Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
28.04.2024 07:50

Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj

Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 08:35

Zřícenina hradu Rýzmburk

Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

04.05.2024 14:00

Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie

Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč

Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.

Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).

A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.

Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.

typ akce: Výlety do historie

05.05.2024 07:55

Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice

Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

05.05.2024 08:35

Rozhledna Milíř

Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Archiv aktualit

Pamětihodnosit na Slovanech a ve Studánce

obrázek k článku ČÁST I. Zvonička ve Familii. („Kaplička“(1)) Před nedávnem byl změněn název zastávky MHD „U Kapličky“ na Slovanech na zastávku „Spojilská ulice“. Není účelem tohoto článku zjišťovat, co vedlo Dopravní podnik k tomuto přejmenování. Na každý pád tím však zmizela poslední připomínka stavby, která stála na rohu Dašické a Spojilské ulice přes padesát let. Vžilo se jí pojmenování „Kaplička“. Podle tradice a náznaků ve studované dokumentaci došlo ke stavbě zvoničky nejen z ryze praktických důvodů potřeby výstražného zařízení.
Místo stavby „Kapličky“(obr. č. 1) s největší pravděpodobností souviselo s dáv- nou tragédií spočívající ve vraždě mladé dívky. Ta se měla odehrát v rohu tehdejší zahrádky patřící k domu č. p. 16 na Vystrkově (Familii). Majitelem tohoto domu byl trojovický krejčí František Sokol. Tehdy pozemek sahal až ke kraji dnešní silnice a byl porostlý ovocnými stromky a obehnaný poněkud chatrným dřevěným plotem. První písemná zmínka o zvoničce pochází ze zápisu jednacích protokolů komorního města Pardubic již z roku 1902. Následně pak z jednání Obecního výboru, kdy obyvatelé Familie žádají zřízení zvoničky, upravení chodníku a osvětlení cesty. Rada žádosti při svém zasedání dne 15. 6. 1903 vyhověla. Obecní výbor pak dne 29. 7. 1903 rozhodl v bodu 8. o příspěvku města ve výši 796 K.

