PAVEL CERMÁK, POPRAVENÝ V KVETNU 1945

To již však rodina bydlela v Praze-Ruzyni.
Pavel Cermák šel ze Svítkova do ucení na krejcího do Prahy po pobytu u svého
dedy, pana Cenka (Vincence) Láta, Žižkova 246, Svítkov. Z místa, kde byl nasazen, byl
poslán korespondencní nedatovaný lístek (z razítka je pouze patrná pošta Kojetín), 

strýci a tete Štepánkové (rozené Látové) do Svítkova, mimo jiné
se sdelením, že škola, v níž bydlel, byla bombardována s tím, že devet jeho kamarádu
je mrtvých a patnáct težce zranených. Tito mladí muži, spíše chlapci, byli ubytováni
v Kožušanech (ve trech hospodách a ve škole), místní jim ríkali zákopníci (kopali
protitankové príkopy) a puvodne jich bylo asi tri sta padesát. Dozor nad nimi meli
starší rakouští záložáci, kterí se chovali dle pametníku velice tolerantne. Díky situaci
na frontách se zákopníci zvolna z Kožušan vytráceli až do okamžiku, kdy v Kožušanech
zustal jako poslední Pavel Cermák. Když se ho místní ptali, proc nejede domu
do Prahy, mel údajne odpovídat, že dostal od rodicu dopis, aby s návratem nepospíchal,
že v Praze se neco chystá a nebude tam bezpecno a bezpecneji mu bude na
Morave. Rodice bydleli v Praze-Ruzyni, kde byla kasárna SS. Rovnež ho k místu vázal
vztah k místní dívce, který se mu stal osudným. Posledního dubna bylo v Kožušanech
bombardováno sovetským letectvem stádo dobytka hnané Nemci – výsledkem bylo
zabitých šest místních obcanu.
Odpoledne, asi v 5 hodin, dne 1. kvetna 1945 se v Kožušanech objevil sovetský
tank T 34 z pruzkumného oddílu (fronta byla vzdálena si 20 km). Osamocený tank
vzbudil v obyvatelích Kožušan mylný dojem, že Nemecko den po sebevražde Adolfa
Hitlera kapitulovalo. Tank vydesil nemecké a madarské vojáky procházející vesnicí
natolik, že odhazovali zbrane a utíkali. Místní muži, z poloviny spíše mladíci, se temito
zbranemi ozbrojili a vydali se bránit blízký železnicní most. Nemecká motospojka,
po které bylo stríleno v sousedních Tážalech, aniž by byla zasažena, zrejme
tuto situaci oznámila na velitelství v Olomouci, a ješte pred soumrakem dorazila do
obce na nákladním automobilu jednotka SS. Povstalci se od mostu rozutekli a zbrane
v panice odhodili. V obci byl klid, komando nekolikrát projelo obec a již se zdálo, že
SS mani odjedou do Tážal, kde došlo ke strelbe na motospojku a nemecké dustojníky.
Mezi tím však bylo nekolikrát omylem vystreleno jinou nemeckou jednotkou, která
nad obcí obsazovala zákopy, na nejakého opilce. Komando z Olomouce se domnívalo,
že strelba je urcena jemu a vyrazilo k železnicnímu náspu, kde byli zalehnuti místní,
již neozbrojení mladíci. Ti se následne uchýlili do verejného protileteckého krytu
v domnení, že se jim nemuže nic stát.
Trestná expedice objevila jednu odhozenou pušku a rovnež 14 mužu (spíše však
šli najisto, snad na základe udání), kterí se schovali do shora uvedeného protileteckého
krytu (vcetne Pavla Cermáka). Pavel Cermák mel zrejme možnost odbehnout
se ukrýt do blízkého drážního domku císlo 71, kde bydlela jeho tehdejší neopetovaná
láska, která jej den pred tím odmítla. Cítil se zrejme ponížený, a proto do domku nezamíril.
Paní Boženka Sedláková (v té dobe starší než Pavel Cermák) si do smrti vycítala,
že svým striktním odmítnutím nechtene prispela k této tragédii. Ti, kterí se
schovali doma, prípadne utekli do polí, se zachránili. Komando složené z príslušníku
zbraní SS všech ctrnáct mužu z krytu ve veku od šestnácti do triceti osmi let spoutalo
po dvou (Pavel Cermák z nich byl nejmladší) a odvezlo do Olomouce k výslechum.
V Kožušanech a sousedních Tážalech mezi tím probíhalo další zatýkání. Nacisté
pohrozili, že pokud nedostanou zpet své zbrane, tak zadržené popraví a obec vypálí.

