Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
80 let od výstavy tělesné výchovy a sportu - od nápadu k realizaci
V letošním roce si připomínáme již osmdesáté výročí od nejvelkolepější akce
v historii Pardubic, kterou byla bezesporu Celostátní výstava tělesné výchovy
a sportu republiky Československé konaná od 30. května do 4. října roku
1931. Bohužel se však kvůli velké konkurenci námětů nepodařilo prosadit vydání
samostatné publikace z edice AB-Zet Pardubicka připomínající tuto významnou
událost v letošním jubilejním roce, proto si připomeneme tuto událost alespoň
v seriálu několika článků ve Zprávách KPP. V této části se budu věnovat popisu myšlenky uspořádání takto velkolepé akce a výstavbě areálu, druhá část bude jakousi procházkou po areálu výstaviště, třetí pokračování bude zaměřeno na akce, sjezdy a význačné podniky, které se na výstavišti v průběhu čtyř měsíců roku 1931 konaly a poslední pokračování bude dokončením celého seriálu.
První myšlenky na zorganizování podobné akce se objevují již krátce po vzniku samostatného Československa. Tehdy totiž 7. května roku 1921 předložil v šedivé provizorní budově tehdejšího Městského průmyslového muzea v ulici Na hrádku Josef Franc návrh, na uspořádání výstavy, která by československé veřejnosti připomněla rozvoj Pardubic od poslední a také velkolepé Východočeské výstavy v roce 1903. Později se však více hovořilo o tom, aby se jednalo o odbornou výstavu.
Přípravné práce byly zahájeny v roce 1924, kdy se vedení ujal přípravný výbor za vedení starosty Vojtěcha Znojemského. Výstava se měla původně konat v jubilejním roce vzniku republiky – v roce 1928. Jelikož však ve stejném termínu byla připravována i jiná podobně velkolepá akce, kterou byla výstava soudobé kultury v Brně, bylo rozhodnuto o přesunutí pardubické výstavy na rok 1930. Nakonec se však kvůli skutečnostem, které popisuji níže, realizace ještě o rok posunula. Schůze zástupců úřadů a institucí města pak schválila 14. dubna 1928 program a organizaci výstavy.
Pardubice měly tehdy předpoklady pro konání sportovní a tělovýchovné výstavy takovéhoto rozsahu ať již jako kolébka českého letectví nebo jako dějiště dostihové Velké pardubické nebo plochodrážní Zlaté přilby.
Výstavu mělo původně pořádat družstvo, jehož členy mělo být město Pardubice a okres Pardubice, které do garančního fondu vložily částku ve výši 3 miliony korun. Nakonec však, aby bylo vyhověno liteře zákona, vznikla Výstavní akciová společnost, která měla výstavu financovat. Bohužel pardubický okres si na poslední chvíli svou účast v akciové společnosti rozmyslel, což bylo právě hlavním důvodem odsunutí původně zamýšleného konání akce v roce 1930 až na rok 1931. Akcionáři se tak stali město Pardubice, městská elektrárna, Občanská záložna a Okresní hospodářský spolek v Pardubicích, kteří dohromady složili částku ve výši 3 miliony korun. Rozpočet výstavy se pak pohyboval okolo 20 miliónů korun.
Za budoucí prostranství výstaviště byla vybrána lokalita v okolí pardubického zámku. Výběr lokality se však setkal s velkou kritikou. Vždyť pod zámeckými valy byla louka silně podmáčená, každoročně zaplavována vodou z Labe, původní pernštejnský náhon, který byl po roce 1910 zasypán, byl tehdy na konci dvacátých let skládkou všeho možného haraburdí. Tato lokalita potřebovala obrovské úpravy a málokdo si zde tehdy dokázal představit výstaviště, které by bylo ozdobou města.