Občané Familie nechali na Obecním výboru „aby sám rozhodl, zdaž ve zvoničce té má býti obraz nebo socha světce“. Obecní výbor schválil sice uvedený příspěvek, avšak bez uměleckých atributů. Občané Familie nečekali, až se bude „něco dít“ a podali dne 15. 10. 1903 opětovnou žádost se záměrem uspíšit jednání města v této záležitosti. Až 6. 4. 1904 připravil obecní výbor vyhlášku o zadání stavby zvoničky. Ve vyhlášeném offertním řízení, které probíhalo od 15. 4. 1904, zvítězil pak stavitel Karel Krátký a mistr kamenický Josef Zamazal. Zámečnické práce na úchytu zvon- ku byly svěřeny zámečníkovi Josefu Vosáhlovi. Všichni jmenovaní byli z Pardubic. Před dokončením stavby však předložil zástupce starosty pro Familii Jan Tomášek (4) obecnímu výboru dne 30. 6. 1904 seznam podpisů občanů, kteří žádají, aby ve zvoničce byla socha Panny Marie. Město vyhlásilo další offertní řízení a z toho jako vítěz vyšel pardubický sochař Rudolf Vávra (2). Ten se své práce hned ujal a již 13. 8. (16. 8. ?) ohlásil, že socha je na svém místě v nice zvoničky. (O celkových nákladech na stavbu hovoří tabulka.) Nakonec tedy přeci jen došlo na druhou variantu, kdy oproti původnímu rozhodnutí obecního výboru byly náklady doplněny o náklad za sochu Panny Marie. Dohromady se tedy přiblížily druhé možnosti za&[hash]64257;nancování zvoničky ve výši 1 400 K. Dne 25. 11. vzal obecní výbor na vědomí, že zvonička je dokončena a že může „předsevzato býti vysvěcení téže“. Hned následující den byla odeslaná uctivá žádost Arciděkanskému úřadu v Pardubicích o vysvěcení sochy Panny Marie, přičemž je předesláno přání, zda by k vysvěcení mohlo dojít 8. 12., v den Početí Panny Marie. Téhož dne (tedy 26. 11. ), odeslal Arciděkanát přípis Nejdůstojnější biskupské konzistoři do Hradce Králové s žádostí o vysvěcení. Odpovědi se dočkal 2. 12. s potvrzením o zasláni kněze ke svěcení. Můžeme se tedy domnívat, že kaplička byla dle požadavku obecního zastupitelstva skutečně vysvěcena 8. 12. 1904. De&[hash]64257;nitivní podobu kaplička získala až v polovině roku 1905. Ještě totiž zbývalo zasadit břízky „k okrášlení cesty“ a vystavět „plůtek k Panně Marii“, což bez administrativního doporučení pardubického zastupitelstva a hlavně bez vyčleněné částky potřebné k těmto úkonům nešlo. Konečně tedy zvonička (nebo chcete-li kaplička) mohla sloužit občanům Familie, kteří si její vybudování tolik přáli.
Zvonička tedy byla postavena v průběhu roku 1904 na pozemku pana Josefa Sokola (3). V roce 1922 byla část pozemku 790/1 ve výměře 18 m čtv. zapsána do seznamu veřejného statku. Tak se i pozemek pod zvoničkou stojící stal tímto úkonem majetkem obce a součástí veřejné cesty. Došlo sice k rozšíření Spojilské ulice, stavba však byla zachována. Obec se o údržbu zvoničky příliš nestarala, byť přislíbila, že „…pečovati bude pro všechny budoucí časy o udržení kapličky v dobrém stavu“. To se v průběhu času podepsalo na jejím stavu . Ve svém důsledku byla tím předznamenána i její pozdější likvidace. Zvonička se mezitím stala místem setkávání sousedů (obr. č. 3). Několik metrů za ní se nacházela proslulá Babákova cukrárna, kam bylo vždy možno zajít na nějaký ten pamlsek. Při pohřbech, které se ubíraly z Familie nebo Studánky na hřbitov v Pardubičkách, se zde průvod zastavil a byla tu vykonána krátká pobožnost. Krom toho se na zvonek vyzvánělo při požárech a při dalších příležitostech, které potřebovaly veřejného upozornění. Řečeno slovy tehdejší krásné češtiny „…. vkusná kaplička se sochou Panny Marie s Ježíšem na rukou, na kteréžto kapličce zřízen jest zvon k tomu cíli, by obyvatelstvo tamní ráno, v poledne a večer k Bohu vyzýval a v pádu úmrtí toho kterého občana ostatní k modlitbě za něho připomenul.“ Zvonění vykonával v době meziválečné a krátce po ní obecní sluha a „poskok“, jakýsi Pepíček Šmaha. Stavba v poklidu postupného chátrání přežila II. sv. válku.
Mašinérie, která neodvratně směřovala k likvidaci zvoničky, se naplno rozběhla v roce 1955. Vše odstartoval přípis odboru VB dopravního inspektorátu odboru MěNV z 20. 6. 1955 určený odboru pro výstavbu. Ten přímo požadoval odstranění kapličky z důvodu nevhodného umístění, které brání „dobrému rozhledu“ na křižovatce Dašické a Spojilské ulice.
Odbor pro výstavbu neměl námitek a dopisem ze dne 22. 7. 1955 informoval v tomto smyslu všeobecný odbor rady MěNV. Podepsán je vedoucí s. Lad. Jarůněk. Další dopis všeobecnému odboru od s. Jarůňka z 10. 8 t. r. se tentokrát týká věci přemístění sochy a zjištění při provedeném průzkumu (místního šetření). Zvonička má být rozbourána brigádnicky, ve prospěch akce „M“. Socha pak bude přemístěna do ambitu „Kostelíčka“ na náklady MěNV ve výši 4 000 Kč (obr. č. 4). Umístění zvonku je navrhováno na některý sousední dům. Předběhneme trochu události a připomeneme si, že na základě stížnosti občanů byl zvonek skutečně umístěn na dubový sloup na roh Dašické ulice a ulice K Pardubičkám (5). Z 11. 8. 1955 pak pochází dopis od OCT, pode- psaný Věrou Bučinovou, s žádostí o uvolnění oněch 4 000 Kč na přemístění sochy. Závěrem dopisu je žádáno o urychlené vyřízení, aby mohla být uspo- kojena prosba občanů z okolních volebních obvodů. Vida, jak dokázala tehdejší administrativa pracovat na plné obrátky! Kostky tedy byly vrženy a konec zvoničky neodvratný.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2013
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem