. Na svrchní vrstvě slínu leží vrstva spraší (léssu) s cicváry. Vše je pohřbeno (izolováno) vydatnými vrstvami písku a štěrku (štěrkopísků).