KAREL ŠEDA

Výuka začala pěchotním výcvikem a tříměsíční teoretickou přípravou. Od května 1928 přešli nováčci na praxi v elementární pilotní škole, kde začali létat s instruktory. První samostatný let absolvoval Šeda 13. července 1928. Od 1. března 1929 postoupil do pokračovací pilotní školy dvoumístných letadel. Tu ukončil 17. září1929 ao dvanáct dní později složil vojenskou přísahu. MNO jej přidělilo od 1. října k 13. pozorovací letce 3. leteckému pluku v Košicích. Zároveň byl povýšen do hodnosti svobodníka. Po půlročním působení na košickém letišti byl jmenován pilotem letcem a zároveň 10. dubna 1930 povýšen na desátníka. Z kabiny pozorovacího Letovu Š-6 a16 a  později z Avie A11,12 a32 poznal  důvěrně všechna slovenská letiště  patřící pod 3. letecký pluk generála letce M.R. Štefánika. Od října 1930 byl konečně jmenován polním pilotem letcem a 25. listopadu přešel v roli instruktora létání do Piešťan ke cvičné letce 3. leteckého pluku.

     Jeho snem však bylo volné létání s hbitými a rychlými stíhačkami. Na vlastní žádost byl 15. března 1931 zařazen do stíhacího výcviku v pokračovací pilotní škole v Chebu. Po absolvování "akrobatky" se vrátil na Slovensko na letiště Vajnory u Bratislavy. Byl zde od 21. května 1931 zařazen k 38. stíhací letce 3. leteckého pluku a povýšen do hodnosti četaře.         V místním aeroklubu splnil kvalifikaci pro noční létání. Pro bravurní pilotáž a mistrné ovládání letadla za každé situace byl v prosinci 1933 vybrán pro Vojenský studijní letecký ústav v Praze-Letňanech. Sem byli pochopitelně vybíráni pouze špičkoví piloti, kteří splnili náročná kritéria. Po čtrnácti měsících zajímavé práce zkušebního pilota odešel v březnu roku 1935 do civilu. Zúčastnil se totiž konkursu a byl vybrán do služeb ČSA. Jeho volba byla naprosto pochopitelná.  Z nejistého postavení délesloužícího poddůstojníka přešel do státní služby.

     Jako pilot létal nejdříve na vnitrostátní lince Praha – Mariánské Lázně a letecké magistrále Praha - Brno - Bratislava - Košice - Užhorod. Po složení náročných mezinárodních telegrafních a navigačních zkoušek přešel i na mezinárodní linky do Vídně, Bukurešti a těsně před vypuknutím války do Paříže. Létal snad na všech typech letounů, které ČSA vlastnily - Airspeed, Caproni,  Fokker, Savoie. Počátkem roku 1937 si během zimní přestávky se souhlasem ČSA odskočil na leteckou soutěž do Egypta. Čechoslováci sem byli pozváni Egyptským královským aeroklubem. Jejich účast podporovalo ministerstvo veřejných prací. Společně s metereologem a sportovním pilotem Dr. Vladimírem Miklandou na stroji BE 51 Beta Minor odstartovali 11. února s dalšími třemi československými posádkami na500 kilometrůdlouhý let. Přes Rakousko, Itálii, Tunis a Libyi doletěli do Káhiry. Již jenom let tam a zpátky byl obdivuhodný výkon. V soutěži se Šeda s Miklandou umístili na čtrnáctém místě.

     Za květnové částečné mobilizace v roce 1938 nastoupil u mateřského 3. leteckého pluku    v Piešťanech k cvičné letce. S Aerem A 211 zajišťoval kurýrní službu. Během zářijové všeobecné mobilizace byl přidělen k vojenské dopravní skupině do Kbel. Po odstoupení Sudet se vrátil ke své práci v ČSA. Po okupaci zbytku republiky se rozhodl společně s kamarády od civilního dopravního letectva Emanem Novotným, Kamilem Rajterem a Františkem Glauderem odejít do odboje. V té době měl nalétáno 3000 hodin. Přes Svaz letců si zajistili cestu. Hranici do Polska překročili za pomoci převaděče 7. srpna 1939 u Horní Lomné a za dva dny se prezentovali na československém konzulátu v Krakově. Šeda byl zapsán pod číslem 1615. Po vyřízení nutných formalit se 12. srpna odstěhoval do barákového tábora         v Malých Bronowicích. Zde se soustřeďovali českoslovenští vojáci před odjezdem do Francie.

