Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Starosta Sokola – dr. Stanislav Lipčík
Pod tímto názvem vzpomíná ing. Karel Petráň st. v. „Oběžníku pardubického sokolstva" (Sokol Pardubice I, II - Skřivánek, III - Pardubicky) z 15. října 1946 na bratra Stanislava Lipčíka. „V roce 1903 přišel do Pardubic mladý doktor práv, advokátní koncipient, rodák z moravské Hané, dr. Stanislav Lipčík. Muž bystrý, vzdělaný, pokrokových zásad, odchovanec a stoupenec prof. dr. T. G. Masaryka jest již 12. prosince 1903 přijat za člena pardubické sokolské jednoty. V příštím roce, za starostenství bratra Emana Krause, se zapojuje do vzdělavatelské práce, které bylo tak zapotřebí v rostoucí jednotě, tak začíná bohatá, sokolská vzdělavatelská přednášková činnost br. dr. S. Lipčíka v pardubickém okrsku a po zvolení do funkce předsedy vzdělávacího sboru Východočeské sokolské župy se rozšiřuje na celý kraj. Z této doby jest pro Pardubice památkou Havlíčkova oslava v dělnickém domě 22. července 1906, při níž pronesl slavnostní řeč dr. T. G. Masaryk. Dr. ík jako zástupce Sokola )olupracoval v přípravném výboru, nedbaje výtek části veřejnosti, kterým nebyly tyto oslavy za účasti dr. Masaryka příjemné.
V roce 1905 se zasloužil s br. Kašparem o zřízení dámského odboru v naší jednotě, když se podařilo přesvědčit členstvo na valné hromadě, že s prací žen v Sokole se musí počítat. V roce 1907 byl zvolen místostarostou župy jeho sokolská činnost se rozšiřuje. Významným jest jeho návrh, přijatým župním předsednictvem 20. listopadu 1910, o rovnoprávnosti mužů a žen v Sokole, který pak jako návrh župy obhajoval na valném sjezdu ČSO v Praze ve dnech 17. a 0 8. listopadu 1910. O tomto sjezdu byl i účinným mluvčím v otázce „Sokolstvo a klerikalismus".
Vzdělávací činnost dr. Lipčíka do první světové války byla opravdu významná, jak potvrdil rakouský cenzor té doby, když prohlížel zápisy jednoty a zaznamenával si projevy a návrhy dr. Lipčíka a stanovil jej jako záložního důstojníka podezřelým.
Když se po válce v r. 1918 vrátil mezi nás do jednoty, byl v první poválečné valné hromadě zvolen starostou jednoty a tak nastupuje do čela jednoty dobře sokolsky připravený a sokolsky cítící. Brzy po jeho nastoupení následoval čin, výstavba vlastní sokolovny. Byl to jeho návrh stavět s pomocí vlastního členstva. A tak láska a obětavost členstva a příznivců uskutečnila dávnou touhu pardubického sokolstva po vlastním stánku v době jeho šedesátiletého trvání, v roce 1923. Bratr starosta Lipčík byl šťasten a chtěl, aby všichni, kteří vejdou se sokolským odznakem do naší sokolovny, vešli tam s čistým srdcem a s vědomím, že jsme „lidmi s chybami lidskými a že všichni patříme k sobě a jsme součástí národa".
Pak v nové naší tělocvičně pod vedením starosty br. Lipčíka prožívali jsme radostné dny jednoty a čilé, obětavé sokolské spolupráce členstva.
A bylo té práce někdy příliš mnoho, hlavně hospodářská činnost zatěžovala i našeho starostu. A pak přišla vážná chvíle, kdy o valné hromadě 1928 se zříká vedení jednoty v pevném rozhodnutí, ponechává si na nějakou dobu jen vedení vzdělávací práce. Ta se stala jakýmsi přechodem do ústraní, do klidu. V ústraní pozoruje život jednoty, rád vyslechne zprávy finanční, občas mezi nás přijde na besedu, ale do vlastního života Sokola se už nevrací.
Dobu německé okupace nesl těžce, ale neztratil víru v národ a věřil ve vítězství pravdy. Naposledy jsme slyšeli mluvit bratra Lipčíka, když jako zasloužilý bojovník a ctitel prezidenta Masaryka, pronesl na slavnostním večeru v Městském divadle 10. května 1945, ve chvíli osvobození z německého jha, krásnou řeč o záměrně vypěstované německé kultuře. Touto procítěnou a výstižnou řečí se rozloučil dr. Lipčík s pardubickou veřejností. Žil skromným životem již od smrti své vzácné manželky tak sám a když zákeřná nemoc se objevila, nastala u něj doba odříkání, doba bolestí. A tak smrt 23. srpna 1946 byla pro něho vysvobozením. Východočeské sokolstvo a zvlášť jeho pardubická jednota se rozloučila se vzorným sokolským pracovníkem v městském krematoriu 27. srpna.
Dr. Stanislav Lipčík, kterému po 40 let nic obtížného pro rozkvět sokolství, které chtěl míti svědomím národa, rozdávati s potěšením a nezištně své bohaté vědomosti a zkušenosti. Jeho sokolské bratrství jen dávalo, bylo láskou a ne záštím, bylo obětavostí a ne sobectvím, bylo v jeho srdci. Byl cvíčitelem ducha, jeho živá slova byla působivým prostředkem sokolských snah a cílů a jeho pero ve službách sokolských bylo vždy pohotové a zvláště svým výrazným, podle potřeby, i břitkým slohem.
Jeho nesmlouvavost, jeho politické nazírání, jeho přímost a nebojácnost nebyla mnohým členům jednoty již v době první světové války vítána. Síla jeho myšlenek, které si dovedl pevně zkonstruovat, aby je pak vybranou řečnickou formou mohl jasně vyjádřit, byla přesvědčivá. Dr. Lipčík byl uznáván i těmi, kteří byli jeho politickými odpůrci. Doba jeho starostenství v pardubické jednotě byla dobou vzestupu, dobou uvědomělé sokolské práce tělocvičné i kulturní. Byl to dobře uvážený jeho návrh, který se stal v roce 1923 skutkem, postavení vlastního sokolského stánku svépomocí členstva. To opravdu zásluha našeho bývalého starosty, neboť ta jeho sokolská svatyně se stala pevným střediskem východočeského sokolstva.
„Vy, kteří jste znali starostu dr. Stanislava Lipčíka, vzpomeňte rádi na něho, a vám mladším, kteří slyšíte jen vypravovati o zasloužilém starostovi buď vzorem obětavého, nezištného sokolského pracovníka, který za svého života dával sokolstvu i veřejnosti svůj duševní i hmotný majetek, aby sám odešel z tohoto světa chůd".
