„VEVERČE“ A ŠKOLA U SV. JANA - 4. část - Základní škola od 70. let do školního roku 2000/2021

Výchovné metody sovětského pedagoga Makarenka jsou Biblí našeho školství.
Chodil jsem do školy, která nesla jeho jméno, jakož to i náměstí, kde stojí (dnes
Benešovo).
Od září 1970 působili ve vedení ZŠ bratranců Veverkových Jan Zetěk, Miluše
Krpatová a Marie Vodrážková. Školu navštěvovalo 722 dětí, z toho 350 chlapců a 372
dívek.
V následujícím školním roce byl ředitelem školy Jan Zetěk, zástupci Mojmír Hujer
a Miluše Krpatová.
Ve škole se pořádala tzv. školní akademie a působilo mnoho kroužků (vedení nejrůznějších
kroužků bylo tehdy ve velké módě, čím více, tím lépe, děti musely většinou
na bohatou plejádu mimoškolních činností reagovat a vstoupit do nich). Mezi
známý kroužek patřil pěvecký sbor pod vedením pana učitele Jana Menčíka.
Od roku 1972 se velkým šlágrem stalo malování dětí na chodníku křídami, pravidelně
na Den dětí. Akce se uskutečňovaly před pardubickým divadlem, později před
budovou spořitelny.
Ve škole, počátkem 70. let, působilo 36 učitelů, žáci byli rozděleni do 25 tříd.
Ve školním roce 1973–1974 řídili školu Jan Zetěk, František Valenta a Miluše
Krpatová, kterou v průběhu roku vystřídala Jarmila Javorková. V následujícím roce
nastoupil do vedení místo Jarmily Javorkové Josef Vinkler.
Vedení školní kroniky je v 70. letech netransparentní. Badatel se dozví o stále
se opakujících frázích, které byly doslova na každém rohu. Většinou se napsalo jen
několik jmen učitelů ve vedoucích funkcích, a to stačilo!
Na počátku 80. letech zůstal ředitelem školy Josef Vinkler, zástupkyněmi byly
Miloslava Jarošová a Jana Pětníková. Školu v tu dobu následovalo 1116 žáků. Nárůst
počtu žáků souvisel s pozdější nálepkou („Husákovy děti“ = nárůst celkového počtu
obyvatel).
Ve školním roce 1983/84 se ředitelkou stala Miloslava Jarošová, zástupkyněmi
Jaroslava Schejbalová a Jana Pětníková. Zajímavostí roku byla návštěva populárních
herců, jako Štěpánka Haničincová (představitelka pohádkových babiček) a Jan Přeučil
(manželé). Novou soutěží se stala akce nazvaná Děti, mír a umění.
Ve druhé polovině 80. let působila jako ředitelka školy Miloslava Jarošová, zástupkyněmi
byly Hana Brůhová a Jana Pětníková.
Nový školní rok 1986–87 začal tzv. Hodinou míru. Plán školy byl zaměřen na
ochranu životního prostředí, na úsporu paliv a energií a na školní výlety a exkurze.
Školou kolovaly fráze jako Kladný vztah k práci, Ohleduplné chování a jednání
se všemi lidmi a Zaměření na estetickou výchovu. Časté byly besedy o škodlivosti
kouření, alkoholismu a toxikománie.
Školu navštívil také populární zpěvák Václav Neckář (beseda).
Po roce 1989 (Sametové revoluci) došlo v naší zemi ke změnám a tedy pochopitelně
i školství. Právě v roce 1990–1991 byly pozměněny školní osnovy dějepisu.
Vznikly prozatímní učebnice, které byly později vystřídány učebnicemi definitivními.

