UTONULÁ REKVIZICNÍ KOMISE U MELIC ROKU 1917

V tomto kontextu je „melická“ rekvizicní komise v mnoha rysech atypická. Predevším
byla mírná, a jak je casto zminováno, „hledala a nechtela nalézti“. „Nedrancovala“
2/ a své povinnosti plnila zcela formálne. Druhou její výjimecností je mimorádne
tragický osud clenu této komise. Tretím výjimecným jevem, který ale logicky
vyplývá z predchozího, je velká pozornost venovaná tomuto prípadu.
Aktuálne anebo jen s lehkým zpoždením (dopisovány po válce) zaznamenaly
toto neštestí kroniky okolních obcí. Už tehdy, napr. v preloucské kronice, se objevily 

nekteré nepresnosti. Pozoruhodne detailním zachycením tragédie je text Františka
Dlouhého Neštestí u Melic roku 1917 – Vzpomínka z války, oživená letošní záplavou,
jenž byl otišten v Kraji Pernštýnuv necelé desetiletí po popisovaných událostech.
Strucne ve Zprávách KPP r. 2009 psal o tomto tématu Miroslav Klimpl. Casto
je toto téma pripomínáno v Prelouci – v Dejinách mesta Prelouce i v cláncích periodika
Preloucský Rošt. Z nich stojí za pripomenutí predevším príspevek Mateje
Pešty z jubilejního roku 2017, v nemž je mj. identifikován hrob utonulých na preloucském
hrbitove. V cyklu Znamení zrodu/Znamení zániku jsem se ve stejném periodiku
pokusil roku 2018 nabídnout kresebnou rekonstrukci události. Obcas toto téma
proniklo i do jiných regionálních periodik. Zajímavým príspevkem k tématu se na
pocátku roku 2021 stal text Nový most ve Valech nad Labem M. Bicíkové, otištený
ve Zprávách KPP a obsahující rozsáhlou citaci z rodinné kroniky.
Rád bych tímto príspevkem pripojil k pomerne casto pripomínanému príbehu
neštastné rekvizicní komise nekterá nová fakta a souvislosti. Krome už dríve uvedených
faktu a jejich porovnání zkusíme celý príbeh doplnit na základe textu místních
kronik. Prekvapive zjistíme, že kroniky obcí Melice a Valy, mezi nimiž k neštestí
došlo, nám príliš nepomohou. Kronika Melic není v SOkA v Pardubicích uložena,
valská kronika zase venuje celému neštestí jednu jedinou vetu. 3/ Radu zajímavých
informací nabízejí naopak kroniky mesta Prelouce, v jehož blízkosti došlo k vylovení
tel utonulých clenu rekvizicní komise, Rohovládovy Belé a Velin, v nichž žily a pusobily
dve obeti neštestí z oblasti širšího Pardubicka.
V následujícím textu budou využity i údaje z databází obetí první svetové války
a válecných hrobu, zápisu preloucské matriky i z korespondence s vnuckou jedné
z obetí onoho tragického 21. brezna 1917.
Zima 1916–1917
„Jeho Velicenstvo císar a král František Josef I., starický náš zemepán, není
již více mezi námi. Zesnul klidne v Pánu dne 21. listopadu (v úterý) r. 1916
o 9. hodine vecerní v požehnaném veku 86 let v zámku Schönbrunnském. Arcidum
habsbursko-lotrinský ztratil nade vše ctenou hlavu. Všichni národové rakouští
oplakávají a bolestne želí nade vše milovaného panovníka, jehož dobrota,
moudrost a zkušenost byly neocenitelným majetkem. Uprostred války svetové
byl odvolán, uprostred težké zkoušky, jež Jemu a Jeho národum pres Jeho lásku
k míru byla uložena. Nebylo mu dopráno pozdraviti návrat míru, ale bylo mu
dopráno spatriti obdivuhodné rozvinutí sil ríše ve strašlivém zápase, a tak prijmouti
v tom práve nejvetší odmenu své práce. Jeho jméno jest neznicitelným
majetkem. Jeho památka ctena bude jako nejdrahocennejší odkaz a bude až do
nejzazších dob žíti v každém dome, v každém srdci bude žíti vzpomínka na Jeho
moudrost a dobrotu, na Jeho mužné ctnosti a jemnou mysl, na Jeho svatou lásku
k slabým a potlacovaným, na duveru v Boha a vytrvalost, jež osvedcil v nejtežších
dnech.“ 4/
Slova plná loajality zapsal do kroniky obce Veliny místní ucitel a kronikár Josef
Zelinka, aniž by tušil, že ani jemu nebude dopráno „pozdraviti návrat míru“. Do konce
jeho života ode dne skonu mocnáre zbývaly presne ctyri mesíce.
Do nové válecné zimy, v poradí již tretí, vstupovala monarchie za zmenených podmínek.
Po témer 68 letech vlády zemrel starický mocnár František Josef I., symbol
odcházejících casu, nemennosti a stability, ale v posledku také ten, kdo vládl zemi,
která byla na pocátku rozpoutání Velké války. Jakou predstavu o novém roce meli
ti, kterí si na Silvestra roku 1916 pritukávali, meli-li cím, na nový válecný rok? Asi
bychom je zklamali, kdybychom jim prozradili, že ani rok 1917 nebude posledním
válecným rokem, bude rokem nekoncícího válecného utrpení a také stupnující se
válecné bídy.
Jako kdyby nebylo lidmi vytvoreného marasmu dost, své pridala i príroda. Zima
na pocátku roku 1917 byla velice studená. V kronice Rohovládovy Belé si mužeme
precíst tyto poznámky: „Kruté mrazy, jakých od 45 let nebylo, jsou u nás 16, 18, 20
až 22 °C pod nulou, na ruském bojišti až -30 °C, italském -24 °C. Je velký nedostatek
uhlí, proto na zdejší škole trvají 6nedelní uhelné prázdniny.“ (Zápis se vztahuje
k únoru 1917.) 5/ Pocasí si všímal i velinský ucitel Josef Zelinka. Predposlední jím
vedený zápis obsahuje následující vety: „Po deštivém pocasí, které potrvalo do
10. ledna, prišly mrazy. Kol. 15. ledna napadlo as 30 cm snehu, nato pocalo mrznouti.
Mrazy se stupnovaly a snížily teplotu až na 20 °C zimy. Zima dosáhla takového
stupne, že ani polední slunce jich nepremohlo. Celých deset roku tak kruté zimy
nebylo, rok 1907 vykazoval podobnou tuhost zimy. Mrazy potrvaly 31 den a skoncily
18. února. Velikou škodu zpusobily na bramborách, neb 1/3 všech brambor zmrzla.
Tato ztráta brambor, které mely v nynejší dobe nahraditi nedostatek chleba a mouky,
jest nenahraditelna a bude jí jiste cítit vzhledem k zásobování obyvatelstva.“ 6/ Josef
Zelinka netušil, že píše o širších okolnostech své smrti – tání snehu po této tuhé zime
se mu stane osudným.

