NEREALIZOVANÁ PARDUBICKÁ SÍDLIŠTĚ POZDNÍHO SOCIALISMU

Prvním z nich je sídlištní zástavba lokality v sousedství Polabin. Její kořeny leží
v tlaku městského národního výboru na rozšiřování plošné bytové zástavby v první 

polovině sedmdesátých let (tento tlak zase odráží politické zadání XIV. sjezdu KSČ,
který posílení bytové výstavby chápal jako důležitou součást normalizační společenské
smlouvy). Úvahám dali formu hlavní architekt města Vladimír Hájek s vedoucím
urbanistického ateliéru místní pobočky Stavoprojektu Milošem Návesníkem.5
Navrhovali vyjmutí zemědělské půdy mezi Starým Hradištěm, Ohrazenicemi, Trnovou
a Cihelnou z chráněného půdního fondu a využití plochy pro výstavbu sídliště, kterému
prozatím říkali Fáblovka. Hnacím motorem projektu byla víra v pokračování
stabilního přírůstku obyvatel a z toho plynoucí vize o Pardubicích, které mělo na
sklonku milénia obývat na sto třicet tisíc lidí.6 Z toho vycházela potřeba dostavby
ohromujících 11 900 bytů, kterou Návesníkův tým navrhoval naplnit dvěma způsoby.
V obou z nich hrála zástavba území v sousedství Polabin zásadní roli. Pokud by bylo
možné budovat sídliště Spojil východně od Dubiny, mělo zde vyrůst sídliště Cihelna
s 1030 byty navazující na areál univerzity. V opačném případě se mělo k Cihelně
připojit i sídliště Fáblovka (2600 bytů). Jelikož příprava sídliště Spojil narazila hned
v počátečních úvahách na nemožnost likvidace tamního vepřína, bylo jasné, že prostor
Cihelny a Fáblovky čekají dramatické změny.
Zástavbu lokality navrhoval Soběslav Macas, který území dobře znal, v roce 1974
připravil zastavovací plán Ohrazenic, v jejichž sousedství mělo zamýšlené sídliště
stát.7 Model sídliště Fáblovka pro deset tisíc obyvatel představil poradnímu sboru
pro architekturu v dubnu 1979.8 Macasovi kolegové s navrhovanou koncepcí, v níž
architekt akcentoval dominantu Kunětické hory, dbal na oddělení pěší a silniční dopravy
a napojení sídliště na zelený pás kolem Labe, souhlasili. Jen navrhovali obohatit
siluetu sídliště o výškové domy v severní partii sídliště. Se vznikem komplexu
se optimisticky počítalo do poloviny osmdesátých let.9
Stavoprojekt vzápětí rozpracoval projektovou dokumentaci sídliště, které mělo
nést jméno dělnického prezidenta Antonína Zápotockého.10 Podle upřesněných představ
mělo sídliště Antonína Zápotockého II (Fáblovka) nakonec pojmout 3204 bytů
pro 11 174 obyvatel (+ 180 družstevních bytů pro dalších sedm stovek lidí) na 58 ha 

Představu o podobě sídliště umožňuje pouze jeho popis: na severu sídliště měla
stát „obytná osmipodlažní skupina gradovaná po obvodu 13podlažními deskovými obytnými
domy s centrálním akcentem a dominantou uprostřed, kde jsou umístěny tři třináctipodlažní
věžové domy. Celá skupina vytváří zajímavý, velký a vzdušný prostor,
členěný výškově, hmotově i půdorysně.“ Protiváhu souboru měly v jižní partii tvořit
tři výškové domy a patrový objekt služeb a vybavenosti, který autoři zamýšleli jako
jakousi bránu do sídliště. Z jeho nitra měla být, podobně jako na Dubině, vyloučena
automobilová doprava. Výpadovka na Hradec Králové se měla stát bulvárem lemovaným
obchody, podél silnice na Bohdaneč pak měla stát školská zařízení. V až utopicky
líčené vybavenosti sídliště neměla chybět snad žádná myslitelná vybavenost od škol
přes kulturní dům se sálem pro 400 lidí, hračkárnu a spořitelnu až k provozovně pedikúry.
Sídliště mělo v představách Soběslava Macase, kterého doplnil i bratr Josef, vytvářet
„živé město, ve kterém se prolíná funkce bydlení s řadou městotvorných faktorů“.11
Přestože investor i projektanti s výstavbou sídliště napevno počítali, zůstala jejich
vize pouhou fantazií.12 Tečku za ní učinilo ministerstvo zemědělství, které v roce
1982 zamezilo vyjmutí půdy z chráněného fondu.13 Naopak menší sídliště Antonína
Zápotockého I na Cihelně nakonec po dalších redukcích stavebního programu na
sklonku osmdesátých a v první polovině devadesátých let vzniklo.
Souběžně s přípravou výstavby severně od Polabin připravoval Stavoprojekt i sídliště
Halda. Mělo vzniknout jako protějšek Dubiny mezi výpadovkou na Sezemice
a kanálem Halda. V úvahách o rozvoji města hrálo velkou roli, jak plyne z potřeby
vyjmutí celých 115 ha z chráněného půdního fondu.14 Sídliště projektoval zprvu Jiří
Hác v urbanistickém ateliéru Návesníkova nástupce Prokopa Jíchy.15 Jeho úvahy
z roku 1976 s dubinským celkem sdílí základní koncepci sídliště uzavřeného automobilové
dopravě, které autor vyhradil silnici po polovině obvodu areálu (v západní
části s točnou MHD). Shodná je i představa o řešení pěších cest. Měly tvořit kříž,
který by se napojoval na hlavní komunikační osu sídliště Dubina. Podobně jako v něm
i na sídlišti Halda měly okrajovou část zástavby tvořit rodinné domy, které by zvláště
v sousedství Bělobranské dubiny nabízely příjemné bydlení u zeleně (obdobné, jaké
vzniklo v Bartoňově ulici při Studáneckém lese).

