NOVÉ STOLPERSTEINY V PARDUBICÍCH A V HOLICÍCH

Od poloviny 90. let, kdy se datují pocátky projektu, se Stolpersteiny rozšírily do
více než 20 evropských zemí a jejich pocet letos v kvetnu presáhl hranici 100 tisíc.
Inspirací byl Gunteru Demnigovi citát z Talmudu, ríkající, že clovek je zapomenut
až tehdy, když je zapomenuto jeho jméno. Každý kámen je venován jedné konkrétní
osobe, každý kámen predstavuje jeden lidský osud. Nejsou urceny pouze zavraždeným
obetem, ale objevují se na nich také jména tech pronásledovaných, kterým se
útrapy veznic a koncentracních táboru podarilo prežít. Jejich rocní výrobní kapacita
je limitovaná. Nadace k tomuto úcelu založená chce stíhat sledovat a zaznamenávat
jednotlivé lidské osudy a prípadná masová produkce kamenu by se mohla obrazne
priblížit masovému vyvraždování Židu v období nacismu.
Letošní premiérová návšteva pana Demniga v Pardubicích byla soucástí dlouhodobe
plánované cesty, behem které strávil ve východních Cechách 4 dny a položil své
kameny také v Chlumci nad Cidlinou, Chrudimi, Chrasti, ve Vysokém Mýte a v Holicích.
První pardubickou adresou na jeho ceste byla Pernerova ulice cp. 1868, kde žila
rodina Roštejnských. Rudolf Roštejnský vedl obchod s látkami a strižním zbožím na
dnešní tríde Míru a spolecne s manželkou Bertou vychovávali dcery Helenu a Alici.
Jejich manželství bylo tzv. smíšené, což v Pardubicích pred válkou nebylo nijak neobvyklé.
Za okupace však i tyto rodiny pocítily dopady protižidovských zákonu a narízení.
Ve snaze ochránit své deti se manželé Roštejnských v roce 1940 odhodlali
k formálnímu rozvodu. V dusledku tohoto rozhodnutí byla Berta Roštejnská nucena
se od své rodiny odstehovat a její dcery ji mohly navštevovat jen tajne. Prišla ovšem
také o urcitý stupen ochrany, který jí až dosud smíšený snatek poskytoval, a v prosinci
1942 byla zarazena spolecne s ostatními pardubickými Židy do transportu do
Terezína a odtud hned 23. 1. 1943 do dalšího transportu do Osvetimi, kde byla pravdepodobne
hned po príjezdu zavraždena.

