VRACÍME SE KE KLASIKUM PARDUBICKÉ VLASTIVEDY

Dnešnímu Pernštýnovu námestí /I/ se až do roku 1918 ríkalo jen Hlavní námestí
a v obecné mluve rynk; správný název zní Viléma z Pernštejna. Námestí je stredem
mesta topograficky, památkove a historicky. Ti, kdo v ranných dobách první
osídlili Pardubicko, rádi volili pahorek, obklopený bažinami, a tedy dobre chránený.

Také Pardubice vznikly na pahorku – Sakar ríká „tuhém“ –, ale zda se puvodní tržište
osady krylo s dnešním námestím, nemužeme bezpecne ríci. Historikové, a zejména
profesor Vl. Zikmunda, soudí, že leželo o kus severneji a že bylo ohraniceno ulicemi
Kostelní a Bartolomejskou; jejich mírné a presne na sebe navazující stácení nasvedcuje
tomu, že obepínaly nejaký ovál a této domnence svedcí i skutecnost, že vzdušná
cára mezi kostelem sv Bartolomeje a Panny Marie Zvestování protíná tento predpokládaný
ovál, což odpovídá forme starých slovanských osad. To by znamenalo, že celý
dnešní blok domu na severní strane námestí (s radnicí) vznikl až roku 1507, když
Vilém z Pernštejna budoval nové gotické Pardubice, a pritom vytycil dnešní námestí;
puvodní návrší bylo prekopáno a srovnáno, címž se na jižním kraji zvedlo o 3 metry
nad okolí; pamatujeme zajištující kamenný taras, který byl odstranen pri stavbe
budovy dnešního ONV roku 1924.
Když mesto lehlo dne 29. brezna 1538 celé popelem, poveril Jan z Pernštejna
Mistra Jiríka Olomouckého renovací verejných budov a staveb i dozorem nad stavbami
soukromníku.
Pokracujeme ve vyprávení o námestích a prostranstvích. Pták nebo Na ptáku,
U ptáka /II/ se po roce 1537 ríkalo té cásti Palackého trídy, kde od roku 1895 stály
jezdecké kasárny, snad jejich tzv. malá jízdárna na rohu ulice K Polabinám; dnes tam
stojí novostavba obchodního domu Prior. Na tomto prostranství se obyvatelé mesta
bavili lukostrelbou do dreveného ptáka na vysoké žerdi.
Parkove upravenému námestí pri východní strane Mestského divadla se kolem
roku 1880 ríkalo Karlín; pojmenování odkazuje na Karlovu ulici, která odtud vede
k jihu. Zacátkem 20. století se hovorilo o Žižkove námestí ci ulici a po krátké mezihre
se Švehlovým námestím (1945) sem byl z Námestí Osvobození (od r. 1990 nám.
Republiky – red.) prenesen název Smetanovo námestí.
Grunty, jež tu lemovaly hradební príkop, byly roku 1639 vypáleny a roku1643
tu byla navržena mohutná šance; její zbytky sloužily ješte ve 2. polovine 18. století
za zahrádky. V rámci silnicních úprav roku 1910 byly domky, jež tu stály a byly mestem
vykoupeny, zboreny, takže vzniklo dnešní prostranství. Sad tu byl založen roku
1911/1912; zbývá z neho trávník a nemnoho stromu.
V místech, kde byla roku 1929 dle návrhu pardubického rodáka Ing. arch. dr.
Ladislava Machone postavena nová reálka – slouží dnes odbornému školství-, bývalý
dvur, kterému se ríkalo Preysovský, ponevadž v 2. polovine 16 století patril panskému
forštmistrovi Jetrichovi Preysovi Mansteinovi.
Pospíšilovo námestí /III/ pri Sezemické ulici, Sporilovu a Na Bukovine pripomíná
reditele škol Otokara Pospíšila, který se narodil v Pardubicích 17. února 1871 a zemrel
tady 28. brezna 1949. Byl to znamenitý a všestranný kulturní pracovník, spisovatel,
dramatik, novinár a zakladatel jedinecného literárního archivu našeho muzea,
Slavína.
U Josefa /III/ je název zastaveného prostranství pri aleji na pravém labském brehu,
kudy vedla od zrušeného labského mostu jediná komunikace k severu. Stávala
tu kaple sv. Josefa, dnes se tam západním smerem tycí budovy studentských kolejí.
U staré cihelny /III/ nazývá nejstarší urbár dnešní Ležánky.
Na vrtálne /III/ se ríkalo prostranství nekdejšího panského belidla mezi Haldou
a jalovým odpadem starého ramene Chrudimky. Když byla belidla v 2. polovine 17. století
opuštena, usídlili se tu se svými dílnami tesari, jichž predním úkolem bylo provrtávat
klády pro vodovodní potrubí. Stávalo tu více stavení, která však po velkém
požáru 30. dubna 1818 – lehlo jich popelem 15 – nebyla všechna obnovena.