Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Ještě k případu J. Jägermanna - Z naší pošty
V roce 2010 jsem na výzvu Sunfilmsu a ČT zaslal svůj životní příběh pro natáčení dokumentárního cyklu Děti 50. let. Zde jsem krom všech útrap kterými jsme si prošli v důsledku politické angažovanosti našeho otce i osobní msty J.Jägermanna za nevyrovnaný účet vůči jeho osobě, uvedl v závěru natáčení i jeho jméno.Toto ovšem uvedeno nebylo, byť ve scénáři chtěla původně režisérka osobně se svým štábem J.Jägermanna navštívit. Na můj dotaz, zda bylo při finálním sestřihu toto jméno použito, mě odvětila, že nikoliv, protože by to bylo chápáno jako moje osobní msta. A že já se jí takto osobně nejevím. Tak se stalo. Kdyby soudruh Jägermann nezemřel v demokracii, vyprovázela by jej na jeho poslední cestě Internacionála a Pochod padlých revolucionářů.
A nyní se pokusím nastínit příběh naší rodiny, které tento mocný muž prostřednictvím jiných na klíčových místech ovlivňoval a takto naplňoval své mstivé ambice.
Můj otec Josef Kout byl v roce 1948 zdiskreditován, vyakčněn, vyloučen z řad sokolské obce a skandalizován v tisku. Byla mu vnucována práce lesního dělníka, kterou nemohl vykonávat ze zdravotních důvodů. Již po maturitě mu byla diagnostikována srdeční choroba (zemřel na infarkt myokardu). Varován vyšším policejním důstojníkem odešel 27. září z domova a počátkem října přešel za dramatických okolností státní hranici do Německa.
5. října 1948 byla v našem bytě v Rožkově ulici 1612 provedena domovní prohlídka příslušníky STB. Následoval výměr MNV ze dne 30.10.1948 a byla nám přidělena jedna vlhká místnost bez příslušenství v rodinném domku p.Žáka na Slovanech. Zvolili jsme tedy přestěhování do bytu rodičů mé matky (17.11.1948).
Vzhledem k tomu, že jsme zůstali zcela bez finančních prostředků, sehnala si matka práci domácí dělnice bižuterie. Na této práci jsme byli zainteresováni všichni, abychom splnili normu. V té době matka požádala o sociální pomoc. Zpupnou úřednicí odboru jí bylo vmeteno do tváře: „O děti vašeho ražení nemá společnost zájem“. Po odvolání byl poskytnut příspěvek, který moje matka po výkonu trestu musela léta splátkově vracet. Dne 6.února 1950 byla matka zatčena, opět následovala prohlídka bytu orgány STB. V červnu téhož roku byla odsouzena Státním soudem v Praze na dva roky nepodmíněně za zločin nepřekažení trestného činu, kterého se dopustila tím, že neudala osoby, které ji přinesly zprávy od jejího uprchlého manžela.
Téhož roku před začátkem školního roku bylo mé sestře Věře písemně oznámeno, že byla vyloučena ze seznamu uchazeček Sociální zdravotní školy v Pardubicích. Posléze nastoupila jako dělnice do n.p. Kartonážka v Pardubicích.
Na jaře roku 1951 jsme byli vystěhováni z bytu našich prarodičů. Sestra našla azyl u tety, my ostatní v podnájmu v jedné místnosti v Černé za Bory.
Počátkem února 1952 se matka vrátila z výkonu trestu a ubytování našla v jedné místnosti v Černé za Bory u bývalého spolužáka manžela. Vrátila se k ní i dcera. Matka nastoupila práci pradleny v pardubické nemocnici. Později z důvodů finančních nastoupila jako stavební dělnice do Pozemních staveb.
V roce 1955 jsem ukončil základní školu a díky neohroženému bývalému akčnímu úředníkovi p. Kmoníčkovi z poštovního ředitelství a později Krajské správy spojů jsem se dostal do Spojové školy ve Varnsdorfu a poté v Brně. Po letech matku oslovil jiný akční úředník a promluvil o tomto muži: „Měl štěstí, že spáchal sebevraždu. Za to, že pomohl vašemu synovi bysme s ním řádně zatočili“.
V roce 1957 se uvolnil půdní byt v Hronovické ulici 633 (vedle Zelené žáby – dnes zubní ordinace), který sestával ze dvou místností bez koupelny a společným WC o patro níže. Dům byl v soukromém vlastnictví a majitel nebyl proti matku přijmout. Takto se prakticky na zapřenou opět vrátila do Pardubic. Nutno dodat, že její žádosti o důstojné bydlení byly bojkotovány. Zde bydlela do roku 1970, poté jí byl přidělen rozdělelný byt U Kostelíčka sestávající ze dvou malých místností bez koupelny a opět společné WC, který obývala až do své smrti v roce 1989. V roce 1956 se sestra vdala za J.Lněničku, technického úředníka n.p. Tesla, kde taktéž pracovala jako dělnice. Tímto aktem se můj švagr dostal do hledáčku kádrového vedoucího soudruha Stehlíka.
V měsíci únoru 1958 jsem byl se souhlasem KSČ propuštěn z Poštovního úřadu 2 pro ztrátu důvěry bez jakýchkoliv nároků. V tomto roce byla propuštěna moje sestra a její manžel vyzván, aby odešel na vlastní žádost. Z hotelu Grand (v sousedství sídlily mocenské složky) byla na nátlak KSČ přeřazena matka z místa uklízečky a šatnářky do místa umývačky nádobí v restauraci Mexiko. V roce 1959 se podařilo matce prostřednictvím přátel sehnat místo kávové kuchařky v hotelu Veselka. Tehdejší vedoucí p.Čáslavský byl tehdy straníky a příslušníky STB nabádán, aby ji z tohoto místa vyhodil. Přesto její existenci v tomto míste uhájil s tvrzením, že je dobrá a spolehlivá pracovnice. V místě tedy zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1969. Poté odjela za svým manželem do USA.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2013.
