Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
První výsledky archeologického výzkumu chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích
Součástí rekonstrukce chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích realizované v letech 1995 - 1996 je i archeologický výzkum. Jeho cílem je postihnout stavební vývoj kostela, který bývá uváděn v úzkou souvislost s počátky Pardubic. Dokumentace starších fází zdiva a dalších archeologických dokladů středověkého osídlení by mohla zodpovědět mnohé otázky pardubické sídelní historie. Archeologický výzkum je zaměřen i na zkoumání mladších dějin kostela. Výsledky pernštejnské stavební aktivity jsou nedílnou součástí dnešní podoby Pardubic. Jak vyplývá z nápisu nad severním vchodem do kostela, chrám sv. Bartoloměje byl budován jako pohřební chrám pro některé členy pernštejnského rodu. Jedním z cílů archeologického výzkumu je i poznání místa jejich posledního odpočinku. Při zahájení terénních prací bylo nutné kriticky prověřit hmotné prameny, které přinášejí informace o nejstarších dějinách kostela sv. Bartoloměje. Kromě předpokládané, ale nedoložené návaznosti pozdně gotického kostela na stavbu zmíněnou roku 1295 /RBM 1892,s.1201, č.2751/, existuje několik dalších indicií, které vedly k lokalizaci předhusitského kostela do míst dnešního chrámu. Za nesporný doklad starší sakrální architektury stojící kdysi v místech dnešního kostela bývá považován gotický fragment zazděný v roce 1912 do stěny městské strouhy pod sakristií. Při důkladném rozboru je však zřejmé, že jeho stáří je nejisté. Jeptiška, jejíž tvarosloví připomíná díla nejstarší české gotiky, je chronologicky příliš nevýrazným prvkem. Není vyloučeno, že při určování data jejího vzniku je třeba hledat analogie mezi díly pozdní gotiky. Potvrdí-li se tento soud, pak vznik fragmentu a gotické zdi ve spodních partiích budovy arcidékanství musíme klást k době budování pernštejnského kostela a minoritského domu.
Za další argument svědčící pro tradiční lokalizaci předhusitského kostela bývá uváděn nález komplikované stavební situace pod jihovýchodním polem presbytáře. Část odkrytého zdiva byla interpretována jako zbytek románské apsidy začleněný do základů pozdně gotické stavby / Šebek 1985, s. 114/. Ani tento argument však není nesporný. Z archeologické praxe známe příklady změny projektu během výstavby.
V úvahu však musíme vzít i případy základových zdí, jejichž průběh neodpovídá přesně nadzemní části kostela. Neznalost těchto jevů vedla k mylným závěrům o vývoji mnohých staveb např. emauzského klášterního kostela. Jednoznačný hmotný doklad existence předhusitského kostela na místě dnešního chrámu sv. Bartoloměje tedy neexistuje. Ověřit naše pochybnosti můžeme pouze výzkumem v jeho interiéru. Podle principu "stabilitas loci", dodržovaného ve středověku při stavbách sakrálních objektů, by pozdně gotický kostel mohl stát na místě svého předchůdce. Tento princip pochopitelně nemohl být uplatněn při přesunu patrocinia např. ze zaniklého kostela na svatyni novou, zbudovanou o stovky metrů dál. Výzkum se zaměřil na presbytář a východní část trojlodí dnešního chrámu. Jedině zde můžeme nalézt odpověď na nastíněné otázky.
Vilém z Pernštejna patrně pomýšlel, jak nasvědčuje nápis nad severním vchodem do kostela, na zřízení rodové hrobky pro českou větev Pernštejnů / Šebek 1990, s.190, pozn.124/. Její vznik očekával v důsledku majetkového rozmachu rodu v potomcích svého syna Vojtěcha. Ten je také nejvýznamnější osobností, která tu nalezla klid. Sarkofág nad jeho hrobkou, obestřenou tajemstvím kletby, je svým vkomponováním do prostoru kostela raritou české funerální architektury. O to vzácnější, že přetrval na svém místě přes opakované snahy o jeho odstranění. Vděčíme za to soudnosti pardubických představitelů, osvícenějších než jejich současníci v Českém Krumlově v 16. století. O podobě a obsahu hrobek nemáme žádné písemné zprávy. Jediným pramenem je dokumentace, kterou provedl architekt Boža Dvořák při renovaci a dostavbě chrámu na počátku tohoto století. Ačkoli při stavebních pracích odhalil ruby všech kleneb, je jeho dokumentace nespolehlivá a zavádějící. Přesto však poznámky, kterými své náčrty doprovodil, obsahují cenné údaje, důležité pro koncepci archeologického výzkumu. B.Dvořák vyzvedl náhrobní desky, sešlapávané návštěvníky kostela a vsadil je do stěn presbytáře, jižní lodi a především pak nově vystavěné severní boční kaple. Ani o této akci nezanechal svědectví, zdá se však, že při volbě nového místa bral ohled na původní uložení. Plošný výzkum, který provedl Archeologický ústav AV ČR, odhalil ruby kleneb a boky sedmi podzemních prostor. Renesanční hrobky poškodily starší archeologickou situaci. Jsou soustředěny do jižní části presbytáře. Ještě v pozdním středověku byly živé názory církevních otců, podle kterých je jižní strana vhodnější pro pohřbívání než chladnější, temnější a nebezpečnější strana severní. 2. Schematický plánek rozmístění hrobek v presbytáři a lodích kostela.