     Karel Šeda byl zařazen do posledního předválečného transportu, který opustil Polsko.        Z přístavu Gdyně odplul spolu se 188 Čechoslováky 17. srpna 1939 na palubě švédské lodi "Castelholm" do francouzského přístavu Calais, kam po klidné plavbě dorazili 21. srpna. Na přístavním molu byli přivítáni plukovníkem Berounským z pařížského velvyslanectví. Vlak je ihned odvezl do Paříže, kde byli ubytování na Place d´Exelmans v bývalé továrně na cigarety Zig-Zag. Zde čekali na vyřízení žádosti o vstup do cizinecké legie. Na Karla Šedu přišla řada až 27. srpna 1939 v předvečer přepadení Polska. V té době bylo již všem jasné, že se do Afriky nepojede. Jistotu získali 1. září 1939. Na jejich nečinnosti se však ani potom nic nezměnilo. Zintenzivnily se snad jen kurzy francouzštiny.

     Teprve 6. října 1939 odjel, již v hodnosti délesloužícího rotného, ke stíhacímu výcviku do výcvikového střediska CIC 6 v Chartres. Přeškolení v trvání 29 letových hodin na letounech Bloch MB-151 aMorane-Saulnier MS 406 C1 se neúměrně protahovalo. Čas si krátil spolu     s dalšími sborovým zpěvem pod taktovkou Josefa  Hýblera. Zúčastnil se i památného vystoupení v pařížské Opeře. Teprve po sedmi měsících výcviku ukončeného střelbami           v Montpellieru byl velením 10. května 1940 přidělen ve francouzské hodnosti caporal-chef      k bojové stíhací jednotce GC II/2 vyzbrojené Morany-Saulnier MS 406. Skončila "podivná válka" a nacisté zaútočili přes Ardeny na Francii. Spolu s poručíkem Josefem Hýblerem          a poručíkem Františkem Bernardem se 13. května hlásili na letišti Laon-Chambry                    u belgických hranic. Ještě ten den večer na něj zaútočily německé bombardéry. Nálety se opakovaly a po dvou dnech museli základnu pod tlakem německých tankových klínů urychleně opustit. Letu schopné stroje odlétly na letiště Plessis Belleville nedaleko Paříže. Zbylá letadla a pomocný materiál, který nebylo možno evakuovat, vojáci zapálili, aby se nedostal do rukou nepřítele. Češi bez přidělených stíhaček opustili trosky Laon-Chambry        v kamionech.

     Za všeobecného chaosu, který předznamenával pád Francie, táhli jedním směrem prchající civilisté  a proti nim se prodíraly jednotky chystající se ucpat díry ve frontové linii. Zmatek byl dokonalý.

     Na novém letišti v Belleville čekalo piloty překvapení. Dostali zbrusu nové stíhačky MS406 adalší posily. Bojová činnost útvaru sestávala z pohotovostí proti německým bombardovacím svazům v prostoru severovýchodní Francie. Postup německých tanků byl tak rychlý, že museli brzy opět balit. 21. května přelétli do Dijonu a následujícího dne se přesunuli na nedaleké polní letiště Chissey. Odtud operovali plných šestnáct dní proti nepřátelským bombardérům. Tanky wehrmachtu je však znovu dohonily a 15. června je donutily k ústupu do St. Étienne. O dva dny později je v Lyonu-St. Florians zastihlo vyhlášení příměří. Karel Šeda za svého působení u GC II/2 nalétal 26 operačních hodin. Československé velení rozhodlo, že peruť přelétne do Afriky. Při zastávce v Montpellieru se rozloučili s francouzskými kamarády. Na černý kontinent se pro krátký dolet letounů Morane-Saulnier MS 406 nakonec neletělo. Čechoslovákům se podařilo získat dopravní Lockheed 12 "Elektru" a 20. června doletět na letiště vla Salanquev Perpignanu. Odtud odjeli auty do přístavu Port-Vendres u španělských hranic. Zde již čekalo mnoho československých pilotů prchajících po kapitulaci Francie z dosahu nacistů.

