DRAMA SOVĚTSKÝCH ZPRAVODAJCŮ J. LONKA A R. SELUCKÉHO

Lonek (Let) se
v březnu 1940 objevil v Pardubicích u své rodiny. Jeho manželka Božena uváděla,
že Jaroslav pracuje jako obchodní cestující. Měl pro GRU mapovat východní Čechy,
Prahu a část Moravy (leteckou výrobu). 9. března 1941 byl však zatčen dopoledne
v Pardubicích, 5 dní po zatčení R. Seluckého v Praze. Ten se 4. března odpoledne 

sešel s Jaroslavem Bednářem na vltavském nábřeží nedaleko budovy Národního
divadla a byl zajištěn gestapem hned po uvítání se s Bednářem, bohužel členem
Vlajky a Ligy proti bolševismu. Gestapo Seluckému sdělilo, že v jeho bytě v Plzni
našli krátkovlnnou radiostanici a klíč na morseovku se sluchátky. V Plzni mapoval
zbrojní závod Škoda.
Jméno konfidenta se jako první dozvěděl Jan Pavelka z Kyjova, jemuž Selucký na
motáku sdělil: „Udal mne můj kamarád Bednář, s nímž jsem se učil na vojně létat.“
Selucký to Pavelkovi potvrdil v květnu 1941 v Petschkově paláci v Praze na chodbě.
Seluckého manželka byla neteří J. Pavelky, jehož rodina se starala o děti Seluckých
– dcery Světlanu s Jaruškou, o níž bude ještě řeč. Zrádce Bednář (nar. 1904 v Jindřichově
Hradci) byl obchodním příručím a skutečně bývalým pilotním žákem v Chebu
z roku 1924, kde se seznámil se Seluckým. Pro toho pracoval m.j. Jan Brožek (nar.
17. 1. 1878 v Pardubicích), člen pardubické Obrany národa.
Přelíčení s J. Lonkem proběhlo v Drážďanech 12. ledna 1943 před tzv. Lidovým
soudním dvorem (předsedal sekční rada Ziegler). Lonka popravili 26. ledna 1945 na
Mnichovském náměstí v Drážďanech, pohřben byl 2. února t. r. na Novém katolickém
hřbitově (pole N) tamtéž. R. Selucký byl souzen 18.–19. ledna 1943 v Berlíně, předsedal
vrchní zemský rada Illner. Popraven byl 28. července 1943 na Mnichovském
náměstí v Drážďanech, pohřben byl na tamním hřbitově sv. Jana. Jeho ostatky byly
roku 1976 přemístěny do společného českého pohřebiště (pole 31). Selucký býval
pilotem Čs. aerolinií (ČSA) a vojenským nočním stihačem, absolvoval v SSSR i telegrafický
kurs. Udavač J. Bednář udal i Seluckého ženu, jež byla popravena v Hodoníně.
Vzhledem k přátelství Seluckého bratra Bohumila se starším synem legionářského
generála R. Gajdy Vladislavem si gen. Gajda se svou čerkeskou ženou Kateřinou vzali
za schovanku dvouletou Jarušku Seluckou, dceru R. Seluckého (žije v Brně jako
J. Kostelková). Vladislav Gajda byl členem ilegální skupiny R. Seluckého a krátce
i jeho telegrafistou. Podrobnosti uvádí O. Jurman (nar. 1940), bývalý vojenský zpravodajec,
v knize o R. Gajdovi („Nepřítel Masaryka,“ vyd. FORTUNA LIBRI Praha 2020
na s. 354–367). Není náhodou, že Seluckého dcera Jaroslava Kostelková poděkovala
v říjnu 2023 dopisem režiséru Z. Všelichovi za rehabilitační film o R. Gajdovi
„Generál na odstřel“ (dostupný v i-vysílání České televize), v němž kolektiv historiků
prokázal, že roku 1926 byly falzifikovány ministerstvem zahraničních věcí ČSR – na
vlastní příkaz E. Beneše – diskreditující materiály o údajné spolupráci R. Gajdy se
SSSR, jež dodatečně „verifikoval“ sovětský lidový komisař zahraničí G. Čičerin.
Udavač J. Bednář v květnu 1945 opustil Prahu, ale byl zatčen v Táboře na nádraží,
vyslýchán na zámečku Jenerálka v Nebušicích, odkud byl poslán do Modřan do isolačního
tábora. Odtud však uprchl 15. prosince 1945 (byl zde zaměstnán v pracovní
četě na pile). Roku 1946 byl na něj vydám zatykač, pro „pobyt neznámý“ byl však
roku 1952 prohlášen za mrtvého. Jeho „zásluhy“ na dopadení Seluckého a práci pro
nacistický SD při výsleších potvrdili dopadení gestapáci, za odměnu dostal arizovaný
koloniální obchod, byt a finanční odměnu 100 tisíc K. Zásoboval lihovinami služebnu
SD i kolaboranta E. Moravce. V květnu 1964 byla zjištěna jeho vídeňská adresa 

(Kainzgasse 13), pracoval jako pojišťovací agent. V květnu 1967 požádalo ministerstvo
spravedlnosti ČSSR Rakousko o jeho vydání, ale neúspěšně. Podle F. Kavana 20. února
1968 Rakousko odmítlo Bednáře vydat… Ani děti J. Lonka a R. Seluckého paní Ginette
a Jaroslava se nikdy nesetkaly, ačkoliv by to bylo ještě možné…