ZAPOMENUTÝ VOJÁK

Němčický pomník padlých má podobu pískovcového kvádru se sochou sedícího lva. Na černé žulové desce byla vyryta jména pěti němčických mužů, kteří v bojích Velké války ztratili své životy. Na zadní straně pomníku byly umístěny také jejich fotografie, které byly bohužel o několik desetiletí později zničeny místními chlapci a teprve v letošním roce obnoveny. U jmen padlých vojáků byl uveden pouze jejich věk bez dalších podrobností. Renovace pomníku k nedávnému jubileu vzniku republiky byla proto vhodnou příležitostí pokusit se vyhledat další životopisné údaje a doplnit po sto letech k prostému jmennému seznamu informační tabulku, přibližující osudy zemřelých spoluobčanů.

Jedním z archivních fondů, které bylo možné k tomuto pátrání využít, byly písemnosti římskokatolického farního úřadu v Dřítči, uložené v SOkA Pardubice. V tomto archivním fondu je mimo jiné dochována také složka úředních prohlášení „za mrtva“. Tuto agendu vyřizovaly krajské soudy, které následně kopie jednotlivých usnesení o prohlášení „za mrtva“ rozesílaly dalším úřadům, mimo jiné také na příslušnou faru, aby mohlo být toto rozhodnutí poznamenáno do matrik. Ve zmíněné složce ve fondu FÚ Dříteč se překvapivě nacházelo také usnesení Krajského soudu v Chrudimi z 6. února 1928, kterým se prohlašuje „za mrtva“ Josef Učesaný, zemědělský dělník v Němčicích č. p. 17. Toto jméno však na pomníku uvedeno nebylo. Znamená to tedy, že němčických obětí první světové války bylo o jednu více, než se dosud uvádělo?

Josef Učesaný se narodil dne 26. 2. 1887 v Němčicích č. p. 17 rodičům Janu Učesanému z Němčic a Barboře, rozené Faltysové z Újezdu. Kromě syna Josefa měli manželé Učesaných ještě dcery Annu (1883), Viktorii (1892) a Františku (1894), které zůstaly (stejně jako jejich bratr) po celý život svobodné. V krátkém rozmezí let 1909 a 1910 přišli sourozenci o oba rodiče. Josef Učesaný v lednu 1915 narukoval k 98. pěšímu pluku (3. setnina, 4. četa) v Jaroměři a s touto jednotkou odešel na albánské bojiště. Naposledy se z války ozval dopisem dne 7. května 1918. Osudnou se mu stala katastrofa rakouského parníku Bregenz        u albánského přístavu Drač dne 13. května 1918. Loď s vojenským transportem byla zasažena a potopena italským torpédovým člunem a z celkových 1192 vojáků a členů posádky se podařilo zachránit jen 958 mužů. Josef Učesaný byl od této události evidován jako nezvěstný.

Za půl roku válka skončila, ale němčické sestry bratrův návrat očekávaly marně. Také v době budování pomníku padlých v následujícím roce 1919 patrně stále ještě doufaly            v Josefův návrat, takže jeho jméno nebylo na památníku uvedeno, ačkoliv jména jiných dvou pohřešovaných Josefa Mazánka a Františka Žaloudka se na pomníku objevila. Oba však byli nezvěstní již od roku 1915. Naděje, že Josef Učesaný válku přežil a vrátí se domů, se s ubíhajícími léty zmenšovala, i když v novinách se tu a tam zpráva o nějakém pozdním navrátilci z války občas objevila. Roku 1927 bylo na podnět Anny Učesané u Krajského soudu v Chrudimi zahájeno řízení o prohlášení Josefa Učesaného „za mrtva“, které počátkem roku 1928 skončilo výše zmíněným usnesením.

Zda v následujících letech při vzpomínkových akcích u památníku padlých zaznívalo také jméno Josefa Učesaného, se dnes již jen těžko dozvíme. Jeho jméno však již na pomník padlých doplněno nebylo, ačkoliv způsob rozvržení původních pěti jmen na desce trochu svádí ke spekulaci, že při tvorbě pomníku mohlo být s touto eventualitou počítáno. Z nějakého důvodu se tak ale nestalo a s ubíhajícími léty přestávala být tato záležitost aktuální. Poslední ze sester Učesaných zemřela roku 1963 a spolu s ní zmizelo z Němčic také rodinné jméno. Zmizelo jméno, odešli pamětníci a s nimi se vytratilo také povědomí o jednom lidském osudu.

Paměť archivních pramenů však naštěstí bývá trvalejší a spolehlivější než ta lidská, takže když po dlouhých letech osud Josefa Učesaného vešel opět ve známost, bylo rozhodnuto napravit dávné opomenutí a připomenout jeho památku i na pomníku. První zmínku přinesla na podzim roku 2018 informační tabulka u památníku a v letošním roce bylo jméno Josefa Učesaného konečně doplněno také na původní desku. Řemeslně výtečnou práci provedla paní Marie Vamberská z Pardubic, která chybějící jméno dosekala do kamene v podobě k nerozeznání od originálu. Josef Učesaný se tak po více než sto letech dočkal zasloužené satisfakce a jeho jméno bude na čestném místě spolu se jmény ostatních němčických padlých připomínat nešťastné osudy několika mladých mužů nedobrovolně zatažených do válečného konfliktu.