Shodou okolností jsem začal učit na začátku 90. let a mohu tedy vzpomenout na
problémy, které právě učitelé dějepisu měli. Dějepis je společenská (humanitní) věda,
která reaguje spolu s občanskou výchovou (naukou) určitě nejcitlivěji na jakékoliv
politické „výkyvy“, než např. vědy exaktní jako matematika či fyzika.
Považuji svůj první rok jako učitel za obrovské štěstí, že jsem mohl učit daleko
objektivnější pravdu, než politické a historické nesmysly, které se nashromáždily za
předešlého režimu v prosovětských učebnicích. Snahou právě devadesátých let bylo
zacelit tzv. bílá místa, která v učebnicích vznikla.
Oslovení soudružko (nejčastější v přefeminizovaném školství, kdy se výraz soudružko
změnil na „souško“) a soudruhu, nahradilo pane učiteli a paní učitelko. Jen
skalní soudruzi si dále tykali, což bylo společensky více než trapné!
Od 1. září byla zřízena osmiletá gymnázia, do nichž mohli žáci po vykonání přijímacích
zkoušek přecházet po úspěšném absolvování pátých ročníků.
Ve školním roce 1990–1991 pracovalo vedení školy ve složení Miloslava Jarošová,
Hana Brůhová a Martin Cabicar.
Ve škole bylo vytvořeno „centrum volného času“, jehož vedoucím se stal Miroslav
Hrubeš. Všichni učitelé se seznámili s Deklarací práv dítěte.
Jako výraz polistopadových let se na škole objevila výuka náboženství. Bylo nepovinné
a mělo poměrně krátkou životnost.
Ve školním roce 1991–1992 zůstala ředitelkou Miloslava Jarošová do 16. prosince
1991, pak ji vystřídal Martin Cabicar. Zástupkyněmi byly Hana Brůhová a Hana
Němcová.
V polovině 90. let se přešlo na devítiletou školní docházku.
Ve školním roce 1997 byl poprvé vydán Informační zpravodaj ZŠ Bratranců
Veverkových. Byl určen především rodičům, informoval o organizaci školního roku
a termínech pedagogických a třídních schůzek, o výchovném poradenství a nejrůznějších
akcích školy.
Žáci se zúčastnili už po několikáté soutěže O nejrychlejšího chlapce a dívku.
V tomto školním roce obsadila škola páté místo z 25 hodnocených škol.
Žáci školy byli pravidelnými úspěšnými účastníky vědomostních soutěží a olympiád.
Vynikali v počítačových soutěžích, ale i v soutěžích plavců a potápěčů.
Od 1. ledna 2000 přešli zaměstnanci Základní školy na Komenského náměstí
do zaměstnaneckého poměru k Základní škole v ulici Bratranců Veverkových.
Od školního roku 2000–2001 pracovalo vedení školy ve složení Martin Cabicar
a Zdeňka Semerádová. V tomto školním roce přišel na společné pracoviště kolektiv
zaměstnanců Základní školy na Komenského náměstí. Vzhledem k předání jižní
strany zrekonstruované budovy firmou Domec přišli učitelé do školy už 21. srpna
a začal velký přesun všech věcí ze severní strany do jižní části (u kina Jas). Byla
otevřena i nová kuchyně.

V tomto školním roce nastoupilo do školy 640 žáků, kteří navštěvovali 28 tříd.
16 tříd bylo umístěno do nové opravené části budovy, další třídy se učily v objektu bývalé
večerní a průmyslové školy na Komenského náměstí a v pronajatých prostorách
bývalé školní družiny ZŠ Komenského náměstí.
Dne 1. září 2001 se všichni žáci začali učit v nových učebnách, k převlékání použili
šatny s uzamykatelnými skříňkami. Od 10. září byly žákům předány nové tělocvičny
se šatnami.
(pokračování)
Použitá literatura:
Časopis Květy, 8/2024, s. 22–23, článek Theodora Česáka: Čteme méně, ale dost.
Frajdl, Jiří: Vybrané kapitoly z regionálních dějin východních Čech (vývoj školství
a osvěty).
Informace ze školního webu ZŠ Bratranců Veverkových.
Dějepis Nová doba, učebnice pro 9. ročník ZŠ, 4. díl, s. 72: Sabinova očkovací vakcína
proti dětské obrně.
Kohárová, Marta: Monopolní výroba výbušných látek v Československé republice
(1918–1845), Pardubice-Semtín, 2002.