Hrobky jsou jednoduché podzemní dutiny sklenuté z kvalitních cihel. Valená klenba spočívá většinou na nízkých bocích nebo je její pata opřena o stěny sousední hrobky. Ústřední hrobka, ve které je uložen Vojtěch z Pernštejna, je klenuta bez bočních stěn, přímo od základové spáry. Jedna z hrobek, které klenba již chyběla / č. 5/, obsahovala tři pohřby. Tuto hrobku označoval schellenberský náhrobní kámen umístěný na evangelijní straně vítězného oblouku. Epištolní strana oblouku je zdobena náhrobkem Žofie Těšínské, který původně spočíval nad hrobkou č.3. Náhrobek Veroniky z Pernštejna, zasazený do jižní stěny presbytáře, lze hypoteticky spojovat s hrobkou č.2. Hrobka č.6 je zasypána a nově zaklenuta. Obnovená klenba je patrně dílem B.Dvořáka. Podobně hrobky č.4 a 7 jsou nově zaklenuty, jejich obsah je však rozmetán v důsledku zřícení klenby. Ve všech hrobkách jsou zbytky dřevěných rakví, které jsou někdy opatřeny železnými uchy. V jednoduché dřevěné rakvi jsou uloženy i ostatky nejvýznamnější pohřbené osobnosti, Vojtěcha z Pernštejna. Obsah jeho hrobky známe z výsledků optické sondáže. Překvapivým zjištěním je počet pohřbů v hrobce č.1.Kromě Vojtěchových pozůstatků jsou v ní uloženy ostatky jednoho či dvou dalších členů pernštejnského rodu. Patrně se jedná o těla první Vojtěchovy manželky Markéty Kostkové z Postupíc a jejího syna, který zemřel r. 1526. Stavební návaznost jednotlivých hrobek dokládá, že hrobka č.1 byla zbudována jako první. Snad se tak stalo po smrti Markéty z Postupic v r. 1515,
rozhodně však před rokem 1529, kdy byla pochována Veronika z Pernštejna do hrobky č.2. Hrobka č.1, nad kterou je umístěn Vojtěchův náhrobek, tedy byla sklenuta několik let před Vojtěchovou smrtí a uložením jeho těla byla naplněna. Protože její kapacita dosloužila, byla zbudována hrobka č.3, propojená klenutým vchodem. Pak byla mezi starší hrobky a jižní zecf presbytáře umístěna hrobka č.4. Hrobky i četné hrobové jámy, rozložené v presbytáři i v trojlodí kostela, obsahují obvyklou renesanční a barokní hrobovou výbavu. Kromě několika prstenů byly zjištěny běžné doklady barokní zbožnosti. Jedná se o křížky, devocionálie a růžence, kterými byly vybaveny pohřby laiků i duchovních. Do některých rakví byly vloženy také modlitby svázané do kožených desek. Zajímavým dokladem prolínání křesťanského ritu a pověrečných praktik je situace zjištěná u hrobu jižně od mensy. Pod dnem rakve, jejíž obsah se nedochoval, jsme v původním zásypu našli zlatý prstýnek s rytým datem 1522. Byl vhozen do hrobu při spouštění rakve. Tento nález lze považovat za svědectví dodnes živého gesta, kterým je zrušen závazek k mrtvému.
Bylo by předčasné formulovat v této fázi výzkumu definitivní závěry. Navazuje-li pozdně gotická stavba na zdivo staršího, předhusitského kostela, ukáže teprve další práce. Dnes můžeme pouze upozornit, že nejstarší dějiny kostela sv.Bartoloměje i Pardubic se nemusely odehrávat v místech pozdějšího minoritského domu. Ani výpověď písemných pramenů nám neposkytuje jednoznačné svědectví o sídle konventu cyriaků. Archeologický výzkum v chrámu sv. Bartoloměje nepochybně vnese více světla do nejstarších dějin Pardubic.
Literatura:
RBM 1892: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II., ed. J.Emler, Praha.
Šebek, F.1985: První etapa výzkumu u presbytáře kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích.
Zpravodaj KMVČ. Spol. vědy XII/1, s.113 -119. Šebek, F. 1990 : Dějiny Pardubic, l.díl, Pardubice.
Březen 1995
K otázce pernštejnských aj. pohřbů viz také J.Kotyk, články ve Zprávách KPP /roč. 1977-79/.
