PROBLÉM SPALOVNY NEBEZPEČNÝCH ODPADŮ V RYBITVÍ NENÍ STÁLE VYŘEŠEN

V minulosti patřila tato spalovna firmě Synthesia Semtín. Měl jsem ji                v kompetenci jako vedoucí oddělení ochrany ovzduší oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí již od doby její výstavby, to je přibližně před pětadvaceti lety. Její provoz byl ukončen na začátku roku 2004, protože vlastník neměl peníze na potřebnou rekonstrukci. V roce 2006 celý areál koupila firma AVE CZ. O rok později si požádala      o zprovoznění spalovny v rámci procesu podle zákona číslo 100/2001 Sbírky, o posuzování vlivů na životní prostředí. Politické vedení kraje i města bylo zpočátku nakloněno uvedení zařízení do provozu. Teprve když se do záležitosti zapojili občané a odborná veřejnost s argumenty proti provozování spalovny, a s blížícími se volbami, si tehdejší politici začali uvědomovat nebezpečí pro životní prostředí v případě obnovení jejího provozu a změnili tedy názor. To bylo v roce 2009. Tehdy podepsalo petici proti spalovně skoro 50 000 občanů Pardubicka. V listopadu 2009 bylo svoláno veřejné projednání tohoto záměru ve smyslu zákona pod vedením Ministerstva životního prostředí (MŽP) do pardubického ABC klubu. Přijeli představitelé ministerstva i firmy AVE CZ. Vzhledem k tomu, že kapacita sálu 600 účastníků zdaleka nestačila zájmu občanů, muselo být jednání zrušeno a konalo se 9. prosince 2009 na zimním stadionu. Zúčastnilo se ho více než 5 000 lidí a trvalo 9 hodin. S přihlédnutím k velkému počtu závažných odborných připomínek nakonec MŽP vydalo firmě AVE CZ záporné stanovisko, ale formulovalo ho nečekaně svým způsobem ve prospěch firmy, jakoby se jednalo pouze o odpor veřejnosti. Ten totiž nemůže být sám o sobě důvodem neschválení záměru. Přitom na veřejném projednání padla řada připomínek technického charakteru, na které předkladatel nebyl schopen odpovědět. Vzhledem k velkému počtu signatářů byla petice projednávána v roce 2010 i v Senátu Parlamentu České republiky. Někteří z nás tam vystoupili s argumenty proti zprovoznění spalovny.

            V novinách, časopisech, na rádiových a televizních stanicích odborná veřejnost popisovala, jaký negativní vliv by tato spalovna měla na životní prostředí Pardubicka.

            V roce 2012 jsem jako zastupitel města navrhl odkoupení spalovny městem, třeba společně  s krajem s tím, že by byla zrušena a areál by se mohl využít například ke třídění odpadů. Zaplatili bychom firmě její náklady spojené s nákupem spalovny a výlohy za různé dokumentace. Byl by to seriózní obchod mezi vlastníkem spalovny a městem. Tehdejší vedení města ale o to nemělo zájem.

            Snažil jsem se jako opět zvolený zastupitel novému vedení města v roce 2014 situaci vysvětlit a uvítal jsem, že nový primátor na myšlenku odkupu přistoupil. Firma AVE CZ ale za ni chtěla už výrazně větší částku 35 milionů korun. V roce 2017 bylo odkoupení zastupitelstvem schváleno, ale nebylo schváleno druhé usnesení, které se týkalo uvolnění městských financí.  Později bylo o odkoupení znovu hlasováno, ale opět chyběly hlasy pro. Do jisté míry se tak stalo určitým nedopatřením při hlasování, ale zásadně se proti odkupu postavila Občanská demokratická strana. Ozvala se z její strany hrozba, že pokud se odkup schválí, bude podáno na kladně hlasující zastupitele trestní oznámení. Možná, že i to mělo určitý vliv na konečné neschválení usnesení. Pomoci s odkupem by tehdy pomohla veřejná sbírka. Při plném zabezpečení odkupu občany by na každého zdejšího obyvatele vyšla platba jen zhruba 340 korun. Sbírka se ale neuskutečnila. Přesto jsme někteří ze zastupitelů městu z vlastní vůle částku za celé rodiny poslali. Učinil tak překvapivě          i tehdy největší odpůrce odkupu.