Rekvizicní komise na Preloucsku v breznu 1917

„Reqisice vojenské u samozásobitelu jsou narízeny v jare i v podzim. Vojsko
s uciteli, k tomu delegovanými, prohlíží byty, stodoly a p. a pátrá po zásobách
obilí a potravin. Lid vše schovává do keru, zakopává i zazdívá, ano i hnojem
prikrývá. V breznu narízeno sebrati v okrese zdejším 150 vagonu obilí. Dne 9/3
prišlo do Prelouce 70 vojínu k provádení rekvisic v meste a okresu. V Prelouci
provázel 6 vojínu ucitel Ždárský z Dašic s odhadcem L. Topicem, rolníkem z Prelouce.“
7/
Do mesíce brezna, do doby pocátku rekvizicí prelomu zimy a jara 1917, nás uvedla
pasáž z preloucské kroniky. Pripomenme si tehdejší existenci Soudního okresu preloucského,
jehož se týká príchod 70 vojínu, na jehož území (mezi obcemi Melice
a Valy nad Labem) se odehraje dále popisované neštestí a z nehož bude pocházet
i jedna z obetí (Cenek Jerábek z Rohovládovy Belé).

Rekvizice, jak už jsme mohli z úvodního kronikárského zápisu vycíst, vyvolaly
velké pozdvižení. Kroniky uvádejí ruzná místa, kam byly narychlo schovány zásoby
– do sena, do slámy, do starých komínu, dokonce i do hnoje. Byly zazdívány nebo zakopávány
do zeme. Jednu takovou scénu horecného ukrývání nám nabízí i kronika
Rohovládovy Belé: „Pri takové jedné rekvizici lidé bydlící v ulicce odnášeli a odváželi
svoje zásoby za vrby k Pošvovu rybnícku a tam to nechali. Když to videla pí. Pošvová
z c. 9 bez dozoru, musela sama hlídat, aby to nikdo neukradl.“ 8/ Nakonec záleželo
predevším na samotné rekvizicní komisi, jak horlive tyto skrýše vyhledávala, jiste
bylo v jejích silách mnohé z nich objevit. Kroniky Preloucska se však shodují na tom,
že zde rekvizicní komise postupovaly velmi mírne. (To rozhodne nebylo samozrejmostí.
Pri sporech o potraviny obcas šlo i o život. 9/) Kronika Rohovládovy Belé pricítá
tuto zásluhu predevším Cenku Jerábkovi z Belé cp. 30, který byl stanoven okresním
odhadcem pro preloucský okres, ale jiste záleželo i na ostatních clenech komise.
Rekvizicní komisi obvykle tvoril malý oddíl vojínu, úrední komisar, zapisovatel
a soudní odhadce. Komise mela zjistit a okresnímu hejtmanství hlásit následující
skutecnosti: zásoby vubec; množství, které je zapotrebí ze zásob pro osev; množství,
potrebné podle predpisu pro výživu v domácnosti; prebytek, který se musí hlásit c. k.
Obilnímu ústavu. „Odhadce odhadl zásoby a majitel byl tázán, zda je s odhadem srozumen.
Když ne, vojenská asistence mela vše premeriti a prevážiti, nacež byl sepsán
protokol a komisar urcil dle jednotlivé výše shora uvedených bodu, co se má k c. k.
Obilnímu ústavu odvésti.“ 10/

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2022