Podkrkonoší
Mostek – Debrné – hradiště Bradlo – Hostinné. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:29 hod. vlak ČD+ARRIVA, návrat 17:16 hod. ČD. Ved. L. Černíková. Turistická vycházka týmu A pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka na vlastní nebezpečí.
typ akce: Turistické vycházky
Přírodní park Orlice
Od Stříbrného rybníka po proudu Orlice k Eliščině nábřeží. Délka trasy 8,5km. Odjezd ČD- 8,29hod. Návrat ČD- 14,28/14,50hod. Vede K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka na vlastní nebezpečí.
typ akce: Turistické vycházky
Tvrze a tvrziště na Přeloučsku ve středověku a novověku
Přednáška Mgr. Matěje Pešty. Koná se v Revoluční ul. 5 v Praze 1. Vstup zdarma.
typ akce: Pražská pobočka KPP
Hopsa, hejsa do Brandejsa
Čelákovice – Káraný – Stará Boleslav – Brandýs nad Labem. Délka trasy 13 km. Odjezd 7:32 hod. vlak ČD, návrat 17:04 hod. ČD. Ved. Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka na vlastní nebezpečí.
typ akce: Turistické vycházky
Hradeckými lesy
MHD Na Plachtě-rybníky Česík + Kříž-výběhy zvěře-rybník Výskyt-MHD Lesní hřbitov, Délka trasy 5/10km. Odjezd ČD+ Trol 2 v 8,29hod. Návrat BUS 9+ČD 15,28/15,51 hod. Vede J. Votrubová. Občerstvení s sebou. Turistická vycházka týmu B pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka na vlastní nebezpečí.
typ akce: Turistické vycházky
Žili mezi námi - Miroslav Homolka
Před 10 lety zemřel dirigent Miroslav HomolkaV dvojčísle ZKPP 7-8/2010 byl na s. 222 uveřejněn medailonek z pera J.Balady o dirigentovi Miroslavu Homolkovi, na který si dovolím navázat. O životní osudy Miroslava Homolky, dlouholetého dirigenta Hudebního divadla v Praze, Městského divadla v Ústí nad Labem a Státní opery Praha, který divadelní hudební kariéru začínal po roce 1945 u operetního souboru Východočeského divadla v Pardubicích, jsem se začal zajímat přibližně před deseti lety.
V souvislosti s tím jsem v lednu 2002 získal od dramaturgyně Hudebního divadla v Karlíně paní Mgr. Ivany Vadlejchové dva listinné materiály, jednak kopii první strany Miroslavem Homolkou na stroji psaného vlastního životopisu, kde v části 2 píše o počátku své činnosti v pardubickém divadle a jednak kopii jeho úmrtního oznámení, které společně vydaly Hudební divadlo Praha, Městské divadlo v Ústí nad Labem a Státní opera Praha a v němž je informace o bohaté dirigentské, překladatelské a publicistické činnosti Miroslava Homolky. Jak paní Mgr. Vadlejchová v průvodním dopise dodala, Miroslav Homolka byl slavný nejen v oblasti operety, ale i symfonické hudby, neboť jako dirigent často mimo divadlo spolupracoval i se symfonickými tělesy. Dokladem toho např. je, že v roce 2002 v tradičním novoročním straussovském koncertu Vídeňských filharmoniků, který byl z Vídně přenášen Českým rozhlasem a Českou televizí, byla Homolkova spolupráce s Vídeňskými filharmoniky a jeho úmrtí v průběhu přenosu připomenuta. Po letech dirigoval i v Pardubicích. Bylo 28. ledna 1999, kdy v Sukově síni řídil Komorní filharmonii Pardubice, s níž předvedl směs oblíbených melodií z francouzské a vídeňské operety a z Oskara Nedbala. Sólisty byli sopranistka Miroslava Kalašová a tenorista Vratislav Kadlec (dnes oba členové Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem.) Z výše uvedených písemných materiálů vyplývá, že Miroslav Homolka se narodil 23. února 1927 v Malé Čermné nedaleko Hronova (nikoliv v Pardubicích, jak je uvedeno v citovaném medailonku) a že zemřel po dlouhé nemoci 14. února 2001 v Praze
Příloha: Kopie části vlastního životopisu Miroslava Homolky
Po vystudování soukromé dirigentské školy nastoupil do angažmá divadla v Liberci jako korepetitor baletu. Poté postupně působil v divadlech v Jablonci nad Nisou, Mostě, Opavě a Bratislavě. Roku 1956 přijal angažmá ve Slezském divadle Opava jako dirigent Zde na laickou i odbormńou veřejnost zapůsobil svébytným a velmi úspěšným nastudováním D`Albertovy Nížiny ve svém vlastním překladu.
Po čtyřletém úspěšném období v opavském divadle přijal angažmá v Hudebním divadle v Karlíně, kde působil v letech 1960/63. Další část svého života strávil v ústeckém divadle, kde nastudoval mnoho úspěšných operních inscenací. Nicméně Praha ho vždy lákala a motivovala, a tak se vrátil zpět do Karlína už jako vyzrálý a zkušený dirigent. V tomto hudebním divadle pobyl v létech 1968 – 1991 a zanechal na sebe a na svou práci mezi diváky a kolegy stálou památku, a to nejen díky svému umění, ale také díky své dobrodružné povaze a originálnímu nespoutanému humoru. V Karlíně dirigoval svého milovaného Strausse, Lehára, Offenbacha, Nedbala, ale byl také prvním dirigentem Bernsteinovy West SideStory (1970). Jako šefdirigent byl náročný na pracovní kázeň a včasnou a přesnou hudební přípravu.
Celkem nastudoval v Karlíně třicet pět inscenací a připravil řadu koncertů z operetní a muzikálové hudby. Naposledy poskytl libreto ke karlínskému straussovskému koncertu (1996) a vybral operetní hudbu pro muzikál Superhvězda Mařenka (1997). Během angažmá v Karlíně byl patnáct let stálým hostem StaatsoperetB Dresden a tři roky divadla Metropol v Berlíně. Přivezl si titul Ehrenmitglied (Čestný člen) der Staatsoperefe Dresden. Po „životním“ působení ve své milované karlínské operetě pracoval tři roky ve Státní opeře Praha a potom přijal místo šefdirigenta a současně dramaturga v opeře Městského divadla v Ústí nad Labem.
Působil také jako překladatel libret děl operních i operetních a často také jako překladatel textů písní. Jeho texty k Netopýrovi (1974) jsou dosud nepřekonány. Aktivně spolupracoval s rozhlasem, jak s pražským, tak ústeckým studiem. Nejenže pořídil řadu nahrávek do zlatého rozhlasového fondu, ale také ve svých pořadech často moderoval ukázky především z operetní tvorby –ß naposledy v pravidelném pořadu „Opereta, nezbedná sestra opery“.
