Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Osmdesát let od Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu - střípky z výstavy
V předchozích dílech seriálu o výstavě v roce 1931 jsme si již představili, jak
výstaviště vznikalo, jak vypadalo a čím po celou dobu žilo. Jak to však bylo se
vstupným na takto velkolepou akci? Denní vstupné stálo 10 Kč, večerní vstupné
přišlo na 2 Kč, děti, studenti a vojsko do hodnosti rotmistra platili polovic. Pamatováno
bylo i na organizované skupiny. A tak školní výpravy měšťanských škol
platily za vstup do areálu výstaviště 2 Kč za každé dítko školou povinné, 2 koruny
pak bylo vstupné pro žáky středních škol a odborných učilišť. Navíc školní výpravy
měly na každých pět zakoupených vstupenek jednu vstupenku zdarma. Nabízeny byly i vstupenky platné na celou dobu konání výstavy. Tato celovýstavní vstupenka přišla na 120 Kč, pokud byla zakoupená do 31. března 1931, byla ještě o 20 korun levnější. Permanentní vstupenka na večerní vstupy na výstaviště stála 60 Kč, v případě zakoupení do 31. 3. 1931 byla její cena 50 korun. Navíc byly nabízeny další zajímavé slevy v případě zakoupení permanentních vstupenek pro další členy rodiny. V tomto případě totiž byla cena permanentky pro každého dalšího člověka žijícího ve společné domácnosti poloviční. Existovala také průkazka vydaná přímo na jméno opravňující k deseti vstupům. Cena této vstupenky byla 60 korun. Slevy byly nabízeny i pro spolky či politické subjekty, které v průběhu konání výstavy pořádaly v Pardubicích svůj sjezd. V tomto případě byla cena celodenní vstupenky na jednoho účastníka sjezdu 6 Kč.
Výstavní pavilony se uzavíraly každý den v 18 hodin. Kavárny a další zábavní podniky však byly otevřeny do pozdních nočních hodin a právě za tímto účelem bylo určeno již výše uvedené večerní vstupné. Navíc dostali všichni návštěvníci výstavy, kteří se prokázali platnou legitimací v ceně 21 Kč, možnost cestovat libovolnými vlaky na státních či soukromých drahách do Pardubic se slevou ve výši 33 procent.
Všechny tyto výše uvedené možnosti skutečně způsobily, že zájem shlédnout tuto velkolepou pardubickou výstavu byl skutečně mezi veřejností enormní. I z tohoto důvodu byly po dobu konání výstavy v Pardubicích regulovány a kontrolovány ceny za ubytování, aby nedošlo k jejich předražování. Veškeré ubytovací kapacity byly v Padubicích rozděleny do dvou kategorií. Za lůžko v pokoji první třídy mohlo se v Pardubicích platit 25 Kč, za lůžko v pokoji druhé třídy pak maximálně 22 Kč. V případě ubytování v soukromí se mohla cena za ubytování pohybovat v rozmezí od 11 do 18 Kč za noc. V případě společných nocleháren se za jedno lůžko mohlo účtovat maximálně 8 Kč za lůžko a noc.
Není také bez zajímavosti, že v době konání výstavy dostaly pardubické autobusy čísla linek, jak je tomu dnes již běžné. „Čísla budou večer osvětlena elektricky, takže čekající již z dálky bude věděti, zdali přijíždí vůz, který očekává,“ napsal Východočeský republikán 27. 3. 1931. Číslem 1 tak byly označeny autobusy jezdící na trase Pardubice – Bohdaneč – Rohovládová Bělá, číslo 2 měly autobusy na trase z Pardubic přes Sezemice do Holic, autobusy jezdící z Pardubic do Čívic měly číslo 3, číslo 4 měly autobusy jezdící do Ostřešan, číslem 5 byly označeny autobusy jezdící do Vysoké nad Labem.
Nic náhodě neponechali pořadatelé výstavy ani co se propagace týče. Ještě před zahájením výstavy byly vytištěny a distribuovány reklamní letáky nejen v češtině, ale také v němčině, francouzštině a angličtině. Kromě toho byla na pardubickém vlakovém nádraží umístěna velká reklama vyzývající návštěvníky Pardubic k návštěvě výstaviště, na budově městské elektrárny byla dokonce umístěna světelná reklama, ve všech městech celého Československa byly vylepeny plakáty s tématem výstavy a transparenty ve všech vlacích státních drah. Reklama tedy byla velmi důkladná.
