Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
NEJKRATŠÍ VYJÍŽĎKA
Příjemný podzimní a teplý den: frekventanti vyššího jezdeckého kursu vyjeli za svým instruktorem, kpt. Poplerem, na honební jízdu. Zadem z kasáren na louku podél levého břehu Labe a hned v rozvinutém šiku cvalem. Až k oné pověstné smrduté strouze, která z lihovaru odváděla výpalky spolu se splašky do řeky. Nájezd přes ten příkop-skok... Téměř všichni přes onu neobvyklou překážku se dostali, která budila odpor i u koní. Jen někteří znovu najížděli odpudivou, tmavou, líně se vlekoucí stoku v travnatém příkopě, vroubeném vrbami. Kdo se však vůbec neměl ke skoku, byl kůň Holub všem známý svým odporem k vodním a vůbec ke všem příkopům, třebaže to byl jinak velmi způsobilý a vzhledný kůň hanoverského původu. Proto ani tady se nepodařil skok poručíku Vieweghovi, třebaže to byl zdatný a odvážný jezdec. Namáhal se, seč byl, pobízel koně, bil, ba tloukl bičíkem, napomáhal ovšem i ostruhami, hlasem, nic. I ostatní, kteří čekali, pobízeli Holuba aspoň křikem. Ba sesedl i nadporučík Lichtenberg, klidný a známý dostihový jezdec, aby Viewegha vystřídal v sedle. Jenže také nic s Holubem nesvedl. Když už také instruktor vyčerpal své rady a připomínky, po dobrém i po zlém, a nic to nepomáhalo, s rozhořčením sám sesedl se svého Denka, s opovržením se vyjádřil o snahách obou jezdců a velel poslednímu sesednout. Na Holuba nasedl sám. Značně vším rozezlen právě tako tou náhlou zastávkou u příkopu, zhodnotil rovněž dnešní skok všech jezdců, kamsi je vesměs s jejich jezdeckým uměním posílaje. Pak dal ostrý pokyn, kam kdo se postaví vytvořit kordon, kdo sesedne, aby v případě potřeby nejdříve křikem a pak zezadu bičíkem Holuba tou vytvořenou uličkou popohnal, „přes takovou zasr....strouhu", jak se vyjádřil.Kapitán Popler se rozejel na příkop z poměrně velké vzdálenosti. Ryzák Holub znervózněl a už zcela zpocený všemi těmi předcházejícími pokusy a neúspěchy zareagoval na pobídky věhlasného jezdce velmi pozorně, vyrazil a prudkým, přímým cvalem se rozběhl k nájezdu na příkop. Jenže tam se náhle zarazil, tak říkajíc „zapíchl" se skloněnou hlavou, až se mu záď vysoko zvedla a jezdec nečekaně a rázně sjel koňovi po krku ze sedla přes jeho hlavu střemhlav dolů: kapitán Popler náhle zmizel ve smrduté vodě.
Z té rozbahnělé vody se vyhrabal celý zmáchaný, černý až k nepoznání. Nesmírný puch se teď z té rozčeřené vody táhl na všechny strany i za Poplerem.
Nikdo nemohl promluvit ani slovo tím zvratem v situaci, natož, aby se někdo zasmál a smích propukl nevídanou intensitou, kdyby se to stalo někomu z nás. Popler mlčky nasedl na Denka, velel nasednout, obrátit a návrat do kasáren. Tam rovněž beze slova sesedl, pouze rukou dal pokyn k rozchodu a zmizel ve stáji, odkud teprve zaznělo jeho hřmění a pobídky svému podkonímu, aby mu z domova přinesl prádlo a oblečení.
Byla to naše nejkratší vyjíždka za celou dobu trváni dvouletého pobytu v jezdeckém učilišti. Smích z uvolnění propukl teprve v důstojnické jídelně, kde jsme čekali na věci příští.