            Město současně jednalo s nedalekými obcemi o možné podpoře odkupu spalovny. Z nich byly nakonec ochotny finančně přispět pouze Rybitví a Srnojedy. Významná by byla zejména podpora ze strany Lázní Bohdanče, protože jde o největší z obcí, a navíc s provozem jediných lázní v našem kraji. Ta však odmítla moji účast jako zástupce města Pardubic za účelem vysvětlení situace na jednání svého zastupitelstva, a nakonec i jakoukoliv podporu městu. Považuji to za krátkozraké rozhodnutí, které asi vycházelo z domněnky, že klienti lázní nebudou vědět, že             v blízkosti je velká spalovna nebezpečných odpadů. Přitom už dlouhodobě je nedaleko rozsáhlá výroba výbušnin. Dnes si ovšem lázeňští hosté často zjišťují, do jakého prostředí se mají jet léčit. Je třeba dodat, že ani samotné Léčebné lázně neměly zájem se proti spalovně jakkoliv postavit.

            Firma AVE CZ se také průběžně věnovala prosazování svých zájmů prostřednictvím územního plánu Rybitví. Ministr životního prostředí zrušil v květnu 2018 nesouhlasné stanovisko MŽP z roku 2016 ke zprovoznění spalovny, které potvrzovalo původní verdikt z roku 2010. Nařídil vypracovat nové stanovisko. V červnu 2018 k tomu vypracovalo město pro MŽP rozklad, ze kterého vyplývalo, že stěžejním důvodem nesouhlasu se spalovnou je odpor veřejnosti. Před jeho odesláním jsem upozornil představitele města, že takto nelze argumentovat, že je třeba uvést technické důvody nesouhlasu. Přesto město svůj rozklad v původním znění odeslalo a tím nahrálo, vyjádřeno sportovní terminologií, na smeč firmě AVE CZ. Ta následně předložila další obsáhlou žádost formou dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí o zprovoznění zařízení               a samozřejmě poukázala především na to, že město uvádí jako hlavní důvod pro vydání nesouhlasu se spalovnou názor občanů.

            Firma připouštěla i variantu s menším množstvím spalovaného odpadu, a to 15 800 tun ročně. Ovšem i to je výrazně více, než spalovala Synthesia Semtín. Navíc se jednalo o příliš velké množství druhů odpadů. Žadatel nepravdivě uváděl, že v Pardubickém a Královéhradeckém kraji není spalovna nebezpečných odpadů. Je také iluzorní, že by někdo byl schopen v budoucnosti firmě bránit případnému rozšíření spalování na 20 000 tun odpadů ročně, když zařízení má tuto kapacitu. Znovu byla možnost, aby město i občané poslali své vyjádření k žádosti firmy AVE CZ na MŽP.   V názorech veřejnosti je sice velká síla, ale existují i významné technické důvody, proč spalovnu    v Rybitví odmítnout.        

            V minulém volebním období zastupitelstvo definitivně zrušilo dosud neschválené usnesení  o uvolnění financí na odkup spalovny od firmy AVE CZ. My, kteří jsme dobrovolně poslali příspěvek na odkoupení spalovny, jsme od města dostali peníze zpět. Firma opět předložila žádost  o zprovoznění spalovny.

