Plastika motocyklisty na pardubickém hřbitově

Tragická jízda na motocyklu

V pondělí odpoledne jel na motocyklu Josef Kautský z Pardubic přes Choceň do vsi Borku. Na motocyklu vezl malého chlapce, synka svého příbuzného, u něhož dlel na svátcích. V zatáčce    u hostince vjel proti němu prudce jiný motocykl, který byl příčinou katastrofy. Kautský byl vymrštěn ze sedla, padl na kámen a byla mu lebeční kost proražena a úplně roztříštěna. Hošík, kterého vezl, utrpěl jen menší zranění. Těžce zraněný Kautský zůstal ležeti na silnici dlouho přes hodinu, ačkoliv kolem něho přejelo více aut. Nikdo mu nepomohl a nedopravil jej do nemocnice. Když už se tak stalo, byla všechna pomoc marná. Zakrátko v nemocnici zranění podlehl. Kautský jel v době, kdy se srážka stala, jen asi 30 km rychlostí. Byl převezen do Pardubic, kde byl dne 19. t. m. pohřben. Kautský se před rokem oženil a jeho žena je zaměstnána v elektrárenském svazu v Pardubicích.

V článku není zmíněno, že k nešťastné události došlo v Mostku u Chocně. Bezohledné řidiče, kteří projeli místem nehody, aniž by zraněnému J. Koutskému poskytli pomoc, kritizuje          v dalším vydání Republikána ze dne 3. června 1932 také vdova Jiřina Koutská. Oceňuje naopak jednání řidiče autobusu Cimfla z Ústí nad Orlicí, který „vysadil pasažéry a uložil těžce zraněného pečlivě na sedadlo a dopravil jej do okresní nemocnice ve Vysokém Mýtě.“ Zde J. Koutský ještě téhož dne ve věku 29 let zemřel. Příčinou smrti byla podle záznamu v úmrtní matrice zlomenina kosti spodiny lebeční a otřes mozku.

Na poslední stránce téhož vydání je otištěno poděkování rodiny účastníkům pohřbu, který byl vypraven 19. května. Z jeho textu se dozvídáme, že Josef Koutský pracoval jako technický úředník Škodových závodů v Hradci Králové. Na poslední cestě jej mimo jiné doprovázela také kolona přátel motocyklistů, zorganizovaná F. Hladěnou a B. Korbelem. Vedle motocyklů patřil k zálibám J. Koutského také tramping, neboť poděkování je adresováno též kamarádům trampům, kteří se s ním u hrobu rozloučili jeho nejmilejší písní. Církevní obřady vykonal pardubický děkan Vincenc Šetina.

V různých dokumentech kolísá pravopis jména Koutský či Kautský. S ohledem na zápis v úmrtní matrice a zejména na vlastnoruční podpis Jiřiny Koutské v příslušném dědickém spisu okresního soudu se přikláním k variantě Koutský. Správné není ani tvrzení ve výše citovaném článku ve Zprávách č. 11-12/2020, že se paní Marie Hladěnová (nar. 1868, matka odbojáře Františka Hladěny) měla roku 1943 provdat za Františka Koutského (nar. 1895, bratr zemřelého motocyklisty Josefa). Podle zápisu v matrice domovských příslušníků města Pardubice se nejednalo o sňatek, ale o adopci, která byla ze strany M. Hladěnové s největší pravděpodobností motivována ztrátou jediného syna v období heydrichiády.

Hrobka rodiny Koutských vznikla podle návrhu pardubického architekta Karla Kalvody. Jméno autora plastiky motocyklisty ani žádné nové informace o jejím dalším osudu se zjistit nepodařilo.

 ----------------

Nemám žádný doklad, ale kolem motocyklisty na obrázku, byl pravděpodobně z mosazi či bronzu, se vždy chodilo jako kolem „pomníku“ motocyklisty Hladěny a nevím, zda to mám jen v paměti – pocházel ze slévárny Osman v Pardubicích. V podobném provedení pak byl       i „pomník“ majitele slévárny Osmana, kde byla bronzová (či mosazná) postava slévače s tyglíkem při odlévání kovu.

O mně – jsem letitý pamětník – ročník 1927, pamatující nejen pana Jiřího Palečka, ale i dr. V. Zikmundu či Zdeňka Bičíka, s nímž jsem bydlel v jedné ulici – Smilově.

Milan Kudrna