Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Stavební vývoj Pardubic
Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
JAK LÉTAL J. KAŠPAR - TAJUPLNÉ PŘÍPRAVY STAVBY AEROPLÁNU
Kašparovi opravovali hospodářské stroje ve strojírnách Františka Dvořáka na Skřivánku, v ulici Ke Staré Poště. Sem často zavítal mladý Kašpar, aby zde tvořil. V Dvořákových strojírnách postavil sekačku na rákosí, meliorační stroj a ze starého automobilového motoru pluh s několika radlicemi. Motorový pluh zkoušel na polích, které lemovaly pardubické vojenské cvičiště. Kašpar měl rád koně a tímhle pluhem jim chtěl ulehčit těžký úděl. Sedláci z celého okolí se sem chodili dívat, jak Kašparovi ořou s novým motorovým pluhem. Pluh se jim zamlouval, ale když se poptali, na kolik by takové orání přišlo, mávli rukou, to že prý by bylo pro ně moc drahé. Koncem června 1909 zavítal do Dvořákových strojíren Kašpar znovu. Tentokráte přišel s návrhem, že by s Oldřichem Dvořákem a Evženem Čihákem postavili aeroplán. Nikdo z přítomných si neuměl tehdy představit, jak takový aeroplán vypadá, přesto dali Dvořákovi souhlas ke spolupráci a také hned Kašparovi dali do užívání velmi prostornou dílnu, ve třetím, dosud stavebně neupraveném poschodí. Kašpar zde ve strojírnách měl k dispozici všechny obráběcí stroje na kov, truhlárnu a hlavně velmi schopné řemeslníky. Ty Kašpar po dobu spolupráce platil.Když začátkem července 1909 přijel do Pardubic jeho přítel Jaroslav Kalva, aby oplatil Kašparovi minulou návštěvu v Praze, našel ho již v nových „aviatických dílnách u Dvořáků“. Kašpar Kalvu velmi srdečně přivítal a hned jej zatáhl k rýsovacímu prknu, aby mu na výkresech vysvětlil vlastní konstrukci aeroplánu a motoru, na kterých se v dílnách již pracovalo. Na svém pracovním stole měl Kašpar rozloženu odbornou literaturu o aviatice, jako např. studii aeronautickou z roku 1895 od inž. Gustava Fingera, několik čísel časopisu EPOCHA, prvního časopisu možno říci aviatického s pravidelnou rubrikou věnovanou vzduchoplavbě, který vycházel od roku 1895. Dále to byl časopis „Vynálezy a pokroky“ a rakouské a německé časopisy o vzduchoplavbě. V časopisech měl řadu zatržených článků a rad, doplněných vlastními poznámkami a náčrty, které si nastřádal za svého pobytu v Německu a Francii. Kašpar velmi podrobně a s velkým nadšením seznamoval Kalvu s projektem vlastního aeroplánu, částečně již rozestavěného v dílnách, a celou konstrukci mu detailně vysvětlil. Aeroplány v té době bylo možné rozdělit do tří hlavních skupin, u nichž podstatnou část konstrukce tvořily nakloněné nosné plochy hnané vpřed silou po způsobu draků. První skupinu představoval úspěšný Wrightův aeroplán, který tvořily dvě nosné plochy nad sebou, poháněné dvěma protiběžnými vrtulemi pomoci převodů z jednoho motoru vedle sedadla pilota. Druhým typem byl Farmanův aeroplán, který tvarově napodoboval čínského draka, s dvěma nosnými plochami nad sebou, oddělenými stěnami na dvě komory. Aeroplány obou těchto skupin byly neforemné, málo stabilní, v provozu nehospodárné a úspěchy v létání se nejvíce přičítaly zručnosti a odvaze aviatiků než kvalitě konstrukcí létacích strojů. Třetí nejrozšířenější skupinu zastupoval velmi úspěšný Blériot, s jednou nosnou plochou. Další konstrukce letadel, které následovaly, se lišily již jen úpravou detailů v kopírování vyjmenovaných tří konstrukcí. „Odhadl jsem, že jednoplošníkům bude patřit budoucnost a proto také jednoplošník typu Antoinette byl mi předlohou konstrukce mého aeroplánu…“, řekl na závěr Kašpar Kalvovi.