Akciová společnost pro pořádání výstavy tělesné výchovy a sportu v Pardubicích si objednala zhotovení náčrtků na uspořádání výstaviště u architektů Pavla Janáka, Ladislava Machoně, Františka Kerharta, Ferdinanda Potůčka a Karla Řepy v roce 1929. V prosinci téhož roku komise vybrala jako nejlepší návrhy prof. Janáka a arch. Řepy. Jak se uvádí v publikaci „Tělesná výchova a sport RČS. na výstavě v Pardubicích 1931“, předností obou projektů bylo situování výstavních budov co nejdále od zámeckých valů, tedy na samý okraj výstaviště. Výstavbou výstaviště pak však byl již pověřen arch. Řepa spolu s architektem Potůčkem. Prof. Janák sice žádal, aby na realizaci výstavy nakonec spolupracovali všichni architekti, kteří se soutěže zúčastnili, ale názor nebyl přijat.
Spolupráce mezi Řepou a Potůčkem byla rozdělena tak, že architekt Potůček se podílel na vzniku areálu v „horní“ části výstaviště, tedy podél dnešní Sukovy třídy a architekt Řepa se věnoval „dolní“ části, tedy v dnešních Tyršových sadech.
Jelikož však rozpočet výstavy byl napjatý podobně jako potřebný čas na realizaci budov, byly všechny pavilony projektovány jako dřevěné s venkovní fasádou, tedy použitelné pouze na samotné konání výstavy. Výjimkou byl pouze hlavní výstavní palác, který byl již tehdy stavěn s tím, že po skončení výstavy bude sloužit jako Průmyslové muzeum a Autopavilon, s jehož využitím se po skončení výstavy také počítalo.
S úpravami terénu se započalo 5. dubna roku 1930. „Tyto dny bylo započato s pracemi na výstavišti, tím, že odstraňován jest drn v místech, kde bude příští hlavní výstavní promenáda. Další práce budou se konati v nejbližší době, tj. odvodnění výstaviště, položení vodovodu pro pitnou vodu, vysazování křovin a stromů. S pracemi na stadionu se započne asi v květnu t.r., rovněž tak s úpravou terénu,“ napsal Východočeský republikán 18. dubna 1930. Spolu s přípravou prostranství pro budoucí výstaviště byla zbudována také silnice spojující hlavní městskou třídu s labským mostem. Až do té doby totiž veškerá doprava směřující z Pardubic na Hradec Králové či na Bohdaneč směřovala pod Zelenou branou. Ačkoliv se o nové silnici dlouho psalo, přípravné práce na budoucím výstavišti její vznik urychlily: „Bylo opravdu již na čase, aby se uvolnila frekvence v největší naší historické památce – Zelené bráně, a jest opravdu dosti podivno, že tak dlouho s vybudováním silnice k Labskému mostu bylo otáleno, vždyť otřesy vozidel musela Zelená brána velmi trpět,“ napsal Východočeský republikán 28.března 1930. S výstavbou pavilonů se pak započalo 16. října. Celková zastavěná plocha pavilonů přitom činila 13 289 metrů čtverečných, s dalšími prodejničkami a stánky celkem 14 939 metrů čtverečných. Plocha celého výstaviště činila 30 ha. Ta se však musela kompletně upravit. Vždyť již v hloubce 40 – 60 cm se nalézala spodní voda. Byla postavena přečerpávací stanice na konci areálu poblíž dnešního zdymadla, příslušníci železničního pluku museli do země zatlouct na 3 500 pilotů, které zajistily zpevnění terénu.
Již bylo zmíněno, že plocha budoucího výstaviště byla v minulosti každoročně při jarních povodních zaplavována. To nebezpečí akutně hrozilo i v době výstavby areálu. Labe počalo povážlivě stoupat a hráz nebyla ještě postavena. A tak i zde ochotně vypomohl železniční pluk.
Výstavba areálu znamenala také položení kilometrů kanalizačních rour, vodovodního potrubí, elektrických kabelů, postavena byla velká trafostanice a telefonní ústředna s 27 stanicemi. Přesně tolik výstavních pavilonů totiž bylo zbudováno. Do každého z výstavních pavilonů tudíž byla přivedena jedna telefonní linka.
Hlavní vstup do výstavního areálu byl situován z dnešního náměstí Republiky z prostoru před dnešní potravinářskou školou. Zde byl postaven vkusný vstupní portál, kde byly pro evidenci návštěvníků poprvé u nás použity turnikety. Vlajkoviště se stožáry lemovalo prostranství před vstupem, který však nijak nenarušoval výhled na zámek. Jak již bylo zmíněno, hlavním výstavním palácem bylo pozdější Průmyslové muzeum. Na něj pak navazovaly další výstavní pavilony podél dnešní Sukovy třídy. Za tímto účelem však bylo nutno vyzdvihnout terén do jakési terasy, ze které byl nádherný výhled na celé výstaviště směrem k Autopavilonu, který se nacházel nedaleko dnešního zdymadla. Terasa zde stojí dodnes, nicméně pod terasou jsou dnes vysázeny keře, které tvoří hlukovou clonu mezi Sukovou třídou a Tyršovými sady, výhled z terasy do parku je tak dnes možný pouze od hlavních schodů do parku.
Na dnešní Sukově třídě stávaly za hlavním výstavním palácem dále provizorní pavilony Administrační, Aviatický, Vládní, Umění, Pavilon měst a proti původnímu plánu také Pavilon bytové kultury. Po sejití po schodišti dolů pak podél dnešní hlavní průchozí cesty přes park stávaly vlevo pavilony města Pardubic, čtyři průmyslové pavilony, dominantou pak byl bezesporu Autopavilon, budovaný jako stavba, se kterou se počítalo pro další využití po skončení výstavy. Stavba tohoto největšího výstavního pavilonu byla zadána firmě V. L. Hořeňovský. Oblíbeným místem pak bylo jezírko s kavárnou, nedaleké restaurace pardubického a plzeňského pivovaru, unikátní a oblíbená byla tzv. Rotunda, jejíž výstavbu zajišťovala firma Jaroslava Krupařová. Po dobu konání výstavy bylo dokonce výstaviště propojeno se zámeckými valy. A právě propojení se zámeckými valy nabízelo návštěvníkům další možný panoramatický výhled na celý areál výstaviště z výšky.
Další oblíbenou atrakcí byl zábavní park v oblasti dnešní louky mezi zámkem a Labskou ulicí. Tento areál nabízel řadu kolotočů, střelnic a pouťových atrakcí, zajímavostí byla i černošská vesnice. Výhodou tohoto areálu bylo, že byl samostatnými vstupy oddělen od ostatního areálu výstaviště, tudíž mohl být přístupný i ve večerních hodinách po uzavření bran výstaviště.
Podrobný popis celého areálu výstaviště chystám do dalšího pokračování, nicméně opomenout nyní nelze ani jednu z největších dominant celého areálu, kterým byl Všesportovní (dnes Letní) stadion. O postavení sportovního stadionu se uvažovalo v Pardubicích již řadu let, proběhlo dokonce několik architektonických soutěží, které stadion většinou směřovaly do oblasti Olšinek. První návrh pochází již z roku 1912, jehož autorem byl arch. Skřivánek. Propuknutím první světové války však k realizaci nedošlo. V roce 1923 bylo založeno Družstvo pro zřízení sportovního stadionu v Pardubicích. To získalo postupně na 1000 členů a v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o pořádání této sportovní výstavy, bylo rozhodnuto i o výstavbě stadionu. Se stavbou se započalo 15. 9. 1930. Stavba byla zadána firmě místní V.L.Hořeňovský. Stadion byl postaven nákladem 1.850.000 Kč s unikátní 500 m dlouhou klopenou cyklistickou dráhou dle návrhu arch. Schürmanna z Münsteru. Stadion obsahuje fotbalové hřiště o rozměru 10x105 m, součástí byl také atletický ovál. Hlavní tribuna skýtala 1.223 míst k sezení, klubové místnosti, šatny, restauraci, ale i byt pro restauratéra. Stadion byl slavnostně otevřen spolu s celým výstavištěm 31. května 1931.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 3-4/2011.
Celé číslo možnou zakoupit také v E-shopu Klubu přátel Pardubicka za 30 Kč.
