Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Pozoruhodný život - V. Křepelka
Vladislav Křepelka se narodil 8. července 1926 v Holicích. Studoval na
Reálném gymnáziu v Pardubicích. Během studia v r. 1944 byla celá jeho třída
nasazena na nucené technické práce (Technische Nothilfe) do Prahy a Roztok,
kde se 5. května 1945 aktivně účastnil květnového povstání.Již koncem dubna se na nádraží objevil vlak s vězni z koncentráku. Hlídali jej esesáci. Přes jejich odpor se podařilo studentům jako pracovníkům Technische Nothilfe dostat se k vězňům. Dostali povolení vynést z vagonu mrtvé. Vlak zde stál několik dní a studenti měli příležitost vězně zásobit jídlem. Praha byla prohlášena za otevřené město a vězni byli dopraveni do pražských nemocnic. Na nádraží v Roztokách přijel další ozbrojený vlak s pancéřovými děly. Železničáři jej záměrně pustili na slepou kolej. Vyjednávači se snažili dohodnout odzbrojení. Neměli úspěch, ale podařilo se jim odtáhnout mladičkého německého vojáka v plné polní a s granátem u pasu před vlak, kde ho místní „povstalci“ chtěli zastřelit. Důvodem byl odjištěný granát. Křepelka si byl vědom, k jakému krveprolití by došlo a odvedl vojáka na radnici. Kolem vlaku byla řada ozbrojených partyzánů, z nichž někteří byli při přestřelkách s Němci poraněni.
Po maturitě na gymnáziu se Křepelka stal posluchačem medicíny na UK v Praze. V únoru 1948 se aktivně zapojil do demonstrací pražských vysokoškoláků proti chystanému komunistickému puči a účastnil se pochodu na Pražský hrad. Desetitisícový průvod se na Hrad nedostal a byl policií zastaven. To mělo své následky.
11. ledna 1949 byl zatčen a vyslýchán z důvodu údajné účasti v protistátní skupině Ing. Jana Žemly. Byl odvezen k výslechu do tzv. „čtyřky“ v Bartolomějské ulici. Následujícího dne při vstupu do vyšetřovny dostal takovou facku, že málem upadl. Vyšetřovatel zařval: „Kde je těch 5 – 10 tvých kumpánů s vysílačkou?“ Křepelkovi bylo jasné, že ví o jeho spoluúčasti v akci od pana řídícího Pilného z Holic, který chtěl navázat styk se zahraničním vysíláním. Po opakované otázce vyšetřovatele a negativní odpovědi pokračoval výslech sérií ran do hlavy a obličeje, úderem na solar a škrcením. Po bití pendrekem mu zavázali oči a odvedli do původní místnosti, kde pokračovalo týrání mlácením do chodidel a stehen – mlátili ho dva lidé. Pak přišel další vyšetřovatel, na stůl položil provokativně pistoli a čekal na Křepelkovu reakci. Křepelka zůstal v klidu. S úžasem vyslechl, že je podezřelý z účasti na vraždě pardubického komunistického studenta L. Krátkého. Když vyšetřovatel viděl jeho údiv, vzal pistoli ze stolu a surově jí udeřil Křepelku do obličeje, až mu vytryskla krev a dodal, že ho může zastřelit. Křepelka odvětil, že se smrti nebojí, že věří v Boha.
