Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Zborov 1917 a podíl vojáků – čs. legionářů na vybojování československé státnosti v letech první sv. války
Pro český a slovenský národ byla doba první sv. války obdobím národně osvobozeneckého boje, válkou Čechů a Slováků s Rakušany a Němci, bojem Slovanů s Germány. Tento zápas měl svou politickou část v čele s vedoucími představiteli České (později Československé) národní rady^prof. filozofie T. G. Masarykem, Edv. Benešem a Slovákem - jistý čas působícím ve Francii a Itálii - M. R. Štefánikem. Už na samém počátku války - v srpnu 1914 - se ve Francii, která se bránila pronikání armád vilémovského Německa do země, a v carském Rusku, které vstoupilo do války, aby pomohlo slovanskému Srbsku na Balkáně, vytvářely české dobrovolnické jednotky. Ve Francii ponejvíce z řad tam žijících českých a slovenských dělníků - krajanů, v Rusku pak se tyto jednotky formovaly z podnětu českých krajanských spolků z řad hlavně na Volyni a na Ukrajině usedlých českých obyvatel, kteří se jako tzv. družiníci (od názvu Česká družina) stávali řadovými vojáky carských armád. Tito družiníci byli později posíleni o ty české a slovenské válečné zajatce, kteří se při ofenzivě ruské armády dostali do zajetí nebo do zajetí sami přešli. K čs. legionářům ve Francii a Rusku se počítají i příslušníci českých a slovenských vojenských jednotek v Itálii, která vstoupila do války po boku tzv. Dohody proti centrálním mocnostem v r. 1915.Pro tyto „dobrovolníky svobody" se později, těsně po skončení války, ujalo označení legie, českoslovenští legionáři, které se vžilo a stále se v literatuře a jinak používá2). I v poslední době vydaná historická práce zabývající se touto významnou problematikou českých a slovenských novodobých dějin má tento pojem „legionáři" ve svém názvu3). Často se také setkáváme s pojmem ruské, francouzské a italské legie. Je to označení pro československé legionáře podle názvu země, ve které po většinu své bojové činnosti žili a také někteří z nich umírali. Pro boj českých a slovenských legií jak v Rusku, tak i ve Francii a Itálii platí výrazná specifika.
Nás budou tito dobrovolníci boje za národní osvobození, kteří vytvořili samostatné vojenské sbory, pluky, brigády, divize, zajímat ve vztahu k okresu Pardubice. Když se po skončení války, která hlavně pro ruské legie skončila až v r. 1920, vytvořila v r. 1921 v jižní části východních Čech Bezdíčkova župa Československé obce legionářské, byly už k dispozici - alespoň z větší části - celostátní seznamy těchto tzv. ruských, francouzských a italských legií. Bezdíčkova župa ČSOL (někdy i ČOL) se sídlem v Pardubicích měla i na pardubickém okrese své organizace - jednotky a své vedení4). Ve státních archivech jsou zachovány jak seznamy těchto legií, tak i jejich činnost, zvi. v letech 1921 - 1939, do úplného rozbití československého státu.
Nás budou zajímat zvi. dva aspekty: rok 1917 a s ním související 80. výročí bitvy u Zborova, v té době vesnice severozápadně od západoukrajinského města Ternapolu (také Tarnopol), a pak ti naši - řekl bych - spoluobčané z okresu, kteří v tomto boji zahynuli, tzn. padli v boji nebo byli prohlášeni za nezvěstné, zemřeli v týlu na následky zranění či nemoci nebo kteří byli popraveni, když se dostali do rukou nepřítele. Byly i jiné příčiny úmrtí těchto vojáků svobody.
Začněme tím aspektem druhým: padlí a zemřelí, příp. popravení či nezvěstní čeští legionáři z okresu Pardubice na frontách 1. sv. války a v I. 1919 - 19205). Tuto skutečnost je třeba mít na paměti proto, aby jejich památka neupadla do propasti národního či regionálního zapomnění.
