BOŽA DVOŘÁK V LÁNECH O VÁNOCÍCH 1934

Neděle 23. XII. 1934
Všichni se těší, že přijedou hoši Herbert a Leonard, mohli přijeti také dříve,
ale povinnosti školní nedovolí, musí tedy míti než jiní studenti o tu dlouhou cestu
ze Švýcar a zpět (více – pozn. edit.). Však se všichni těší na dědečka, který již od
prázdnin, co odjeli domů, kupuje vhodné dárky pod stromeček, který je umístěn v hudebním
pokoji a je veliký přes dva metry. Ozdoben tak, jak vidíme v křesťanských
rodinách, cukroví, ovoce, zlaté třásně z papíru, svíčičky a na vrcholu betlémská hvězda.
Revilliodovy děti s matinkou Olgou těší se nejvíce, že budou všichni zase v kruhu
rodinném bez cizích hostí, to je také přání p. presidenta. Klíče od pokoje hudebního
nosí dr. Alice, a také sama ukládá dárky pod stromeček a je jich hodně i některé
upřímné, ale i mnoho těch, které chtí být povšimnuty. Nejvíce povšimnuty jsou dárky
ze Slovenska, neboť ty prý jsou ze srdce.
V pět hodin na kostele zazní klekání, slavné zvonění, a to je znamení ke štědrovečerní
večeři. Mimo soukromé tabule rodinné je velká tabule v mense. Jídla jsou
a dodržují se tradičně, nic zbytečného, polévka rybí, ryba v rosolu, smažená načerno,
závin, ovoce, ořechy, čaj, zákusky, stejné pro presidenta jako pro mensu, jen s výhradou,
že v mense podávají se i nápoje lihové.
Po večeři pod okny shromáždění ponocní zatroubí koledu po slovensku, a to
je znamení, aby se všichni zvedli a šli do pokoje, kde v záři svíčiček je připraven
vánoční stromek a dárky. V tu dobu také i na balkoně zazáří stromek, podívaná pro
celé Lány. Ponocní, když odtroubili koledy, jdou do vsi a troubí, jak se patří, aby to
i v zámku slyšeli. Též v mense je stromek, pro všechny k zámku patřící a hojné dary
obložen. Každý má radost, zvláště hradní stráž se vždy těší, neboť je to nejkrásnější
vzpomínka, co si z vojny odvezou. V mense spustí zpěv koledy, všechny, co jsou obvyklé
a krásné, vhodné pro významný svatvečer. V hudebním saloně u stromečku
pan Jenda, jak mu doma říkají, zahraje na klavír „Nesem vám noviny, poslouchejte“.
V jesličky vložila Krista Pána, zpívají všichni česky, hoši už trochu zapomněli, pan
president obyčejně zpívá ssebou. P. president chodí k oknu a dívá se do přírody.
Škoda, že letos není sníh ani nesvítí hvězdičky.
Škoda, že letos na Štědrý den nemůže se vyjíti do přírody, do parku, dříve prý
chodíval až na hřbitov, kde bývá na hrobě paní Masarykové také stromeček. I letos byl
ozdoben 6 smrčky, celý zakryt a plno růží bílých, bezu a karafiátů.
Do půlnoci se nejde spát, je tolik a tolik vzpomínek, které zaujímají srdce i mysl
všech domácích. Rád poslouchal dříve půlnoční doma, ale letos už má zakázáno, sedí
a poslouchá koledy a půlnoční rádiem. Na stole bible a rozjímání. „Maminka se – dokud
byla mezi námi – vždy modlila před večeří Otčenáš a to tak opravdově citově, že
na to všichni dosud vzpomínáme.“
Tomáš Akvinský v 5 dílech, Pentateuch i Deuteronomium i Bible Kralická v anglickém
vydání jako vždy po ruce. Pan president o vánocích oživne a je zcela jiný, snad
ta radost z radosti jiných posiluje jeho velikou duši, plnou křesťanství bez dogmat,
necírkevní to náboženství, ale plné síly mravní a odříkání se radostí velkoměsta a pýchy
pozemské. Kdo docení ty věci v budoucnu?
Boží hod, slavnostní hostina nahoře i v mense. Ten den si nechává zase p. president
pro sebe. Teprve na Štěpána mohou přijíti hosté, jak se říká jen ti přátelé dobří
na koledu, aby zvěděli, co Ježíšek komu nadělil a hoši aby se pochlubili. Však si
tak vždy ze svátků odvezou hodně domů do Švýcar, mají prázdniny až do 7. ledna,
a proto bude odstrojování stromku až 5. ledna. Panu presidentu se končí vánoce
Novým rokem, kdy musí přijímati gratulace a vyslechnouti zase věci politické.
Pan president je živ a vesel, ale jen mu vadí ovázaná pravá ruka a je viděti v obličeji
stopy stáří. Dr. Alice je plná životní síly, pozoruje, rozjímá, co by mohlo býti
a doufá, že otec president zůstane ještě dlouho mezi námi. Paní Olga se trochu toulá
a syn Jan je přidržován více doma v Lánech u nemocného otce presidenta.
Školka asi 30 dětí do 6 let zpívala koledu p. presidentovi a p. president s nimi
v neděli 23. XII. O Štědrém večeru musí jísti p. president ze svého, co přijde na stůl,
aspoň z každého kousek, aby dlouho živ byl a dobře se mu vedlo na zemi.
Poznámka editora:
Dcera TGM Olga Revilliodová (1891–1978) žila od roku 1970 ve Švýcarsku, její synové
s MUDr. H. Revilliodem Leonard a Herbert zemřeli 1944 a 1945.