PETR VOZÁB – VÍTĚZ VELKÉ PARDUBICKÉ A KOČÍ PRINCEZEN A PRINCŮ

Světlo světa spatřil Petr poprvé 14. 3. 1956 a nebyl u toho sám, protože pocházel
z jednovaječných dvojčat, o chvilku ho předběhl jeho bratr Vladimír. Jejich sestra
Anička, zvaná Míla, je o sedm let starší. Celá rodina žila v Řečanech nad Labem, a tak
to neměl Petr daleko do Kladrub. Koně si zamiloval již v dětství a díky školnímu kamarádství
s „Kladrubáky“ se dostal i do hřebčína. Jeho záliba ho dovedla až do Středního
zemědělského učiliště, které absolvoval v letech 1971 a 1972. Pak již nastoupil
do hřebčína do dostihové stáje v Kolesách. Trénovali ho Jaroslav Louda, Ing. Václav
Nágr a Václav Čermák.
Překážkové dostihy
Dostihům se věnoval téměř dvacet let a získal mnohá přední umístění v rámcových
dostizích a také ve Velké pardubické. Jezdil kladrubské koně chlumeckého
původu Norku a Novelu, dále Salda, Vitamina, Avaru, Šanci, Javora, Olina, Vestce,
Daňka, Bahiru a mnohé další.
Na počátku 80. let kraloval ve Velké pardubické Pavel Liebich se Sagarem zvítězili
třikrát, a to v letech 1981–1983. Když se Sagar zranil v kvalifikačním dostihu,
snažil se ho zastupovat polokrevník Festival (Blatec xx – Fantasie po Diadém xx
z F XVIII) s Petrem Vozábem. V roce 1984 se jim to sice nepodařilo, ale o rok později
si již slavné vítězství nenechali uniknout. Radost z toho byla obrovská, protože se jim
podařilo úspěšně hájit barvy hřebčína, a ještě na koni, který se v Kladrubech narodil.
Krátce nato se Petr oženil se slečnou Jolanou a měli dva hochy Petříka a Honzíka.
Dostihová stáj v Kolesách byla zrušena počátkem 90. let 20. století. Z dostihových
koní přesedlal Petr Vozáb na kozlík a začal se věnovat zápřežím.
Soutěže spřežení
V roce 1992 přešel Petr Vozáb z koleských stájí do Kladrub k výcviku. Jednak
se věnoval přípravě mladých koní na zkoušky výkonnosti a dále začal intenzivněji
zapřahat. Aby mu to lépe šlo, byl na jaře roku 1993 poslán do Německa k Michelu
Quinklerovi. Jeli tam společně s Jiřím Škodným a oba se učili u mistra opratí, jak
správně zapřahat a jezdit podle Beno von Achenbacha. Pan Quinkler jim dokonce
umožnil účastnit se v Německu několika závodů.
Po návratu byl vidět velký posun kupředu a Petr začal soutěžit v soutěžích čtyřspřeží.
Musel si dát dohromady čtyřku, kde základ tvořili Sacramoso Eroica XLIII,
Generale Aversa XLIX, Favory Rava XXI a Sacramoso Clarisa III. Jeho nejoblíbenějším
koněm byl Sacramoso Eroica XLII, přezdívaný Majda. S ním absolvoval dojemné
rozloučení na závěr jeho sportovní kariéry za ním dojel na kliniku do Heřmanova
Městce, když hřebec odcházel na věčné pastviny…
Petr se zúčastňoval řady soutěží spřežení a na Mistrovství ČR v soutěžích spřežení
získal celkem devět zlatých a tři stříbrné medaile. K tomu se zúčastnil několika mistrovství
světa, poprvé v jednospřeží se Sacramoso Energica L v rakouském Ebbsu, ve
čtyřspřeží v roce 2000 ve Wolfsburgu, v roce 2004 v maďarském Kecskemétu, v roce 

2006 bylo MS součástí světových jezdeckých her v Cáchách a v roce 2008 se MS
uskutečnilo v holandském Beesdu, kam přišlo na maraton 70 000 diváků.
Jezdecké dny
Od počátku nástupu do kladrubského hřebčína se Petr zúčastňoval všech aktivit
souvisejících s jezdeckými dny. Soutěžil v loveckých jízdách, dělal čikoše a doprovázel
stádo, jezdil čtverylky a hlavně jezdil odvážně uherskou poštu s pěti koňmi. Nikdy
se nebál a pokud náhodou trošku, nedával to znát. Odvaha mu nikdy nechyběla.
A nechyběl mu ani šestý smysl pro koně. On většinou velice dobře rozpoznal, který
kůň je dobrý, vynikající nebo je zbytečné ho trénovat. Koně i lidé k němu chovali
respekt.
Dar v porozumění koním od Pána Boha, trénink, pozorování ostatních jezdců či
závodníků mu umožnily stát se svého času hvězdou nejenom při jezdeckých dnech,
závodech či na výstavách, ale nakonec do dovedly i k českému rekordu.