V loňském roce vyšla za finanční pomoci Okresního úřadu v Pardubicích a města Sezemic publikace s českofrancouzským názvem Jmenný seznam padlých čs. dobrovolníků v obou světových válkách ve Francii6). Publikace velmi cenná, věnovaná památce praporečníka setniny (roty) Nazdar Karla Bezdíčka, který padl 9. května 1915. Jmenný seznam - vedle příjmení a rodného jména - obsahuje ještě další údaje: vojenskou hodnost bojovníka, útvar, ve kterém sloužil, plné datum úmrtí (ne však ve všech případech), místo, kde je pohřben - vojenský či civilní hřbitov - a příp. číselné označení hrobu. Poučná publikace má však - mimo fakt, že není stránkovaná - ještě jednu „vadu na kráse". I poměrně erudovaný regionální historik z uvedeného Jmenného seznamu nepozná, odkud, z kterého města či vesnice nebo alespoň kraje padlý dobrovolník svobody pocházel. Naštěstí jiné práce nebo alespoň prameny, o nichž ještě bude zmínka, však umožňují zjistit poměrně přesně jména padlých českých legionářů z doby první světové války ve Francii z pardubického okresu. Ve výše jmenované publikaci najdeme základní životopisné údaje (mimo datum a místo narození) o čtyřech českých dobrovolnících, kteří pocházeli z okresu Pardubice a na území Francie v době 1. světové války zahynuli. Jde o už výše připomenutého Karla Bezdíčka ze Sezemic (1887 - 1915), Josefa Danihelku z Labětína (1893 - 1918)8), Jana Jirouta z Vysoké n. L. (1885 - 1918) a Františka Raise ze Živanic (1877 - 1915).
V další části našeho výkladu si všimneme válečných událostí v r. 1917 zvl. ve vztahu k politickému vývoji v Rusku, kde došlo v důsledku tzv. únorové (březnové) revoluce ke svržení cara Nikolaje II. a k vytvoření Prozatímní vlády jako představitelky moci v zemi. Ruská odbočka Československé národní rady revoluci přivítala a snažila se získat ruské ministerstvo války a armádní velení pro myšlenku podpory legionářských vojsk české a slovenské národnosti. Ministrem války se stal představitel eserské strany a pozdější ministerský předseda Alexandr F. Kerenskij (1881 - 1970). Zvláštní význam pro formováni i další osudy československého dobrovolnického vojska na Rusi měla už vzpomenutá bitva u Zborova, k níž došlo 2. července 1917t0). Do připravované ofenzivy ruských vojsk v této oblasti byla tehdy začleněna i československá brigáda sestávající se z 1. střeleckého pluku (pěší pluky byly v Rusku označovány za střelecké) o třech praporech, z 2. střeleckého pluku (do boje nasazen jeden prapor) a ze 3. střeleckého pluku (nasazen také jeden prapor). Pro československé dobrovolnické prapory byl druhý červenec 1917 dnem velkého vítězství, i když co do získané šíře a hloubky průlomu už zas ne tak významným. Bojů se z českých (a z části i slovenských dobrovolníků) zúčastnilo na 3.500 vojáků. Došlo tu však - jak to v bitvách bývá i ke ztrátám. V knize Armáda a národ, která vyšla u nás v r. 1938, se uvádí, že v bitvě u Zborova padlo na 200 mužů a na tisíc jich bylo zraněno. Historická práce Českoslovenští legionáři (1914 - 1920) z r. 1996 uvádí v kapitole Československá brigáda v bitvě u Zborova x\ že u Zborova padlo nebo bylo prohlášeno za nezvěstné 185 mužů a že 800 vojáků bylo zraněno.
