Nemošice

Prvním známým majitelem Nemošic byl Vilém z Nemošic zmiňovaný r. 1319.
R. 1382 je při prodeji Blata uváděn Matěj z Nemošic. Jeho bratrem byl Jan Holec
z Nemošic, který r. 1400 zdědil dva dvory v Mezilesicích (Medlešicích). S bratrem
Matějem podepsal protest proti upálení Mistra Jana Husa r. 1415. Oba bratři s kališníky
přepadli o vánocích 1433 Choceň, městečko vybrali a 60 Choceňských, kteří se
bránili, zabili. Matěj Holec z Nemošic podepsal smírný list českých stavů a císař mu
za služby zapsal ves Kanín Zbraslavského kláštera. Matěj měl syny Václava a Martina.
Václav Holec je uváděn ve sporu r. 1436 a Martin ve sporu r. 1464. Matyáš Holec
u Nemošic je zapsán v l. 1496–1504 mezi sousedy chrudimskými. Ve 2. pol. 15.
stol. se majiteli Nemošic stali Makovští z Potštejna a Voděradští z Hrušova. Jan Makovský
prodal r.1492 půl svého dědictví v Nemošicích; tvrze, poplužního dvora s poplužím,
celou vesnici Droždice a dvůr kmecí s poplužím Vilému z Pernštejna za
1460 kop grošů českých. Druhou polovici prodal Jiří Voděradský téhož roku Vilémovi
za 1400 zlatých uherských. Vilém z Pernštejna Nemošice spojil s pardubickým
panstvím.
R. 1387 a 1491 jsou v kupních smlouvách uváděny také Nemošičky, snad části vsi
u náhonu.
V urbáři r. 1588 se uvádí ve vsi 16 lidí osedlých, kteří odvádějí 8 slepic, museli
trhat konopí a chmel a rýti řepu. Ve vsi byl mlýn osvobozený od platu, který držel
Kašpar Hrdlička. Také zde byla vejsadní krčma.
V Nemošicích se 30. 6. 1915 narodil Wilhelm Ramming, podmaršálek, r.1866 velitel
6. armádního sboru Benedekovy armády, který udatně bojoval u Náchoda i Hradce
Králové. Zemřel l1. 7. 1876 (Vl. abeceda ZKPP 7–8/2002).
R. 1830 na pozemcích po vysušených rybnících byl na východním okraji obce
založen vojenský hřebčinec zv. Štít. R.1856 byl částečně zmodernizován a přistavěna 

kaple sv. Kříže a od toho roku byla vedena pamětní kniha. Měl 5ha pozemků, ale
neměl louky. Od r. 1924 byl v civilní správě, po znárodnění byl součástí Plemenářského
podniku s podstatně rozsáhlejšími pozemky. Po r. 1924 kaple zrušena, byl v ní
zřízen archiv, bohoslužebné předměty byly odvedeny duchovní správě v Pardubicích.
(Vl. abeceda ZKPP 5–6/2007).
R. 1890 měly Nemošice 35 domů, 455 obyvatel Čechů, 23 Němců, členů vojenských
rodin v hřebčinci. R.1910 zde byly již 62 domy a 821 obyvatel, r. 1921 jen 688
obyvatel.
R. 1909 byla v lesíku západně od obce postavena vodárna města Pardubic.
Školu mají Nemošice od r. 1914, základní kámen byl položen 29. března 1914.
Postavil ji stavitel Veselý z Pardubic za 42 tisíc K. Na budově školy je reliéf J. Á. Komenského
s nápisem „Zdárná mládež – chlouba vlasti“.
Hasičská župa v Pardubicích uspořádala 28. 6. 1914 v Nemošicích první veřejné
župní hasičské cvičení k prvnímu výročí založení místního sboru, jehož prvním velitelem
byl Jos. Musil.
Ve večerních hodinách 15. 8. 1922 se obcí Nemošice přehnala větrná smršť, vyvracela
stromy, odnášela střechy a zničila úrodu na polích, byla doprovázena průtrží
mračen. Nejhůře byla postižena usedlost Viktora Mandyse čp. 2, sražen štít obytného
stavení, zatopena půda i byt, zcela zničena stodola. Podobně řádila vichřice i na
čp. 1 Jana Mandyse a čp. 13 V. Macháčka. Strháno elektrické vedení. Škody v celé
obci odhadnuty na 1 milion Kč. Dne 27. 5. 1926 obec postihla nebývalá povodeň, voda
vystoupila až k vodárně, opadla až po dvou dnech. V létě r. 1929 (4. 7. krátce před
8. hod. večerní) obec opět postihla vichřice. Na škole byla způsobena škoda za 3 000 Kč,
celková škoda v obci byla odhadnuta na 180 000 Kč.
Dne 30. 6. byla zahájena regulace Chrudimky mezi Mněticemi a Nemošicemi.
V Nemošicích na místě starého pevného jezu byl 14. 12. 1931 dokončen stavidlový
a nad ním nový ocelový most.
Dne 5. 7. 1936 v Nemošicích odhalen pomník TGM.
Od září 1943 byly Nemošice připojeny k tehdy zřízeným Velkým Pardubicím.
Od 17. 5. 1954 byly opět samostatnou obcí. K městu Pardubice opět připojeny 30. 4.
1976. Pardubice tehdy vzrostly na 92 tisíc obyvatel. Městská část Nemošice je dnes
částí MO IV.
Dne 29. 4. 1961 byla v Nemošicích otevřena nová velká samoobsluha.
R. 2001 Nemošice měly 929 obyvatel, 483 žen, 320 domů, z toho 285 trvale obydlených.
Po tomto roce zastavěno náměstí, zaniklo, jsou tu prodloužené ulice Sportovní
a Mnětická.
Po půlroční uzávěrce 15. 15. 2003 byly opět otevřeny dva mosty na silnici do Nemošic,
opravené a rozšířené nákladem 53 mil. Kč.
R. 2004 byla obnovena kronika Nemošic, jejíhož vedení se ujal pan Zdeněk
Melichar.
R. 2001 Nemošice měly 1121 obyvatel, z toho 1083 trvale bydlících, 364 domů,
z toho 333 obydlených, 444 bytů, 388 obydlených.

F. K. Rosůlek r. 1927 uvádí na severozápadě lučinu s malebnými skupinami stromů
a keřů, zbytek krásného poříčí Chrudimky, zvanou Hendrych. Pozemky v Hendrychu
dosahovaly až na jih Pardubic ke kapličce sv. Anny. Chodilo se k nim Hendrychovou
cestou, pozdější ulicí omylem nazvanou Jindřišská. Na velké části bylo do
r. 2012 po obou březích Chrudimky rozsáhlé vojenské cvičiště, které získalo město.
Zde zachovaný lužní les by měl být chráněn jako přírodní park.
Východně od Nemošic nad pravým břehem Chrudimky se zvedá Nemošická stráň
vyhlášená r. 1982 chráněnou přírodní památkou. Na levém břehu Chrudimky mezi
Nemošicemi a Mněticemi jsou rozsáhlé pastviny bývalého hřebčince, se stromovím
slepých ramen Chrudimky budí dojem přírodního parku. Vybízí k úpravě na rekreační
park, mj. pro vycházky, vodní sporty i rekreační jezdectví.
Literatura:
Pardubicko – Holicko – Přeloučsko.
Malá kronika Pardubicka, edice AB-Zet Pardubicka.
Pardubice od A do Žet. Jiří Paleček a kolektiv (2011).
Průvodce městem Pardubice a přípojnými částmi II. díl Vl. lístky č. 15 (r. 2015).