Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Případ dvou záhadných vražd
Někdy na začátku padesátých let se stranovláda rozhodla udělat lidem Vánoce. Aby si občané mohli dopřát pravou zrnkovou kávu, kakao a jiné kapitalistické vymoženosti, ovšem v míře jen více než skromné, zorganizovali bolševici akci "vánoční balíčky". Každý pracující měl nárok si jeden takový balíček koupit, pokud ovšem nebyl soukromý zemědělec, živnostník nebo jiný nežádoucí živel. V Pardubicích tyto balíčky připravovali studenti středních škol. Někteří z nich, skauti, sokolové, křesťané začali do balíčků vkládat vlastnoručně sepsané letáčky. V nich lidem říkali, že tam, kde komunisti nevládnou, si lidé všechno to, co v balíčku je, mohou koupit všichni a kdykoliv. Zatčení následovalo okamžitě. Patnáctileté a šestnáctileté děti estébáci tloukli až do bezvědomí. Student Z.byl bit do hlavy tak, že na jedno ucho ohluchl. Jeho jméno neuvádím proto, že se prý zavázal ke spolupráci. Ještě mu nebylo patnáct a v těch letech se člověku chce moc žít.V Pardubicích se brzo rozšířila zpráva, že všechny udal syn předsedy Národního výboru, student Krátký. Fáma byla od začátku podezdřelá. Krátký byl znám jako fanatický svazák, a i patnáctileté děti jistě věděly, že před takovým "kolegou" musí o věci pomlčet.
Asi za rok či dva po této události ( šlo o necelé dva měsíce - pozn.red. ZKPP ) někdo studenta Krátkého zavraždil jeho vlastní, legálně drženou pistolí. StB dostala za úkol vraha dopadnout za každou cenu. To se jí podařilo na 200%. Jeden"vrah" se kajícně doznal estébákům v Pardubicích, druhý estébákům z Hradce Králové. Oba"vrahové" se navzájem neznali a každý tvrdil, že vraždu páchal sám. Estébáci sousedících měst se bucf mezi sebou nedomluvili nebo chtěli získat vavříny velkého třídního vítěztví jen pro sebe. Čas však pokročil, přišel XX. sjezd KSSS a případ dvou nevinně obviněných z vraždy se stal neúnosným i pro bolševickou justici. Nepraví vrahové tedy dostali nějaké tresty za pobuřování,aby jim tak lehce neprošlo, že svým doznáním mátli vyšetřování. Začalo vyšetřování nové, tentokrát vyšetřovatelů. Ti zase byli vyšetřováni proto, že přiznání z obviněných vytloukli. I estébáky stihl "spravedlivý trest", v tomto případě však pouze kázeňský. Snad zaražené vycházky nebo možná důtka před rozvinutou zástavou. Nevím, jaké kázeňské tresty se u estébáků dávaly, Čtenáře možná napadá, jak vím o tom, že estébáci dostali kázeňský trest za svoje gestapácké výkony. Záhada má v tomto případě prosté vysvětlení. Když byl v roce 1968 soudními orgány vyslýchán estébák Pecha pro nezákonné způsoby vyšetřování, rozhořčeně se bránil, že on takové metody nepoužíval, to jeho někteří soudruzi, např. při vyšetřování vraždy Krátkého. Ti za to byli už v roce 1955 kázeňsky řešeni, kdežto on nikoliv. Tato výpověď je uložena v mém rehabilitačním spise z roku 1968. Ale zpět do roku 1957.
Tehdy jsem pobýval v nápravně výchovném uranovém koncentráku Bytíz. Se mnou si tam věrnost TGM a republice odpykával jiný Pardubák, takový čapkovský policajt, Pepík Provazník. Ten někdy bavil ostatní mukly povídáním o hříšných lidech města Pardubic a okolí. Jednoho dne přišla řeč i na vraždu studenta Krátkého, "A víte hoši, že ta vražda nemela vůbec žádnou politickou souvislost?" povídá Pepík. "Kriminálka to prý věděla od začátku. Vím to sice až z třetí ruky, ale spolehlivě. Krátkého zavraždil jeho homosexuální milenec ze žárlivosti". Za pár dnů, možná týdnů po této poznámce byl Pepík Provazník mrtev. Rodině bylo oznámeno, že spáchal sebevraždu. Byl pohřben v zapečetěné rakvi, která neměla být otevřena. Pracovnice pohřební služby pozůstalým řekla, ať jsou rádi, že to neviděli. Pravda je taková, že Pepík byl v korekci utlučen k smrti. Nevím, jestli nevhodně pronesená poznámka Pepíka Provazníka byla příčinou toho, že vražedná ruka StB opět zasáhla. V kriminále měly i stěny uši. Pokud tomu tak je, je tento příběh potvrzením staré pravdy, že nepotrestané zločiny plodí zločiny další.
Udělat tlustou čáru za minulostí může chtít jen šašek s rolničkami nebo soudruh. (Nebudu jmenovat, víme, kteří to jsou soudruzi a proč nám chtějí zakázat paměť.)