Nás přirozeně zajímá - v pohledu na bitvu u Zborova - účast těch českých legionářů, kteří pocházeli z okresu Pardubice. V tomto směru je velmi důležitá literární práce učitele - legionáře Rudolfa Robla, který už před rokem 1914 učil v Mikulovicích, stal se tu později ředitelem obecné školy a od r. 1932 učil v Pardubicích; práce nese název Umřeli za vlast a vyšla v 19. ročníku vlastivědného časopisu Krajem Pernštýnův na podzim 1938 (19. ročník nebyl dokončen). Jde o separát podle původního názvu Oběti čsL zahraničních armád z politického okresu pardubického. Práce obsahuje jména a stručné životopisné údaje (pokud se podařilo je zjistit) o 72 českých legionářích z pardubického okresuxl\ kteří zahynuli z průběhu první světové války a ještě v letech 1919 a 1920. R. Robi získal tato jména - jak sám uvádíf^podie výkazu kanceláře čsl. legií v Praze*. Jsou zde uvedena jména jak těch legionářů z okresu Pardubice, kteří padli v bitvě u Zborova 2, července 1917, tak i jména padlých a zemřelých z bojů z doby tzv, tarnopolského ústupu, který nastal na tomto úseku fronty po 19. červenci 1917 v souvislosti s vojenskou operací rakousko § uherských a německých vojsk, V bitvě u Zborova padli a v tzv. cecovské mohyle nazvané podle vesnice Cecová (dnes Kalinivka) byli pohřbeni tito pardubičtí a z pardubického okresu pocházející češti legionáři v bývalém carském Rusku:
1. Mazánek Karet nar. 1882 v Pardubicích, střelec 8. roty i. střel pluku, pekařský mistr. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce na památku obětem první světové války v Pardubicích (Šest pamětních desek - 226 jmen - na zvonici blízko kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích na nám. Republiky).
2. 2. Novák Jaroslav, nar. v r. 1885 v Pardubicích, desátník 1. roty 1. střel, pluku, povoláním ekonom, pohřben rovněž v mohyle cecovské. Jeho jméno není uvedeno na pamětní desce v Pardubicích (jsou zde uvedeni dva Novákové, Norbert a Vavřinec, kteří - zřejmě jako vojáci rakousko-uherské armády - padli jinde).
3. 3. Plšek Vladimír, nar. r. 1887 v Dašicích, byl knihařem. Střelec 6. roty 1. střel, pluku byl rovněž pohřben v cecovské mohyle. V říjnu 1917 - in memoriam - byl vyznamenán Křížem sv. Jiří 4. stupně a v březnu 1920 Čsl. válečným křížem.
4. 4. Říha Theodor, nar. v r. 1892 v Třebosicích, dělník, střelec 3. roty 1. (?) střel, pluku. Nezvěstný od 2. 7. 1917 z bitvy u Zborova.
5. Za tak zv. tarnopolského ústupu - při kterém v celkovém počtu zahynulo více českých a slovenských legionářů než v bitvě u Zborova - z pardubického okresu padli nebo zemřeli na následky zranění či nemoci tito muži:
6. 1. Kohoutek Jaromír, nar. 1895 v Pardubicích, student, praporčík 12. roty 2. střeleckého pluku. Raněn v boji u Podgajčíků, zemřel 27. července 1917 v nemocnici v Berdičevě, kde byl také pohřben. In memoriam povýšen na nadporučíka. Jeho jméno není uvedeno na pamětní desce na zvonici v Pardubicích.
7. 2. Novotný Josef, nar. 20. 5. 1895 v Čepí, dělník. Byl raněn v bojích u Jezerné, zemřel 9. srpna v nemocnici v Kyjevě, kde je na evangelickém hřbitově také pohřben.
8. 3. Kožený František, nar. 15. 10. 1888 v Cholticích, tovární dělník, střelec kulometného oddílu 2. střel, pluku. Padl - ještě později - v říjnu 1917 při pouličních bojích v Kyjevě, kde je také pohřben 13).
9. Z výše uvedených 72. českých legionářů, kteří zahynuli v průběhu let 1915 - 1920 na různých frontách v cizině, jich nejvíce bylo z vlastního soudního okresu pardubického.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1997, číslo 9/10.