Nakonec se však spokojili se tremi odevzdanými puškami; obmekcilo je zrejme
i veprové a pivo, címž je pohostil místní starosta. Nikdy se presne nezjistilo, co se
v Olomouci delo se ctrnácti muži. Dodnes se na príklad neví, zda prišli o život (strelou
do hlavy) 2. nebo 3. kvetna. Místní pametník (pan Buchta) se domnívá, že to bylo
pravdepodobne v noci z 2. na 3. kvetna poté, co si zajatci museli u fortu (pevnustky)
XIII. vykopat dve jámy, kde skoncila jejich tela.
Až 13. kvetna, tedy ctyri dny po osvobození obce, se místní dozvedeli o tragédii.
Vypravili se tedy k pevnosti a v hromadném hrobe nalezli sedmnáct mrtvol, protože
s muži z Kožušan byli popraveni i tri povstalci z Brodku u Prerova. Pri exhumaci bylo
zjišteno, že obeti pred popravou byly muceny.

Národní pohreb se konal 16. kvetna do spolecného hrobu v sousedních Charvátech
a smutecního pruvodu (rakve byly zahaleny ceskoslovenskými vlajkami) se úcastnilo
asi pet tisíc lidí.
Rodice Pavla nic o osudu svého syna nevedeli, po konci války ucinili dotaz do
Kožušan. Tajemník MNV v Kožušanech je dopisem ze dne 2. 7. 1945 (již bylo více jak
ctrnáct dní po pohrbu) seznámil s tragickým osudem jejich syna a s celkovým dením
na pocátku kvetna v obci.
Dodnes se tato událost v míste zacátkem kvetna pripomíná. Pomník na hrbitove
v Charvátech, jehož majitelem je obec Kožušany-Tážaly, je vzorne udržovaný. Maminka
Pavla, bydlící v Praze-Ruzyni, pokládala venecek a zapalovala svícku k pametní 

desce v Ruzyni, odhalené obetem perzekuce 5. 5. 1946, kde je Pavel uveden (zemrela
1984). Po válce navštívila nekolikrát tato rodina místo posledního odpocinku Pavla.
Bohužel ve Svítkove upadl Pavel Cermák do zapomnení (podobne, i když v menší
míre, piloti RAF Dubec a Procházka) a autor se domnívá, že jeho foto je jedno z mála,
které je tímto ve Svítkove prezentováno. Priložené parte a foto ze hrbitova se zminují
o poprave dne 1. kvetna 1945. Zrejme je však platné datum 3. 5. 1945. V obci
Kožušany je na základní škole památník padlým ve WW II., kde je Pavel Cermák
rovnež uveden jako padlý spoluobcan (ac obcanem Kožušan nebyl). Po osvobození byl
in memoriam vystaven dne 5. 10. 1945 doklad, potvrzující Pavlovu ilegální cinnost
ve svazku Cs. Moravské brigády. Dne 17. 11. 1945 byl Pavlu Cermákovi prezidentem
republiky udelen in memoriam Ceskoslovenský válecný kríž 1939, který prevzali
v Praze dne 5. 4. 1946 jeho rodice.

Do zapomnení bohužel upadl rovnež rodák ze Svítkova, žák základní školy
ve Svítkove Marcel Schwarz, který jako patnáctiletý zahynul v koncentracním tábore
Osvetim (Auschwitz-Birkenau).
Naposledy jej spolužáci videli ve škole ve mlýne, bydlel v Dlouhé ulici za školou.
Jeho jméno je na seznamu pardubických obetí holokaustu na židovském hrbitove
v Pardubicích.

Jistá povedomost panuje o pilotech RAF, plukovníkovi Dubcovi (svítkovský rodák
– jeho ctyri rodinní príslušníci byli perzekvováni – od zárí 1942 do jara 1945 byli
internováni v tábore Svatoborice) a plukovníkovi Procházkovi, který ze Svítkova odcházel
do zahranicí (jeho manželka Blažena byla v dobe protektorátu perzekvována
– byla internována od zárí 1942 v tábore ve Svatoboricích) a po válce se do Svítkova
vrátila. Rozhodne by si však zasloužili výraznejší pripomenutí (pojmenování ulice,
a pod.).
Zdroje:
Wikipedie.
Archiv Josefa Štepánka, rocník 1942, bratrance Pavla Cermáka.
Korespondence se starostkou obce Charváty paní Kowalczukovou.
Archiv a konsultace s panem Milanem Žencákem, historikem Kožušan.
Archiv a konsultace s paní Annou Zahrádkovou, rozenou Novákovou, rocník 1945,
sestrou Pavla Cermáka.