STAVITEL ANTONÍN MANYCH

Antonínův děd Jan Manych se narodil v roce 1783 v Kohoutově č.p. 10 a byl mistrem zednickým. Oženil se v roce 1825 s Marií, dcerou Jiřího Koníčka ze Stračova.  Jejich syn, Antonín  Manych, se v roce 1849 (9.10.) oženil s Antonií,   dcerou Jana Zimmlera, voskáře z Hořic č.p.23. Její matka Marie, rozená Smetanová, pocházela z Plotišť  u Hradce Králové. Touto cestou se nejspíše dostal Antonín Manych, vykonávající už v té době práci stavitelského políra, do obce Plotiště, do rodné obce své tchyně. Zde se také 27.11.1853 narodil v č.p. 87 jejich syn Antonín. (měli ještě dvojčata Josefa a Josefu narozené 17.3.1857).

Jablko nepadlo daleko od stromu, a i on se od mladého věku věnoval pod taktovkou svého otce stavařině. Je doloženo jeho studium v letech 1878-79 na české technice v Praze, není však jisté, zda školu dokončil. Antonín Manych se také zúčastnil ustavující schůze Spolku stavitelů v roce 1894 v Pardubicích.

Souběžně se stavařinou provozoval i továrnu a to „První Královskou Hradeckou“ na adrese Pospíšilova třída č.p.320, což byla továrna na nábytek včetně stavebního truhlářství, se skladem v Pardubicích ve Sladkovského ulici č.p. 338. Antonín Manych se oženil 17.4.1882   s Marií Kašparovou (narozenou 31.1.1861 v Holicích), dcerou stavitele, hostinského               a majitele cihelny v Mikulovicích, Václava Kašpara. Spolu měli tři syny.  Antonína (1885 – 1908), Bohumíra (26.10.1892) a Stanislava (1895) a také tři dcery, Terezii (1887), Boženu (1888) a Josefu (1896).

Připomeňme však především jeho stavitelské aktivity. Kromě menších staveb mnoha rodinných domků ve Familii, například ty s  č.p. 26, 204, 210, 216, nebo 236, však především patřil k jedněm z prvních propagátorů a stavitelů  tzv „parciálek“ (parciální vypalovací cihlářské pece), kterým se na pardubicku říkalo podle jejich stavitele „manychovky“ (NPÚ 2012, str.7-9, Zprávy KPP 5-6/2017, Miroslav Kaňka).V roce 1896 se spolu se zednickým mistrem Pokorným zúčastnil oferty na stavbu měšťanské a obecní školy v Hradci Králové      a stavbu realizovali. Ve stejném roce pravděpodobně vstoupil i do oferty na stavbu hradeckých kasáren, není ale jisté, zda se jedná o stejnou osobu (J.Angers a kol.- Encyklopedie architektů, stavitelů a kameníků v Čechách).

Antonín Manych postupně své aktivity překládal do Pardubic. V roce 1892 zvítězil v ofertě na stavbu nové radnice v Pardubicích, která byla realizována podle projektu pražského architekta Jana Wejrycha, a to spolu se svým tchánem Václavem Kašparem (J.Sakař - Dějiny Pardubic, díl II., str.12). S odstupem se však zdá, že většinu svého času, i přes stavitelské úspěchy, věnoval spíše své hradecké továrně na nábytek. Přesto byl ještě 13.10.1906 obecním zastupitelstvem jmenován do obecního stavebního odboru, spolu s Karlem Kašparem (AM, protokoly obecního zastupitelstva). Antonín Manych zemřel ve věku 57 let 24.1.1911 v Pardubicích a pochován je v rodinné hrobce č. n. 20 na hlavním pardubickém hřbitově. Jeho syn Bohumír byl zprvu zaměstnán u svého otce od 20.7.1908 do 10.9.1909 jako učeň na stavbách a jako praktikant v kanceláři. Poté nastoupil do vyšší c. k. průmyslové školy v Praze a tu ukončil maturitou v dubnu 1914.  V 1. sv. válce docílil důstojnické hodnosti a následně bojoval na ruské frontě jako legionář, později byl převelen na italskou frontu. V roce 1931 byl povýšen na nadporučíka v záloze u 20. pěšího pluku v Michalovcích. Oženil se 19.1.1922 s dámskou krejčovou Sidonií, dcerou kamnářského mistra Josefa Röthinga v Praze.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 3-4/2020