Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
28.04.2024 07:50

Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj

Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 08:35

Zřícenina hradu Rýzmburk

Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

04.05.2024 14:00

Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie

Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč

Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.

Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).

A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.

Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.

typ akce: Výlety do historie

05.05.2024 07:55

Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice

Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

05.05.2024 08:35

Rozhledna Milíř

Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Archiv aktualit

80 let od úmrtí dvou známých pardubických podnikatelů Aloise Rainberga a ing. Josefa Prokopa

obrázek k článku (Obě úmrtí jsou řazena chronologicky)
„Dne 21. 5. 1933 uložen byl k věčnému spánku za hlubokého smutku továrník a statkář A. Rainberg. Skon tohoto váženého občana města způsobil úžas a rozruch, neboť byl jedním z těch, kteří požívají pro svou obětavou práci a spravedlnost úcty, a upřímných sympatií všeho občanstva. Svou bezmeznou pílí, nezištností a neúnavností, šel ve svém podnikání od úspěchu k úspěchu a dílo, které opouští, jest výsledkem životního cílevědomého snažení plodného iniciativního pracovníka. Dotlouklo jeho dobré a spravedlivé srdce, které bylo milováno všemi, jimž dovedl se cele obětovati a dávati, umkl již jeho hlas, který vždy povzbuzení přinášel, ale vzpomínka věčná za ním potrvá.“1)
Když bylo ve Východočeském Republikánu v září roku 1932 otištěno jubileum fi rmy Alois Rainberg, nikdo zřejmě netušil, že o necelý rok později se jméno fi rmy (pochopitelně kromě reklamní inzerce) objeví ještě jednou ve smutné souvislosti spojené s nečekaným úmrtím továrníka A. Rainberga. Východočeský Republikán informoval pardubickou veřejnost o těžké nemoci továrníka již ve svém čísle 12 ze 17. 3. 1933 „Onemocnění. Továrník A. Rainberg v Pardubicích před nějakým časem vážně onemocněl a jeho stav je dosud vážný.“2)

