Zveme Vás
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
12.05.2024 08:35
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
15.05.2024 18:00
Stavební vývoj Pardubic
Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
19.05.2024 07:05
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Jak jsem našel Pardubice
Před rokem jsem zdědil malý byt na sídlišti v Pardubicích – Polabinách.
Jako Pražáka, který má vlastní bydlení v klidné pražské čtvrti pod Barrandovem,
mě napadlo jediné – pardubický byt nechat opravit a prodat nebo pronajímat.
Pardubice pro mě byly městem průmyslovým, nikterak atraktivním, kde jsem
vlastně znal jenom Velkou pardubickou, hokej, Semtex, radary, nádraží a
Kunětickou horu.Takto znalostně vybaven jsem tedy do Pardubic vyrazil. První překvapení se vyskytlo záhy – telefonicky objednaný řemeslník dorazil na minutu přesně, slušně se představil, byl čistě oblečen a jasně chápal, co se po něm žádá. To také později beze zbytku a za velmi rozumnou cenu provedl. Usoudil jsem, že je to světlá výjimka republiky a vyrazil jsem na nákupy jiných užitečných věcí do blízkého OBI, kde jsem požádal o radu obsluhu. Obsluha, k mému velkému překvapení, pochopila o co mi jde a kvalifikovaně mi poradila. Na takové jednání ale v Praze zvyklí nejsme – obsluha v OBI často chybí či někde pobíhá a pokud se vám ji už podaří odchytit, pak o prodávaném sortimentu neví téměř nic. A když mi nakonec pokladní po zaplacení poděkovala a ještě popřála příjemný den, lekl jsem se, zda jsem se nějakým kouzlem neocitl v OBI německém.
V dalších dnech a týdnech jsem přicházel na to, že se vůbec nejednalo o výjimku, ale že slušné jednání je v Pardubicích asi samozřejmostí a to nejenom v obchodech a restauracích či kavárnách, ale i na ulici. Což ve mně vzbudilo zájem a touhu poznat Pardubice zblízka. Tak jsem postupně zjišťoval, že mají krásné Staré město, útulné Perštýnské náměstí, nádherný zámek, zvláštní chaotickou a přesto „člověčí“ architekturu, úžasnou řeku, plynoucí městem v přírodním korytu a hlavně snad všude milé a ochotné lidi.
A nejenom to, dále mě zaujalo množství parků a zeleně vůbec, skvělé cyklostezky, čisté trolejbusy a autobusy MHD, funkční a nezdemolované osvětlení v parcích, celé lavičky tam, kde bych podle pražského zvyku očekával pouze jejich torza, což platí i o čistých a nerozmlácených přístřešcích MHD. Rovněž množství mladých lidí, kteří brázdí město na in-line bruslích či kolech a již od pohledu evidentně sportujících i jinak, je inspirativní.
Za ten rok jsem (i s partnerkou) zažil v Pardubicích mnohé – nepopsatelně nádhernou štědrovečerní atmosféru „štědrovečerní procházky“ včetně zpívání v divadle, Pernštýnskou noc i spousty víkendových akcí na Pernštýnském náměstí.
Už vím, kde je Čičák či Maťák, vím, kdo je Lupťák a kde je Skřivánek. Jenom pořád nevím, proč je to město tak jiné a lepší, než jiná česká města. Jistě, je to hlavně v lidech, kteří jsou tu prostě trochu jiní. Ale když zavedu s nějakým Pardubákem na toto téma řeč, nechápavě kroutí hlavou a ujišťuje mě, že se mi to musí zdát a že to je tím, že Pardubice nejsou Praha. To jistě nejsou, ale jsou úplně jiné i než ostatní města, která docela dobře znám – namátkou Ústí n. L., Hradec Králové (a to je kousíček odtud), Plzeň, Jihlava, Brno…
Mnohokrát jsem při debatách cítil u Pardubáků zdravý patriotizmus i pýchu na to, že jsou pravicovým městem. Ano, stačí porovnat levicové Ústí a pravicové Pardubice. Města srovnatelné velikosti i průmyslu. A porovnat jejich obyvatele…
Ale to nemůže být vše, onu sounáležitost zdejších občanů určitě formují i ty četné společenské akce, sportovní úspěchy a asi i organizace města. Rozdělení na městské části, kdy má občan ke svému starostovi rozhodně blíž, než například v sousedním Hradci k primátorovi. A ti starostové se nejspíš snaží pro své občany něco udělat. Ostatně jsou pod jejich kontrolou. Primátor města je pak pod kontrolou starostů. Toho nelze ve stotisícovém městě s jednou obří radnicí (H.K.) dosáhnout. Což ostatně pochopila i Praha a jednotlivé městské části se dále dělí na menší celky.
Zkrátka vám chci, milí Pardubáci a Pardubačky, jenom říct, že podle mého názoru i názoru mé partnerky žijete v nejlepším městě naší republiky. A právě proto, že v takovém městě žijete, si to asi neuvědomujete. To, co u vás považujete za samozřejmost, je v jiných městech spíš výjimkou a v Praze vzácností. Jistě i tady jsou problémy, jistě ani tady není vše dokonalé. Ale ke zlepšení můžete snadno přispět i vy – třeba tím, že svým dětem vysvětlíte, proč kelímky a papíry od „Mekáče“ patří do koše a ne na chodník v parku či za domem… Ano, Pardubice mají svého genia loci. Zdalipak jste si třeba všimli, že téměř z každého místa pardubických chodníků je vidět obloha, aniž byste museli zaklánět hlavu? A stejně tak strom a často i velký park?
Dnes, po roce, se s partnerkou cítíme už i trochu Pardubáky a trávíme zde každou volnou chvíli. Drandíme na kolech po okolí, koupeme se v krásných písácích, obdivujeme kavárničky a jejich atmosféru. A po letech jezdíme i MHD, což si v Praze z estetických důvodů moc netroufáme. A milujeme noční procházky pardubickými parky – což bychom si v Praze už netroufli vůbec. A za to bych vám chtěl za sebe i partnerku poděkovat. Vám i vašemu městu. Máte být na co hrdí.
Jak jsem našel p. Ondřeje Noska
Ve Zprávách č. 7-8/2011 vyšel článek „Kde je pan Ondřej Nosek“, v němž jsem vyzýval k hledání nového občana Pardubic, který se před rokem přistěhoval a v tisku chválil naše město, což je velmi neobvyklé.
Na akci Vinice, uspořádané 10. 9. 2011 na Maťáku u restaurace Rybárna jsem účastníky upozornil na existenci Klubu přátel Pardubicka a pro informaci jsem nechal kolovat naše Zprávy, o nichž zřejmě mnozí ani nevěděli. Na onen článek se ozval jeden z účastníků, že je Ondřej Nosek, skutečný živoucí Pardubák. Je vidět, že Pardubice jsou malé, a těch, kdo je mají rádi, není mnoho. Poděkoval jsem mu za jeho chválu nového bydliště a pozval do našeho Klubu. Obratem nám zaslal celé znění pochvalného článku, který byl v tisku samozřejmě zkrácen. Je velmi cenný právě pro přátele Pardubic, mnohdy velmi malomyslné. Opravdu máme být na co hrdí…
Jiří Paleček