Nařídili mu obout se, což na oteklé nohy nešlo, a tak přecházel dvůr v ponožkách. Bylo šest hodin, a tak zjistil, že byl u výslechu celou noc. V závěrečném protokolu bylo uvedeno, ža Krátkého zastřelit nemohl, protože v uvedené době byl ve vazbě. Z rozhodnutí soudu byl dle paragrafu § 231 odsouzen na jeden rok. Byly mu přidány ještě tři měsíce a 2. ledna 1949 byl přesunut do Chrudimi. Zde již byl vězněn učitel F. Pilný, který se mu při náhodném setkání šeptem omluvil: „Člověče, promiň!“
V cele se setkal s farářem Hanykou od Poličky a s děkanem z Hlinska. Oba silně ovlivnili Křepelkovu konverzi ke katolictví. Jednoho nedělního rána farář Hanyka nesnídal, připravoval se na mši a četl knížku, o kterou Křepelka požádal. Bylo to Evangelium sv. Matouše, určené palestinským křesťanům obráceným od židovství. To vedlo Křepelku ke konverzi ke katolické církvi. 1. června 1949 ve vykonstruovaném procesu bylo přivezeno 45 obžalovaných ke Státnímu soudu v Praze 2. Kromě jiných to byli Jaroslav Vadas, František Aubrecht, Josef Durek, litomyšlský probošt, Antonín Blahout – ředitel reálky, kněz F.Ryba – učitel náboženství, František Pilný, řídící učitel, Vladimír Levický, František Ploc, Vladislav Vosyka a také Vladislav Křepelka.
23. 6. bylo vyhlášení trestu a 27. v neděli již byli vyšetřovaní transportováni do Jáchymova. Pracovali v kamenném lomu na vrchu Třebečná. Tábor byl opatřen ostnatým drátem a hlídán ze strážních věží. Opuštění prostoru bylo trestáno smrtí. Později byl tento tábor přestěhován do nově budovaného tábora na Marjánské. Původní osada se jmenovala Mara Sorg (sorg = starostlivá). Před rokem 1515 se zde těžilo zlato a dle historických dokladů bylo za 35 let vytěženo 45 tun. Poté těžba upadala a náboženský život a poustevna upadaly. V roce 1691 byl na místě poustevny postaven dřevěný kostel s mariánským obrazem, v roce 1699 byl vysvěcen. Osada nabývala rozkvětu v blízkosti Jáchymova. Pomocí vězňů se zde začal budovat nový pracovní tábor. Kromě dřevěných baráků se zde stavěly jednopatrové zděné domy. Byla zde ubytována i tzv. Žemlova skupina. Vězni pracovali na výkopových pracech kanalizace, na stavbách i budování cest. Vše bylo hlídáno standartním způsobem. Topičem místní kotelny se stal František Capoušek, původně topič na mlynářské škole v Pardubicích. Spoluvězni ze Žemlovy skupiny s pomocí kněží se odvážili ve zdejší kotelně tajně v neděli číst bohoslužby. Mezi posluchači byla řada vězňů známých z veřejného života. Architekt barrandovských ateliérů, manžel herečky V.Ferbasové a inženýr Jiří Svoboda, který převáděl na Šumavě kopečkáře. Převedl také Pardubáka Mirko Janečka, vydavatele Kanadských listů. Nastal rok 1950, pro Křepelku památný, protože v lednu měl být propuštěn z vězení. Byl však propuštěn až 19. března z tábora Bratrství, na jehož bráně četl nápis:
„VLÁDA VÁM ZA PRÁCI SVOBODOU OPLÁCÍ“
Vojenskou službu si odbyl r. 1953-55 u PTP. Ještě před vojnou však studoval v letech 1951-53 na Cyrilometodějské teologické fakultě. Od r. 1955 pracoval v Rybitví, r. 1960 se stal vedoucím laboratoře nemocnice v Opočně. V letech 1964-68 dálkově studoval přírodovědeckou fakultu v Brně. R. 1968 odjel s manželkou na dovolenou k Jaderskému moři a domů se už nevrátil. Usadil se v Basileji, kde získal místo v chemickém gigantu Ciba-Geigy. Pracoval zde do r. 1991.
Navštěvuje pravidelně rodné Holice, kterým přispívá i věcně: spolufinancoval generální opravu varhan katolické farnosti, přispěl na opravu střechy kostela, dotoval ak. sochaře Jana Holinku i keramika Juračku při obnově zničeného reliéfu TGM v sokolském parku, přispíval na opravu kaplí v Horním Jelení, Borohrádku a Horních Ředicích.
24. října předal děkan lékařské fakulty UK v Praze Vladislavu Křepelkovi diplom s akademickým titulem DOCTOR.