Továrník Rainberg se léčil v Praze a o jeho vážné nemoci prakticky nikdo z jeho okolí nevěděl. Když se z Prahy vrátil a nastoupil opět do vedení podniku, zdálo se, že je všechno v pořádku. Následoval však rychlý a překvapivý konec. Továrník zemřel ve čtvrtek 18. 5. ve věku 64 let. Slavnostní rozloučení a pohřeb se konal v neděli 21. 5. Fotografi e ze smutečního průvodu uveřejnila v pardubickém tisku známá fi rma Deyl. Továrník Rainberg byl jedním z příkladů, kdy se člověk dokázal od píky vypracovat až na vrchol. Začínal jako zámečnický učeň. V roce 1894 požádal o provozování živnosti zámečnické se specializací na výrobu hromosvodů v Pardubicích. Dříve pracoval v Praze a ve Vídni. Roku 1894 přesídlil natrvalo do Pardubic a v roce 1896 vzniká fi rma Alois Rainberg – tovární výroba železných konstrukcí, kotlárna a mostárna (především výroba mostů Rainberga proslavila). Zakladatel fi rmy byl ve vedení až do roku své smrti. Nějakou dobu vedl fi rmu Rainbergův syn Ing. Josef Rainberg, který zemřel krátce po návratu z koncentračního tábora v roce 1945. Během války stál v čele podniku Erik Šaman, technický úředník v Pardubicích. V říjnu 1945 byl vystřídán Ing. Františkem Kunou, zaměstnancem ONV Pardubice. Slavná Rainbergova mostárna byla v roce 1948 začleněna do n. p. Transporta v Chrudimi. Je třeba se zmínit i o sesterské fi rmě Novák – továrna na stroje a slévárna ve Vysokém Mýtě.3)
Firma několikrát měnila v Pardubicích své sídlo, nejdříve byla v Labské ulici, později přesídlila do Pernštýnské ulice, nakonec zakotvila u sv. Anny. Za dobu 40 let se fi rma stala známou a provedla zejména v mostním oboru pozoruhodné stavby (např. v roce 1912 montáž silničního mostu přes Chrudimku v Pardubicích). Pohřbu továrníka Rainberga se zúčastnilo velké množství pardubických občanů, zástupců průmyslových a obchodních oborů, korporací a úřadů. Pohřební průvod vyvezl tělo zesnulého z bran jeho továrny, prošel Jindřišskou ulicí, Wilsonovou a Masarykovou třídou směrem k rodinné hrobce. Za rakví kráčel syn Ing. Josef Rainberg, dále jeho manželka Marie Rainbergová s dcerou Terezou. Dále zeť zesnulého, významný pardubický stavitel V. L. Hořeňovský. Zádušní mše se konala v pondělí 22. 5. o 8 hodině ranní v chrámu Bolestné Panny Marie. „Ve středu 29. listopadu překvapena byla pardubická veřejnost, celý náš kraj, ba celá čs. veřejnost vůbec truchlivou zprávou o smrti továrníka Ing. Josefa Prokopa, majitele známé pardubické továrny na mlýnské stroje a vodní turbíny, největšího továrního podniku tohoto druhu v Československu. Zpráva o úmrtí byla opravdovou ranou pro veřejnost, neboť přišla nečekaně. Továrník Prokop, třebaže v poslední době jevila se na něm zdravotní pokleslost, přece jen byl do poslední chvíle čilý, takže nikdo nemohl tušiti, že konec jeho života je tak blízko. Zúčastnil se ještě v posledních dnech různých schůzí a zasedání. V úterý 28. 11. ráno byl nalezen ve své ložnici zhroucený u postele, kde zůstal ležel raněn mrtvicí. Jelikož prodlel zde v tomto stavu delší dobu sám, patrně nachladnul, z čehož vznikl akutní zápal plic, který se stupňoval během úterý a ve středu dopoledne (29. 11.) po desáté hodině zahoukala smutným hlasem tovární siréna. Již v úterý večer rozšířila se po Pardubicích zpráva, že nastal konec, zpráva však nebyla pravdivou, až teprve ve středu dopoledne.“4) Firma Josef Prokop (později Josefa Prokopa synové) byla založena roku 1870.5) Východočeský Republikán otiskl v roce 1930 rozsáhlý článek o dvojím jubileu. Firma tehdy dovršila své šedesátiletí a její majitel kom. rada Ing. J. Prokop 25 let své činnosti jako šéf (celkem ve vedení fi rmy strávil 28 let). Vedení fi rmy převzal v roce 1905 (to bylo J. Prokopovi 33 let, narodil se 23. 1. 1872, dva roky poté, co jeho otec fi rmu založil). Právě od roku 1905 se datoval zásadní mezník v historii fi rmy. Ing. Prokop zavedl nové, moderní principy ve vedení i výrobě, takže „Prokopka“ patřila mezi nejlépe zařízené strojírny v republice a stala se největším specializovaným závodem pro stavbu továrních mlýnů a turbín v celé střední Evropě. Továrník Prokop byl dobrým organizátorem a znamenitým konstruktérem, o čemž svědčí řada vlastních patentů. Výrobky fi rmy měly dobrou značku nejen u nás, nýbrž v celé střední Evropě. V době hospodářské krize (právě na jejím konci majitel fi rmy zemřel) došlo k omezení výroby.6)
Ing. Prokop po sobě zanechal dědice fi rmy, 23letého Josefa, který krátce před smrtí svého otce dokončil studium polytechniky ve švýcarském Curychu. Zesnulý továrník Prokop byl významnou osobností města i celého kraje. V letech 1910–1913 byl starostou města.7) Za své zásluhy o rozvoj průmyslu obdržel titul komerčního rady. Byl dlouholetý člen Národohospodářského ústavu v Praze, zkušebním komisařem na vysoké škole strojního inženýrství, člen Obchodní a živnostenské komory, předsedou městských elektrických podniků atd. Bylo jasné, že v roce 1933 ztratilo město i republika významnou osobnost! Pohřeb továrníka Prokopa se konal v pátek 1. 12. o 2 hod. odpolední, kdy byla rakev s jeho tělem vynesena z továrny a přes Palackého třídu vezena k rodinné hrobce. Zádušní mše proběhla v sobotu 2. 12. o 8 hod. ranní v děkanském chrámu v Pardubicích.8)

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9-10/2013.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem