Žili mezi námi - Ve věku 86 let zemřel vícebojařský trenér Jiří Čechák, člen Síně slávy Unie profesionálních trenérů

Po návratu do již svobodné země
založil soukromý atletický klub Track
a Field Pardubice, jeho rukama zde prošli
špičkoví vícebojaři, vedle Jiřího Ryby
a Tomáše Komendy také pozdější olympijský vítěz a světový rekordman Roman
Šebrle nebo také Ondřej Kopecký (nynější Šebrleho svěřenec), s nímž získal například
titul na MČR v halovém sedmiboji. Do USA se Jiří Čechák ještě vrátil, osm let
trénoval na Univerzitě v coloradském Boulderu.
Práci bratří Čechákových ocenila začátkem roku Unie profesionálních trenérů při
ČOV, oba je uvedla do své Síně slávy. Před sedmi lety zesnulý Pavel cenu obdržel
in memoriam, Jiří ji převzal osobně. Má také svoji hvězdu na pardubickém Chodníku
slávy před zdejší sportovní arénou.
Předával své zkušenosti i nyní
Do poslední chvíle byl aktivní, trénoval mládež v AC Pardubice. Na MČR ve Staré
Boleslavi nemohl již být, ale svého svěřence Vítka Strnada odkoučoval po telefonu
ke zlatu v devítiboji. Ten mu ještě stačil dovézt ukázat medaili. V noci z pondělí na
úterý Čechák zemřel.
Zprávu o úmrtí zveřejnil jeho někdejší svěřenec Ondřej Kopecký. „Odešel mi velký
kamarád. Člověk, který mi ukázal, co je atletika,“ napsal na svůj Facebook. „Vybral si
mě a předal mi vše, co se za svůj život naučil, abych to mohl já předávat dál. V atletice
jsem ho bral jako tátu. Podle našeho chování jsem někdy ani vlastně nevěděl, jestli
jsme kámoši, manželé po 50 letech nebo dva dělníci na stavbě.“
„Dal mi toho strašně moc, jak do atletiky, tak ale i do života mimo sport,“ pokračuje
Kopecký. „Nejvíc si vážím, že mě naučil nebrat desetiboj jen jako sportovní disciplínu,
ale jako styl života a chovat se k němu s úctou a pokorou. Strašně rád jsem za ním
poslední roky jezdil na vanilkový pudink s jahodami konzumovat techniku disciplín
a život mimo sport. Vždycky mi poradil a vždycky měl pravdu, i když jsem s ním ne vždy
souhlasil. Neznám moc lidí, co by brali sport tak vážně s neuvěřitelným zápalem a touhou
po úspěchu, ale zároveň s obrovskou lehkostí a nadhledem.“
„NIKDY nezapomenu, co pro mě udělal a co jsme spolu prožili. NIKDO v mém životě
nezaplní místo po něm. BUDETE mi strašně chybět. BUDU závodit pro Vás,“ vyznal se
Kopecký a připomněl, že i on svému mentorovi ještě stihl pogratulovat k víkendovému
úspěchu jeho svěřence. „Do poslední chvíle mohl být na stadionu, tak jak si to
přál,“ uzavírá Ondřej.
Poslední rozloučení se konalo 19. července 2024 ve smuteční síni pardubického
krematoria.
Český atletický svaz vyjadřuje upřímnou soustrast pozůstalým.