Zajímavostí také je, že rozpočet pardubické výstavy byl stejný, jako rozpočet všesokolského sletu v roce 1932 v Praze, tedy 16 mil. Kč. Celé Pardubice se na takto velkolepou akci důkladně připravovaly. Ulice se předlážďovaly, parky ožily novými rostlinami, kandelábry osvětlení dostaly v celém městě nový nátěr, doplnil se vozový park pardubických autobusů.
Návštěvnost výstavy byla opravdu úctyhodná. Čtvrtmilióntého návštěvníka na výstavišti přivítali již za tři týdny od otevření brán výstaviště! Východočeský republikán o této události informoval ve svém vydání z 26. 6. 1931: „V neděli se očekával na pardubské výstavě čtvrtmilióntý návštěvník. Bylo zřejmo, že návštěva přestoupí 250.000. Také bylo známo, že čtvrtmilióntý návštěvník bude bohatým způsobem odměněn… K večeru čtvrtmilióntý návštěvník se dostavil. Byla to žena zedníka ze Svítkova Anna Tomišková, vlastně její dcera školačka, která přišla s maminkou na výstavu.“ Aby i tato událost byla náležitou reklamou pro výstavu, byla tato jubilejní návštěvnice náležitě odměněna. Obdržela kloubouk od firmy Kečl, kazetu se stříbrným náčiním od zlatníka Lejhance, boty od Bati, krabici cukrovinek od cukráře Peška, bohatý koš s potravinami a lahůdkami od místního vinárníka Vlčka, kazetu perníku od fy Melartos a pěknou košili od místní firmy Lustig.
Největší návštěvnost výstavy byla právě v červnu, kdy výstaviště navštěvovaly ve velké míře školní výpravy. Na konci června tak turnikety prošlo na 300.000 lidí, půlmilióntého návštěvníka přivítalo výstaviště 12. července. Za celou dobu konání výstavy areál výstaviště vydělal 980 tisíc korun. Když k tomu připočteme také účastníky sportovních akcí na novém sportovním stadionu nebo na dostihovém závodišti, byl celkový počet účastníků 1.245.000 lidí. Výstava přilákala do Pardubic také prostitutky: „Sjíždějí se sem prostitutky ze všech krajů, které snaží se tu provozovati své řemeslo v domnění, že u příležitosti výstavy přijíždí sem hodně obecenstva a že tedy mohou míti dobré obchody. U pardubského nádraží bývá někdy těchto prostitutek celá řada. Prostitutky lákají chodce, kteří se ubírají na nádraží nebo z nádraží. Kromě toho začíná se tu rozmáhati též značnou měrou prostituce privátní, která má svoje eldorádo hlavně na Skřivánku a v jiných částech městské periferie. Četné prostitutky odvažují se též na výstavu, kde nenápadným způsobem snaží se nabízeti mužům,“ napsal Východočeský republikán 31. 7. 1931.
Zejména večer těšil se velké návštěvnosti zábavní koutek, který nabízel celou řadu atrakcí k pobavení a oddechu v prostoru dnešního parčíku mezi zámeckými valy a Labskou ulicí. Atrakce zde byly v průběhu výstavy obměňovány. Lákadlem byl elektrický kolotoč, atmosféru staročeského posvícení dodával pardubický hudební soubor, zájmu se těšilo i kolo, které svou odstředivou silou vrhalo skákající obecenstvo k zemi. Nechyběly střelnice, elektrická autíčka, atrakcí byla i malá cvičená opička. Konec konců na tento zábavní koutek na výstavišti vzpomínala ve Zprávách KPP 5-6/1991 čestná občanka města paní Marie Chudá, která výstavu navštívila jako desetileté děvče: „Nejvíce obdivovatelů měl Egypťan Mohamed Hamamzy. Protože se jeho jméno těžko vyslovovalo, říkalo se mu všeobecně Turek-burák. Byl bíle oblečen, což kontrastovalo s jeho černou pletí. Na hlavě měl fez a pražil na malých kamínkách burské oříšky. Ještě horké sypal do kornoutů a podával kupujícím, svítě přitom bílými oslňujícími zuby, které ukazoval v dobráckém úsměvu. Výstava byla zakončena prohlídkou černošské vesnice, která se též těšila velkému zájmu návštěvníků. Vzpomínám si, že během této výstavy, tj. od 31. května do 4. října 1931, bylo většinou nezvykle krásné počasí. Večery byly vlahé, obloha zářila hvězdami. Zámek byl osvětlen reflektory a jeho obraz se vznášel ve výši jako krásná kulisa. Také pavilony byly osvětleny. Lidé se dlouho do noci dívali na barevné ohňostroje, které kolem vybuchovaly. Nocí se nesla hudba a zanikala v dáli.“
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9-10/2011.