            Dne 8. února 2022 došlo k dalšímu veřejnému projednání záměru, tentokrát prostřednictvím internetu. Zúčastnilo se ho přes 400 občanů a trvalo od patnácti hodin do půl druhé v noci. Až asi na dvě výjimky, kdy se účastníci vyjádřili, že by jim spalovna nevadila, všichni ostatní řečníci argumentovali proti zprovoznění zařízení. Bylo jasné, že firma nehodlá řádně provádět testy chemické slučitelnosti odpadů, zřejmě s ohledem na jejich nákladnost. Poukázal jsem také na to, že firma nepravdivě uvádí, že čtyřiadvacetihodinový imisní limit pro suspendované částice PM₁₀ (prach) není v lokalitě překračován. V souladu s terminologií Českého hydrometeorologického ústavu, který je garantem měření imisí v České republice, ve skutečnosti zde dochází každoročně     k překračování limitu. Také jsem nemohl souhlasit s cynickým vyjádřením předkladatele, že roční imisní limit karcinogenního benzo(a)pyrenu je zde sice překračován, ale že další navýšení vlivem provozu spalovny a dopravy bude pro občany akceptovatelné. Argumenty žadatele na obhajobu provozování spalovny se jevily jako nepřijatelné a některé působily až neeticky. Ten hájil spalovnu i tvrzením, že v pardubickém kraji dochází k nejnižšímu překračování imisního limitu ozonu. To ovšem krajskému městu nijak nepomůže, protože jak se například následně ukázalo, v samotných Pardubicích došlo v roce 2022 k 21 případům překročení cílového imisního limitu ozonu. Ani tentokrát žadatel nedostal souhlasné stanovisko od MŽP a byl vyzván k přepracování podkladů.

Koncem září 2022 firma AVE CZ znovu předložila upravenou dokumentaci. Do 31. října bylo možno se vyjádřit ze strany občanů i správních orgánů. Také já jsem spolu s manželkou poslal na MŽP další poměrně obsáhlé nesouhlasné vyjádření a nebyli jsme sami. Další veřejné projednání bylo svoláno na 14. listopadu do pardubického Ideonu. Za předsednickým stolem seděli vedoucí pracovníci MŽP, zástupci firmy AVE CZ, zpracovatelé podkladů a také posuzovatel dokumentace. Průběžně se tohoto jednání jako přihlížející zúčastnily stovky občanů. Vystoupily desítky přítomných účastníků a další prostřednictvím internetu. Pardubický primátor a starostové okolních obcí Rybitví, Srnojed, Lázní Bohdanče i Černé u Bohdanče se důrazně postavili proti zprovoznění spalovny. Závažné připomínky k dokumentaci vyslovili i další řečníci. Významná byla zejména podrobná výtka doktora Nováka kvůli chybějícímu řádnému provádění testů slučitelnosti odpadů.

            Připomněl jsem nepravdivé informace žadatele o nepřekračování imisního limitu tuhých látek PM₁₀. Naopak za posledních deset let zde bylo zaznamenáno více než 200 případů jeho překročení, a to se v Pardubicích neměří vliv dopravy na kvalitu ovzduší. (Máme tu sice dvě monitorovací stanice, ale obě měří znečištění bohužel jen v klidových zónách.) Za naprosto nepřijatelné považuji opětné konstatování, že další překračování limitu rakovinotvorného benzo(a)pyrenu by nemělo lidem vadit. Upozornil jsem na to, že firma by dovážela přes 500 druhů nebezpečných odpadů, ale chybí řádné hodnocení chemické slučitelnosti odpadů a k tomu potřebné personální obsazení provozu spalovny. Znovu jsem navrhl, aby se město pokusilo spalovnu odkoupit a v případě, že by firma AVE CZ požadovala mimořádně vysokou částku, aby byla vyhlášena veřejná sbírka. Primátor souhlasil. Přítomný ředitel firmy AVE CZ jednoznačně neodmítl možnost nabídky prodeje areálu městu.

            Hejtman Pardubického kraje se už před veřejným projednáním důrazně vyjádřil proti zprovoznění spalovny. Nesporným zklamáním pro občany je vyjádření Krajského úřadu (KÚ)         a Krajské hygienické stanice (KHS) v tom duchu, že tyto instituce nemají k žádosti firmy AVE CZ žádné závažné připomínky. Zatímco těmto úřadům, které se profesionálně zabývají problematikou životního prostředí, by zřejmě provozování spalovny v Rybitví nevadilo, laická i odborná veřejnost dosáhla kvalifikovanými námitkami toho, že firma dosud nemohla spalovnu uvést do provozu.