V Nerudove ulici cp. 894 se nacházelo zastoupení automobilky Praga, které
puvodne vedl Hugo Freund. Po jeho smrti v roce 1925 rídila firmu vdova Elsa, rozená
Kafková, se synem Rudolfem. V prízemí domu byla kancelár firmy, v patrech byty
a ve dvore se nacházely dílny. Rudolf se v roce 1929 oženil s Annou Hönigsfeldovou,
která pocházela z Mladé Boleslavi a narodily se jim dve dcery – v roce 1931 Ilona
a roku 1934 Nora Lea. V dome bydlel také Rudolfuv starší bratr Otto, povoláním úredník.
Byt v Nerudove ulici byli Freundovi za okupace v dusledku protižidovských opatrení
nuceni opustit, a prehlásili se do Studánky, kde je v záveru roku 1942 zastihlo
predvolání do transportu do Terezína. Vetšina lidí z obou pardubických transportu
Cf a Cg byla v prubehu let 1943 a 1944 z Terezína deportována do vyhlazovacího
tábora v Osvetimi. Otto Freund byl poslán do Osvetimi hned v lednu 1943, Elsa
v kvetnu 1944, Rudolf v zárí 1944 a jeho manželka Anna s detmi v ríjnu 1944. Všichni
zde zahynuli.
V dome cp. 1598 v Teplého ulici nalezli nový domov manželé Leo a Pavla Fürnbergovi
se synem Kurtem, když své dosavadní bydlište ve Znojme museli v dusledku
Mnichovské dohody a odstoupení pohranicí na podzim 1938 opustit. Také Fürnbergovi
byli zacátkem prosince 1942 nuceni dostavit se na shromaždište k transportu
do Terezína. Leo Fürnberg byl v té dobe již beznohým invalidou, takže byl spolu
s nekolika dalšími hure pohyblivými osobami v Praze z transportu vyložen, internován
v chorobinci pražské židovské obce a do Terezína byl dopraven až v cervenci
1943, kdy již železnicní koleje vedly až do Terezína a nebylo nutné absolvovat tríkilometrový
peší presun ze stanice Bohušovice nad Ohrí jako dosud. Rodine Fürnbergove
se obávané transporty do Osvetimi vyhnuly a po válce se všichni vrátili zpet do
Pardubic. Nechteli nadále nosit nemecké príjmení a nechali si jej zmenit na Fialovi,
ze syna Kurta se stal Karel. Manželé Fialovi dožili v Pardubicích, jejich syn odešel
roku 1949 do Izraele. Slavnostního aktu zasazení Stolpersteinu se osobne zúcastnil
Karluv syn Ilan Fiala.
Deset nových Stolpersteinu pribylo v zárí také v sousedních Holicích, kde se pokládalo
již potretí. Prvním zastavením byl dum ve Zborovské ulici cp. 590, kde byly
usazeny 4 kameny pro rodinu Seinerovu. Ta se do Holic prestehovala kolem roku
1910 z Litetin. Bedrich Seiner s manželkou Augustou meli celkem osm detí. Druhorozený
syn Rudolf (nar. 1886) se odstehoval do Blšan, kde si zarídil obchod se strižním
zbožím. S manželkou Olgou roz. Russovou meli syna Karla (nar. 1922) a dceru
Helenu (nar. 1924). V dusledku odstoupení pohranicí na základe Mnichovské dohody
Rudolfova rodina presídlila ke svým príbuzným do Holic. V prosinci 1942 byli Rudolf
s manželkou Olgou a detmi Karlem a Helenou deportováni do Terezína a odtud hned
v lednu 1943 do Osvetimi, kde všichni zahynuli.
Rodina Weinsteinova prišla do Holic kolem roku 1909. Ludvík Weinstein (nar.
1877) zde nejprve provozoval továrnu na výrobu obuvnických kopyt a od konce 20. let
továrnu na krabice a papírové zboží. S první manželkou Ellou roz. Aronovou mel syna
Zdenka a dceru Lilly. Roku 1924 se vdovec Ludvík Weinstein znovu oženil s ovdovelou
Idou Popperovou a od té doby rodina bydlela na námestí v dome cp. 27, který
dosud patril Popperovým. Záhy po zacátku okupace odešel Zdenek Weinstein do
zahranicí, kde sloužil v ceskoslovenských jednotkách, nejprve ve Francii a od roku
1940 ve Velké Británii. Manželé Ida a Ludvík Weinsteinovi byli v dusledku Zdenkovy
emigrace internování ve Svatoboricích, kde Ida 25. 10. 1942 zemrela. Ludvík byl na
pocátku roku 1943 deportován do Terezína a odtud koncem téhož roku do Osvetimi,
kde zahynul. Dcera Lilly se ješte pred transporty provdala za Alberta Druckera
do Parníku u Ceské Trebové. Veznení v koncentracních táborech prežila a po válce
se doma setkala se svým bratrem Zdenkem.