Hácův plán prozrazuje i detaily o výše zmíněném uvažovaném sídlišti Spojil. Mělo
vyrůst východně od Dubiny, severně od osady Spojil (část její zástavby měla sídlišti
ustoupit). Z umístění vyplývalo odlišné řešení komunikací, středem sídliště měla procházet
spojilská silnice. Bytové zástavbě měla ustoupit i nemalá část zeleně, kterou
podle návrhu na východě nahrazovala zástavba rodinných domů a zejména dunajsko-
-oderský průplav, s jehož vznikem socialističtí plánovači napevno počítali.
Uvažovaná sídliště Halda a Spojil by se neobešla bez občanské vybavenosti.
Na Haldě měly vyrůst dvě základní školy, na Spojilu jedna. V uzlových bodech křížení
pěších a silničních cest zamýšlel Hác umístit obchody a další služby.
Příprava sídlišť podle navrženého konceptu nepokračovala. O dva roky později
vypsal Stavoprojekt vnitropodnikovou soutěž na řešení sídliště Halda. Nejlépe v něm
obstál tým Milana Košaře a Jiřího Háce, ale podkladem pro další projektovou přípravu
měl být druhý oceněný návrh Jana Třeštíka a Jaroslava Fikara, který „snad nejlépe
řeší určený prostor a svým urbanistickým řešením celkem nekonvenčním přináší nový
způsob urbanismu pro Pardubice“.16 Návrh je bohužel buď nedochován, nebo (spíš)
v prozatím nezpracovaném fondu Stavoprojektu v Zámrsku. Popsal jej pouze dobový
tisk, který zdůraznil rozvolněnou strukturu sídliště s vazbami na přírodu a pohledové
dominanty okolí (zejm. Kunětickou horu).17 Celkem mělo sídliště zahrnovat 3552
bytů a měly po jeho krajích stát rodinné domy, průměrná podlažnost měla dosáhnout
závratné hodnoty 8,6: to znamená, že valnou část navrhované zástavby musely tvořit
třináctipodlažní panelové domy (podobné, jako v protějších ulicích Jana Zajíce nebo
Bartoňově). Měly je doplňovat dvě základní školy, pět mateřinek i obchody a další
služby. Výstavba měla proběhnout v osmdesátých letech. Stejně jako v případě zástavby
v sousedství Polabin ani výstavbu Haldy nepovolilo ministerstvo zemědělství
a v roce 1982 příběh nerealizovaného sídliště skončil.
Jeho ozvěnou jsou opakované pokusy o zástavbu sousedního brownfieldu hůreckých
kasáren (od roku 1999 v majetku města) bytovými domy. Jako první měl o lokalitu
zájem pardubický developer Allan Jírek, který stál za zástavbou ulice Na Labišti
v Polabinách (1997–1999) i za projektem Poseidon na protějším břehu Labe (2000).
Projekt Jírkovy firmy Eube (2007), stejně jako mladší snahy magistrátu o spolupráci
s Pernštejn City (2017) nebo o prodej jiným zájemcům (2020), však nepřinesl výsledek.
V současnosti se zdá, že se město na Haldě chce vydat cestou vlastní výstavby bytů.
Otázkou je budoucnost lokality. Atraktivní parcely podél sezemické silnice naproti
Dubině již řadu let využívají obchody a služby. Nivní území severně od stávající
zástavby je však v aktuálním územním plánu stále vyhrazeno sídlištní zástavbě.

Autoři navrhovaného územního plánu doporučují řešit plochu na základě územní
studie. Držme jim palce. Jak se ukazuje, právě komplexní uvažování, které stojí v protikladu
k developerskému partikularismu, bylo jedním z (mála) kladů socialistického
řešení bytového problému (že se leckdy inspirativní koncepční úvahy tehdejších
urbanistů většinou nedařilo realizovat, je věc druhá). Problémem je, že rozdrobení 

pozemků mezi řadu majitelů klade před případné budoucí investory bariéru
vysokých vstupních nákladů. Jedno je jisté: po blížícím se zprovoznění severovýchodního
obchvatu města a obchvatu Sezemic atraktivita místa ještě stoupne. Uvidíme,
zda a jak se Halda promění.