            Podívejme se celkově, jaký vliv by měl provoz spalovny na životní prostředí v lokalitě. Firma podle platných podkladů hodlá spalovat při teplotě 850 až 1 100°C 20 000 tun nebezpečných odpadů ročně. To je mnohonásobně více, než zde spaloval dřívější majitel. Žadatel také uvádí, že spalovna bude dodávat přebytečnou elektrickou energii do sítě. Neříká ale, že její množství by bylo zcela zanedbatelné. Stovky druhů odpadů by se přivážely nákladními auty ze širokého okolí. Při skladování, míchání a spalování odpadů by mohlo docházet k nežádoucím reakcím, které by mohly vést až k požáru nebo výbuchu. Žadatel totiž nepočítá s řádným zkoušením chemické slučitelnosti odpadů ve smyslu platných předpisů. Vzhledem k tomu, že spálením odpadů by vzniklo skoro        8 000 tun tuhých nebezpečných zbytků a že k provozu spalovny jsou potřeba také různé pomocné chemikálie, jednalo by se o dopravu skoro 30 000 tun materiálů ročně po silnicích. Doprava by představovala každý rok více než 12 000 jízd nákladními a osobními auty. Tuhé zbytky po spálení by se odvážely na skládku do 40 kilometrů vzdálené Čáslavi. Doprava by tedy znamenala další znečišťování životního prostředí i významnou zátěž pro samotné silnice. Firma počítala s dopravou také přes město Lázně Bohdaneč. Jeho představitelé si ale mezitím prosadili, že auta těžká 12 tun     a více nesmějí projíždět městem, takže nákladní doprava by byla vedena zejména přes Semtín. Zprovozněním spalovny by se zvýšil hluk jak z jejího provozu v obydleném okolí, tak i na silnici    v Rybitví, vedoucí v blízkosti školy a Léčebny dlouhodobě nemocných.

            I při ideálním provozu by spalovna vypouštěla komínem do ovzduší, které dýcháme, desítky tun škodlivin jako jsou oxidy dusíku, oxid uhelnatý a siřičitý, prach, těkavé organické látky, čpavek, chlorovodík, ale i nezanedbatelné množství těžkých kovů, polychlorovaných dibenzodioxinů           a furanů (PCDD/F) i benzo(a)pyrenu. Vysoce rizikový odpad, který při spalování uvolňuje mimořádně nebezpečné PCDD/F, podle autora zde výskyt rakoviny neovlivní. Ovšem zamlčuje, že už podle dřívějších oficiálních statistických údajů patří okres Pardubice k nejpostiženějším regionům z hlediska výskytu zhoubných nádorů v České republice.

Je třeba připomenout, že v Pardubickém kraji jsou provozovány spalovny nebezpečných odpadů už na třech místech. Ta v pardubické nemocnici spaluje až 1 000 tun a spalovna                   v Košumberku kolem 600 tun nebezpečných odpadů ročně. Další spalovna je v Těchoníně. Nedaleko je také spalovna nemocničních odpadů v královéhradecké nemocnici. Kromě toho prachovická cementárna spaluje při vysoké teplotě a bez vzniku jakýchkoliv tuhých nebezpečných zbytků až 80 000 tun odpadů ročně. (Aby ale neobtěžovala okolní obyvatele zápachem, musí se chovat zodpovědně při manipulaci s odpady.) Takové cementárny nejsou v každém kraji.