V Nerudove ulici cp. 894 se nacházelo zastoupení automobilky Praga, které
puvodne vedl Hugo Freund. Po jeho smrti v roce 1925 rídila firmu vdova Elsa, rozená
Kafková, se synem Rudolfem. V prízemí domu byla kancelár firmy, v patrech byty
a ve dvore se nacházely dílny. Rudolf se v roce 1929 oženil s Annou Hönigsfeldovou,
která pocházela z Mladé Boleslavi a narodily se jim dve dcery – v roce 1931 Ilona
a roku 1934 Nora Lea. V dome bydlel také Rudolfuv starší bratr Otto, povoláním úredník.
Byt v Nerudove ulici byli Freundovi za okupace v dusledku protižidovských opatrení
nuceni opustit, a prehlásili se do Studánky, kde je v záveru roku 1942 zastihlo
predvolání do transportu do Terezína. Vetšina lidí z obou pardubických transportu
Cf a Cg byla v prubehu let 1943 a 1944 z Terezína deportována do vyhlazovacího
tábora v Osvetimi. Otto Freund byl poslán do Osvetimi hned v lednu 1943, Elsa
v kvetnu 1944, Rudolf v zárí 1944 a jeho manželka Anna s detmi v ríjnu 1944. Všichni
zde zahynuli.
V dome cp. 1598 v Teplého ulici nalezli nový domov manželé Leo a Pavla Fürnbergovi
se synem Kurtem, když své dosavadní bydlište ve Znojme museli v dusledku
Mnichovské dohody a odstoupení pohranicí na podzim 1938 opustit. Také Fürnbergovi
byli zacátkem prosince 1942 nuceni dostavit se na shromaždište k transportu
do Terezína. Leo Fürnberg byl v té dobe již beznohým invalidou, takže byl spolu
s nekolika dalšími hure pohyblivými osobami v Praze z transportu vyložen, internován
v chorobinci pražské židovské obce a do Terezína byl dopraven až v cervenci
1943, kdy již železnicní koleje vedly až do Terezína a nebylo nutné absolvovat tríkilometrový
peší presun ze stanice Bohušovice nad Ohrí jako dosud. Rodine Fürnbergove
se obávané transporty do Osvetimi vyhnuly a po válce se všichni vrátili zpet do
Pardubic. Nechteli nadále nosit nemecké príjmení a nechali si jej zmenit na Fialovi,
ze syna Kurta se stal Karel. Manželé Fialovi dožili v Pardubicích, jejich syn odešel
roku 1949 do Izraele. Slavnostního aktu zasazení Stolpersteinu se osobne zúcastnil
Karluv syn Ilan Fiala.
Deset nových Stolpersteinu pribylo v zárí také v sousedních Holicích, kde se pokládalo
již potretí. Prvním zastavením byl dum ve Zborovské ulici cp. 590, kde byly
usazeny 4 kameny pro rodinu Seinerovu. Ta se do Holic prestehovala kolem roku
1910 z Litetin. Bedrich Seiner s manželkou Augustou meli celkem osm detí. Druhorozený
syn Rudolf (nar. 1886) se odstehoval do Blšan, kde si zarídil obchod se strižním
zbožím. S manželkou Olgou roz. Russovou meli syna Karla (nar. 1922) a dceru
Helenu (nar. 1924). V dusledku odstoupení pohranicí na základe Mnichovské dohody
Rudolfova rodina presídlila ke svým príbuzným do Holic. V prosinci 1942 byli Rudolf
s manželkou Olgou a detmi Karlem a Helenou deportováni do Terezína a odtud hned
v lednu 1943 do Osvetimi, kde všichni zahynuli.
Rodina Weinsteinova prišla do Holic kolem roku 1909. Ludvík Weinstein (nar.
1877) zde nejprve provozoval továrnu na výrobu obuvnických kopyt a od konce 20. let
továrnu na krabice a papírové zboží. S první manželkou Ellou roz. Aronovou mel syna
Zdenka a dceru Lilly. Roku 1924 se vdovec Ludvík Weinstein znovu oženil s ovdovelou
Idou Popperovou a od té doby rodina bydlela na námestí v dome cp. 27, který
dosud patril Popperovým. Záhy po zacátku okupace odešel Zdenek Weinstein do
zahranicí, kde sloužil v ceskoslovenských jednotkách, nejprve ve Francii a od roku
1940 ve Velké Británii. Manželé Ida a Ludvík Weinsteinovi byli v dusledku Zdenkovy
emigrace internování ve Svatoboricích, kde Ida 25. 10. 1942 zemrela. Ludvík byl na
pocátku roku 1943 deportován do Terezína a odtud koncem téhož roku do Osvetimi,
kde zahynul. Dcera Lilly se ješte pred transporty provdala za Alberta Druckera
do Parníku u Ceské Trebové. Veznení v koncentracních táborech prežila a po válce
se doma setkala se svým bratrem Zdenkem.

V Palackého ulici cp. 232 žila rodina Glaserova. Františka Glaserová se narodila
roku 1884 v Kutné Hore a roku 1909 se zde provdala za majitele holické továrny na
obuv Vítezslava Glasera, který pocházel z Pelhrimova. O rok pozdeji se manželum
narodil v Holicích syn Jan, roku 1912 další syn Karel a v roce 1920 dcera Anna.
Vítezslav Glaser v roce 1938 zemrel a nedožil se tak transportu do Terezína, kam byli 

v roce 1942 zarazeni ostatní clenové rodiny, s výjimkou Karla, který v dobe okupace
žil v Praze a do Terezína se dostal jedním z prvních transportu již na konci listopadu
1941. Františka Glaserová se syny Janem a Karlem byli z Terezína v roce 1943 odvleceni
do Osvetimi, kde všichni zahynuli. Dcera Anna, provdaná Flussová, koncentracní
tábory prežila a dockala se osvobození v Bergen-Belsenu.
V lonském roce jsme v Jiráskove ulici položili Stolpersteiny rodine Oskara Frieda.
Jeho starší sestra Olga (nar. 1886) se pred snatkem s Václavem Fialou roku 1909
nechala pokrtít a prijala jméno Anna. Rasové zákony za okupace však neposuzovaly
cloveka podle príslušnosti k církvi, nýbrž podle rodového puvodu, a Anna tak byla
v tomto období z hlediska zákona považována za židovku, což melo dopad i na její
rodinu. Pod tlakem protižidovských opatrení se manželé rozvedli, v dusledku cehož
prestala být Anna chránena smíšeným manželstvím a musela v prosinci 1942 nastoupit
do transportu do Terezína, odkud byla v lednu 1943 deportována do Osvetimi, kde
zahynula.
Obe samosprávy mají zájem pokracovat v projektu Stolpersteinu i v roce 2024.
Termín instalace se bude odvíjet od prípadné úcasti autora projektu pana Guntera
Demniga, kterého bychom v našem regionu v príštím roce opet rádi privítali.