     Podařilo se jim nalodit na poslední francouzskou loď do severní Afriky. S transportem kapitána Bušiny odpluli 24. června 1940 na parníku "Gouverner general Chanza" do Oranu, kde se vylodili o den později. Po osmadvacetihodinovém cestování vlakem dojeli do marocké Casblanky. Ve skupině štábního kapitána Kulhánka vyplul Šeda 29. července na palubě malého pobřežního parníčku "Gibel Dersa" do Gibraltaru. Před přístavem královské korunní kolonie přestoupil na britské uhelné cargo "Oakerest". Další přestup 1. července na luxusní "Neurálii" byl vysvobozením od uhelného mouru, prachu a špíny.

     "Neuralia" vyplula o tři dny později v konvoji dvaceti lodí s doprovodem k britským ostrovům. Po desetidenní plavbě přirazila 13. července k přístavnímu molu v Liverpoolu.

     Po vyřízení celních a pasových formalit odjeli běženci vlakem do stanového tábora             v Cholmondeley Park. Po týdenním pobytu v karanténě odjel Šeda 21. července na základnu RAF Cosford k československé náhradní peruti. Za pět dní, po zpravodajském a lékařském vyšetření a přísaze věrnosti králi, byl přijat  do dobrovolnické zálohy  RAF VR v nejnižší hodnosti AC 2 pod číslem 787549. Teprve po zařazení do funkce pilota obdržel pásky sergeanta. 26. srpna přelétl ve skupině dvaceti čtyř československých letců k nově se tvořící 310. československé stíhací peruti do Duxfordu. Zde byl zařazen k letce "A". Již za dva dny spolu s ostatními cvičně létal. S třistadesátou se Šeda zúčastnil bitvy o Británii. Dne 7. září 1940 se mu podařilo poškodit v leteckém souboji německý Messerschmitt Bf 110. Po vyčerpávajícím a náročném bojovém nasazení nalétal do dubna 1941 116 operačních hodin. Cítil se unaven a na vlastní žádost odešel na odpočinek. Po krátkém pobytu v leteckém depu    v Cosfordu odjíždí 26. dubna k servisní  a opravárenské jednotce No 48 MU v Hawarden. Aby si doplnil kvalifikaci zalétávacího pilota absolvoval od 25. května do 16. července  H.Q. 4 FPP Kemble, kurz létání na vícemotorových letadlech. Zakončil ho s označením nadprůměrný pilot a vrátil se do Hawarden  ke své práci. Dne 21. října byl převelen ve stejném zařazení do Little  Rissingtonu k No 8 MU. Zde byl při příležitosti výročí vzniku republiky povýšen MNO do československé důstojnické hodnosti podporučíka.  Odpovídající britskou hodnost obdržel v květnu následujícího roku zároveň se změnou čísla na 121182.

     Těsně předtím, v dubnu 1942, byl zapůjčen na celý měsíc do St. Athanu k opravárenské No 19 MU.  Po návratu do Little  Rissingtonu si zvýšil kvalifikaci v "Halifax Convertion Course"  v Leavesdenu. Od 1. června mohl zalétávat opravené stroje od nejjednodušších "Magisterů", až po těžké čtyřmotorové "Halifaxi". Po návratu z kurzu zařehtal byrokratický šiml. Místo k No 8  MU dostal umístěnku do  Kirkbride k No 20 MU. Tam však nepatřil. Po týdnu se vše vyřešilo a mohl se vrátit do Little Rossingtonu. Ale i zde pobyl pouze týden. Již 19. června se stěhoval. Novým domovem se mu ve stejném zařazení stala No 45 MU Kinloss. Začátkem října byl na měsíc znovu zapůjčen, tentokráte do Ringway k No 14 ATA Ferry Pool. Přelétával nové stroje z výrobních závodů k operačním jednotkám.  Ještě jednou změnil působiště.  Od března 1943 zalétával letadla u No 20 MU v Aston Downu. Po měsíci pověsil řemeslo zalétávače definitivně na hřebík.

     Nehledě na svůj věk se dobrovolně přihlásil k operační službě. Inspektorát československého letectva mu vyhověl a přidělil ho od dubna 1943 k nočnímu stíhacímu výcviku do Granthamu k  No 12 (P) AFU. Školení trvající měsíc a půl zvládl s mimořádným výsledkem. Teorii ukončil na 85% a praxi na 82%. Dne 18. května 1943 přešel k operačnímu výcviku u No 54 OTU v Charter Hallu. Po měsíci odlétl do Winfieldu, kde měla No 54 OTU vyšší výcvikový stupeň. Celý kurz trval dohromady tři měsíce a secvičil se při něm se svým novým operátorem Drahomírem Hradským.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2021