Jaký vzduch jsme dýchali na Pardubicku v uplynulých letech

Pro zjednodušení se soustředíme především na polétavý prach (suspendované
tuhé částice o velikosti do 10 mikrometrů). Hodnotí se koncentrace těchto látek
v metru krychlovém vzduchu. Tento nejčastěji sledovaný ukazatel kvality ovzduší
je označován PM10. Jeho čtyřiadvacetihodinový imisní limit pro ochranu zdraví činí
50 mikrogramů/m3. Povolených je 35 překročení za rok.
Člověk potřebuje ke svému životu každodenně přibližně 1 kilogram potravin,
2 litry vody, ale také 10 000 litrů vzduchu. Je zřejmé, že na kvalitě vnějšího ovzduší
je závislý zdravotní stav populace. Podle vědeckých poznatků kvůli znečištěnému
ovzduší předčasně umírají v Evropě každý rok desítky tisíc lidí. Ještě v nedávné
minulosti byly největšími znečišťovateli ovzduší elektrárny, technologická zařízení
továren a v zimě i domácí topeniště. S ekologizací elektráren a výrobních závodů
na základě nových zákonů a s rozvojem automobilové dopravy převažuje dnes negativní
vliv spalovacích motorů dopravních prostředků na ovzduší nad znečišťováním
způsobovaným technologickými zařízeními. Zdrojem polétavého prachu mohou být
také tuhé materiály, které se používají v zimě k posypu silnic. Je proto žádoucí včas
jejich zbytky vždy odstranit.

Měření koncentrací škodlivin v ovzduší zajišťuje na svých automatických monitorovacích
stanicích Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). U nás je jedno měřicí
zařízení umístěno v sídlišti Dukla a druhé v Rosicích nad Labem. Uvedené aparatury
byly před lety instalovány právě do těchto lokalit v souladu s tehdejší potřebou monitorovat
znečišťující látky vypouštěné do ovzduší největšími místními chemickými firmami
Synthesií Semtín a Paramem Pardubice. Synthesia od té doby snížila produkci
a v souladu s platnými předpisy své technologické provozy výrazně ekologizovala
a Paramo od roku 2012 zásadně omezilo výrobu, a tím i únik znečišťujících látek
do ovzduší.
Kromě uvedených stabilních aparatur bylo dříve prováděno na vybraných místech
města měření imisí mobilním zařízením Horiba. Toto měření ale bylo před několika
lety ukončeno, takže od té doby se v našem městě a jeho okolí nikde přímo neměří
negativní účinek silniční dopravy. Současná měřicí místa jsou značně vzdálena
od frekventovaných silnic. Přitom podle naměřených dat se porovnává znečištění
ovzduší v různých městech České republiky. Proto jsem jako zastupitel města v roce
2018 navrhl, aby se uprostřed Pardubic, kde je velký dopravní ruch a kde se zároveň
pohybuje hodně chodců, provádělo měření imisí, třeba i na úkor některé existující
měřicí stanice. Taková měření u frekventovaných silnic nejsou v jiných městech
nic neobvyklého. Vážil jsem si toho, že rada města můj návrh projednala. Dospěla
ale k závěru, že i nadále se žádné měření v centru města provádět nebude. Přitom
lze předpokládat, že měření prováděné například na náměstí Republiky by ukázalo
na vyšší koncentrace škodlivin než u současných stanic. Mohlo by to být například
argumentem pro vybudování silničních obchvatů, aby se ulevilo dopravě středem
města. Stavba takových silnic není záležitostí města, ale státu. Podle předpokladů
našich zástupců v Parlamentu z roku 2015 měl být severovýchodní obchvat Pardubic
realizován nejpozději v roce 2019, ale jeho výstavba v současné době teprve začíná.
Následující tabulka ukazuje počet překročení imisního limitu (IL) polétavého prachu,
naměřený na dukelské stanici v uplynulých letech:

V posledních letech u nás docházelo i k překračování cílového imisního limitu
přízemního ozonu, který činí 120 mikrogramů/m3 při osmihodinovém průměrování.
V roce 2018 bylo takových případů 33. Povolených je 25 překročení v průměru
za 3 roky. V roce 2017 byl také překročen imisní limit pro oxid siřičitý. V některých
případech dosáhly koncentrace PM10 dlouhodobě takové výše, že musela být vyhlášena
smogová situace a signál regulace.

V roce 2020 jsme měli v celé republice štěstí na příznivé počasí. Rozptylové podmínky
byly mimořádně dobré, takže imisní limit nebyl příliš často překračován.
Ke snížení počtu překročení imisního limitu polétavého prachu v roce 2020 mohlo
přispět také omezení cestování občanů v souvislosti s restrikcemi vyvolanými koronavirovou
nákazou. Jak je ale vidět na imisním měření z počátku roku 2021, kdy
omezení pohybu lidí trvá, příznivá situace z předchozího roku se letos už nebude
opakovat.
Proti minulosti se v Pardubicích kvalita ovzduší výrazně zlepšila. Významně
k tomu přispělo odsíření opatovické i chvaletické elektrárny zhruba před dvaceti lety
i před několika lety provedená rekonstrukce teplárny Synthesie Semtín a omezení
provozu firmy Paramo.
Obě zmíněné uhelné elektrárny jsou největšími zdroji znečišťování ovzduší v Pardubickém
kraji. Emisní limity velkých energetických zdrojů se dále postupně zpřísňují.
Elektrárna Chvaletice ale žádá o to, aby nemusela plnit limity pro oxidy dusíku
a rtuť. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) však opakovaně tuto výjimku, kterou
elektrárně udělil Olomoucký kraj (Pardubický kraj se považoval za podjatý), zrušilo.
Také opatovická elektrárna žádá o podobnou úlevu. Vzhledem k podjatosti úředníků
Pardubického kraje, o které rozhodlo MŽP, se řešení tohoto případu přesouvá na Kraj
Vysočina. Zpřísněné emisní limity začínají platit letos v srpnu. Do té doby by se oba
případy měly definitivně vyřešit.
Občané Pardubic si jistě dobře pamatují, že další významný zdroj znečišťování
životního prostředí – spalovnu nebezpečných odpadů – se v Rybitví snaží už od roku
2007 zprovoznit česko-rakouská firma AVE CZ odpadové hospodářství s. r. o., Praha
nedaleko rodinných domů, stojících v šestém pardubickém obvodě (Lánech na Důlku)
a Srnojedech. Toto zařízení by i při bezchybném provozu vypouštělo do ovzduší nejen
základní znečišťující látky, ale i další škodliviny. Navíc by došlo k výraznému zatížení
životního prostředí i silnic Pardubicka dopravou tisíců tun nebezpečných látek ročně
do spalovny a odvozem
zbytků ze spalovny. Podle
mého názoru je provozování
takového zařízení v bezprostřední
blízkosti obydlených
domů krajně nevhodné.