            Prostor spalovny se nachází v bezprostřední blízkosti rodinných domů, patřících zejména do šestého pardubického obvodu (Lány na Důlku) a také do obce Srnojedy. Desítky domů zde byly postaveny po ukončení provozu spalovny Synthesie Semtín. Nejbližší domy stojí jen 360 metrů od spalovny. Výstavba zde stále pokračuje. Areál spalovny byl předmětem stížností občanů již                   v minulosti. Je třeba počítat s tím, že zprovozněním spalovny by došlo ke znehodnocení nemovitostí v širokém okolí. Argumentace žadatele ve prospěch zprovoznění spalovny tím, že znečišťování životního prostředí vyvolané spalovnou by představovalo jen malý podíl na současném znečištění, je neakceptovatelná. Předkladatel tím veřejně konstatuje, že kde je životní prostředí již dnes hodně narušeno, tam se lépe zdůvodňuje provoz dalšího zdroje znečišťování, protože v místě s malým znečištěním by nárůst imisí představoval větší podíl na zhoršení dosavadního stavu. Za zásadní systémovou chybu je třeba považovat, že kontrolní měření emisí provádějí soukromé měřicí firmy po dohodě s provozovatelem zařízení. Nesporně by taková měření měla provádět státní firma. Nedávno jsem na to při osobním setkání upozornil i ministryni životního prostředí. Tuto připomínku jsem vznesl také při listopadovém projednání a jsem rád, že ji MŽP zaregistrovalo.

            Komín spalovny je vysoký pouze 50,2 metru. To znamená, že škodliviny z něj vycházející by se rozptýlily v blízkém okolí, a tedy v poměrně velké koncentraci. Navíc město Pardubice leží nedaleko a ve směru převládajících větrů od spalovny. Případná havárie spalovny by znamenala mimořádné nebezpečí pro obyvatele této lokality. Vzhledem ke všem zmíněným argumentům nelze souhlasit se zprovozněním spalovny na uvedeném místě.

            Přes uvedené zásadní námitky proti zprovoznění spalovny vydala firma AVE CZ tiskovou zprávu, ve které obhajuje svůj záměr a cení si také toho, že KÚ a KHS nemají k předložené dokumentaci připomínky. MŽP vydá stanovisko k záměru firmy AVE CZ zprovoznit spalovnu       v Rybitví návazně na poslední veřejné projednání v dubnu 2023. Místo spalování odpadu bychom se měli zaměřit na omezování produkce nebezpečných odpadů už ve výrobních technologiích, na jejich využívání a recyklaci. Zprovoznění spalovny by bylo v rozporu s tímto trendem.

            Važme si toho, že se argumentaci proti zprovoznění spalovny nebezpečných odpadů            v Rybitví aktivně věnuje, nebo v minulosti věnovala řada lidí. Patří mezi ně minulý i dnešní pardubický primátor, starostové a zástupci okolních obcí, současný krajský hejtman, dřívější náměstek hejtmana Jan Tichý, František Brendl nebo sdružení Arnika. Dobrovolně a ve svém volném čase se z řad občanů případem dlouhodobě zabývají RNDr. Antonín Novák, CSc., Ing. Jan Linhart, Ing. Willy Hána, CSc. a další lidé. Je dobré, že se do celé záležitosti zapojili také lékaři jako MUDr. Vít Ulrych nebo MUDr. Jiřina Lojdová, kteří mohou potvrdit nebezpečí, jež by provoz zařízení znamenal. Dík patří i všem dalším zástupcům veřejnosti, kteří nepodceňují úskalí při provozování uvedeného zařízení v bezprostřední blízkosti obývaných domů a vyslovili námitky nebo podpořili diskutující účastí na jednáních o záměru firmy AVE CZ. Společným úsilím trvajícím už 15 let se nám pádnými argumenty podařilo zamezit realizaci záměru, který by znamenal další zátěž pro životní prostředí Pardubicka.

Literatura:

Modernizace spalovny průmyslových odpadů, provozovna Pardubice,

Dokumentace dle přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí,   AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., Praha, 2007, listopad 2021, červenec 2022

Zákon č. 100/2001 Sbírky zákonů, o posuzování vlivů na životní prostředí