Rodina
Petr bydlel s rodinou nejdříve v Kolesách, později se přestěhovali do Kladrub. Ještě,
než chlapci dorostli, došlo k rozvodu rodičů. Petr si vzal Petříka a Honzíka do vlastní
péče a staral se o ně. Dokonce jim i sám velmi dobře vařil, pekl a zastal mnoho domácích
úkolů. Své syny brával s sebou na závody, ale nikoliv jako diváky, ale jako důležité spolujezdce.
Se závodní čtyřkou nemůžete na kočáře sedět sám a musíte mít dva groomy.

Jeho synové se tak stali i ošetřovateli koní, důležitými navigátory v maratonu a odvážnými
přísedícími. Není nadto spolehnout se na vlastní rodinu. Ne vždy bylo snadné
i v NH sehnat spolujezdce na trénink a na závody…
Dvaadvacetispřeží
Běžně zapřahal Petr Vozáb čtyřku, při slavnostních příležitostech vícespřeží
– šestkou počínaje a dvaadvacetispřežím konče. Od roku 1992 do roku 2023 se
v hřebčíně nekonaly jezdecké dny. Obnoveny byly v roce 2004 a tehdy Petr zapřáhl
šestnáctispřeží, v roce 2006 vyjela z koleské brány dvacítka a o dva roky později přidal
ještě jeden pár. V zápřeží tak bylo 19 plemeníků a tři valaši, protože další hřebce
již hřebčín neměl. Tento rekord byl zapsán do České knihy rekordů v Pelhřimově.
Třebaže ve světě jsou k vidění občas i větší zápřeže, většinou jsou v nich zapřaženy
klisny a valaši, a to je jistě jiná kategorie. Kladruby, pokud to množství koní dovolí,
zapřahají hlavně hřebce.
Pozice
Z hlediska pracovních pozic si Petr prošel vším od píky, jak to má správně být.
Začínal jako dostihový jezdec, později jezdec u výcviku, vedoucí výcviku a správce
hřebčína. Na krátkou dobu byl i zástupcem ředitele a od konce roku 2009 také náměstkem.
Kromě těchto pracovních pozic byl špičkovým dostihovým jezdcem, vynikajícím
jezdcem soutěží spřežení a reprezentantem České republiky v soutěžích spřežení.
Měl dar dobře trénovat, takže byl i trenérem a později stavitelem parkurů a tratí
pro soutěže spřežení. Věděl, co koním vyhovuje, co je pro ně obtížné a jeho parkury
a tratě byly vždy kvalitně a zajímavě postavené dle potřeby akce – náročné pro klasické
soutěže a atraktivní pro diváky třeba při halových závodech. S těmi se začalo
právě díky Petrovi po návratu z Equitany 2005. V březnu roku 2006 jsme uspořádali
první halové závody ve Slatiňanech tak, aby na ně navazovala již klasická soutěžní
sezona.
Výstavy
Petr Vozáb byl velkou hvězdou mnoha našich i světových výstav koní. Nejvíce se
mu dařilo na největší evropské výstavě koní Equitana v Essenu. Té se zúčastnil několikrát,
a dokonce vystupoval i ve večerním program Hop top show, což se do té doby
nikomu z Čech nepodařilo (většina vždy vystupovala v denních programech). Díky
tomu následovaly pozvánky do Holandska, Rakouska, Švýcarska, Německa a dalších
zemí. Nikde se Petr neztratil a udivoval přihlížející odvahou a pěkným vedením koní
– což ocenil i velký znalec koní hrabě Günzel von der Schulenburg z Wolfsburgu.
Za hvězdu byl nejen v Essenu, ale také ve Friedrichshafenu, Hamburku, Lipici,
Zwolle, Salcburku a na mnoha dalších místech.
V Kladrubech ho potěšilo, že mohl vézt dostihového jezdce a nejslavnějšího spisovatele
detektivek Dicka Francise, šéfku výstavy Equitana z Essenu Tinu Uetz, kdysi 

též našeho prvního ombudsmana Dr. Otakara Motejla, ministra zahraničí Karla
Schwarzenberga a část z jeho doprovodu stovky diplomatů z 52 zemí světa, ministry
zemědělství a kultury, hejtmany a mnoho dalších.
Ohlédnutí
Většina lidí v životě občas neudělá všechno úplně dobře. Na druhou stranu dokáže
ty drobné či větší problémy vyvážit něčím jiným. A to Petr dokázal skvěle. Převážila
jeho celoživotní láska a porozumění koním, dokázal si zjednat pořádek a uznání,
zbytečně nemluvil, ale uměl vše ukázat a předvést, nebál se riskovat, byl osobně
statečný, většinou hodně upřímný, někdy prakticky taktizující, často byl vtipný a nad
věcí, tvrdohlavý, oddaný koním a jejich správnému chovu, výcviku a předvedení. Pro
koně a pro hřebčín byl zásadní osobností. Takové by neměly odcházet… Ale jde do
dobré společnosti, tam nahoře se uvidí nejenom se svými milovanými koňmi, především
s Majdou, ale i s řadou osobností, které kdy potkal nebo vozil, včetně prince
Philipa, doni Pilar de Bourbon či Dicka Francise…